Bezlepková patálie

29. dubna 2014 v 23:54 | Lirael |  ) Bez lepku (
Momentálně bych zametla pod stůl fakt, že jsem tenhle blog tak dlouho naprosto ignorovala, protože teď jsem chtěla psát hlavně o něčem jiném. Téma napovídá jak nadpis, tak rubrika, tak nálada. Ale nic není tak úděsné, jak to teď možná vypadá. Ta poslední věta je mantra několika posledních měsíců.

Lepková podezřívavost se u mě prvně objevila před několika lety, kdy jsem se vydala nadšeně darovat krev. Jsem totiž univerzální dárce. Milá sestra u kartotéky (šok), velice podrobný formulář (včetně berete drogy apod.), dlouhatánská fronta, měření hemoglobinu (červené krevní barvivo) a po opakovaném měření kvůli ověření výsledku jasný verdikt - podprůměr, extrémně málo železa, hematologie. Nikdo netušil důvod téhle patálie a já odcházela pěkně zklamaná a rovnou na hematologii o několik pater níže. Doslova jsem potom brala železo (prášky, ne ohryzávání kovu). Tenkrát prvně doktor navrhoval, jestli náhodou nemám anémii kvůli možné celiakii (nikdo neudělal testy) a tenkrát jsem nad tím pěkně mávla rukou, brala poctivě svoje železo, při zlepšení řvala hurá, nešla na poslední krevní testy a na lepek jsem zase dlouho nepomyslela. Mamka pak teda kvůli tomu podezření jeden rok udělala bezlepkové vánoční cukroví a mně a ségře způsobila trauma, které si ani nepamatuje, ale jinak nic. Pak se mi ale asi před rokem začalo horšit zdraví. Permanentní únava a slabá imunita, trávicí potíže, vyrážka, you name it, vše bezdůvodné. Nebrala jsem to jako abnormál, odmala jsem alergik, hormonálně nevyrovnaná, se zuby srovnanými ortodontkou, ex-anemik a prostě padavka. Jenže ono se to nelepšilo, ať jsem se sebevíc snažila. Zlom nastal před čtvrt rokem. Dlouho jsem měla problémy s afty, ale tentokrát se mi jich udělalo naráz tolik, že jsem špatně mluvila, byla pořád podrážděná a nic "osvědčeného" z Googlu nepomáhalo. A pak najednou kdesi na nějakém obskurním fóru zmínka, že afty se dělají při celiakii kvůli lepku ve stravě. Zhluboka jsem se nadechla a stočila hledání jiným směrem.

A všechno do sebe nechutně zapadalo. Četla jsem si příběhy jiných, jejich příznaky a kolikrát mi bylo, jako kdybych ty texty psala sama. Bulela jsem před blikajícím počítačem a nevěděla, jestli mám mít vůbec radost z možného řešení, nebo jestli mám rovnou brečet kvůli všem sušenkám a koláčům co budou odteď asi tabu. Jasně, trochu jsem podrazila pointu úvodním slovem minulé věty, ale vy byste nebrečeli? Je fajn, že podobné záchvaty paniky už vymizely, fakt mi teda nechybí. Jediné řešení bylo hned zkusit vyřadit všechno s lepkem. Zkusila jsem. Afty zmizely, trávení bylo lepší, začala jsem být unavená v závislosti na vyčerpání, ne na gramech mouky za den. Doporučuje se alespoň šest týdnů vydržet a pak zkusit nějakou potravinu a sledovat reakci. Já zkoušela teď v neděli. Dlouho jsem plánovala, co zvolit pro svou poslední lepkovou večeři (oběd) a nakonec vyhrála pizza a hned moje oblíbená (kuřecí maso, smetana, kukuřice a špenát). Nejdřív obvyklá reakce nepřicházela, pak se mi udělalo po asi šesti hodinách hůř, pak jsem nemohla spát a úplně mě to přešlo až dneska ráno.

Chci sem psát svoje zkušenosti, trampoty s pečením bez lepku a stravováním mimo domov a podobné perly (nikdy bez špetky humoru a ironie v podobě mého milovaého sarkasmu). Tenhle týden se objednám na krevní testy a dál se uvidí. Hledání informací je hrozný a říkám si, že jestli moje výlevy o lepku někdy pomůžou aspoň jednomu člověku, co zrovna bude ve fázi brečení u monitoru a bude před sebou mít svůj první bezlepkový krok, tak sakra stojí za to najít si čas a sem tam napsat. Navíc je to vysoce terapeutické a mně chybí psaní.

(Ehm, české volnočasové dobrovolné psaní, momentálně smolím bakalářku a vyhlížím státnice, takže zrovna tohohle psaní mám až dost a ráda volnočasově odběhnu sem.)
 


Komentáře

1 Kolda Kolda | E-mail | Web | 10. října 2016 v 7:25 | Reagovat

Ahoj Lireal, no to je teda patálie. :( Mrzí mě, žes musela přejít na potraviny bez lepku a navíc na to přijít tak ošklivě, kdy ti nebylo dobře (stejně je zajímavý, že se to člověku začne objevovat skoro z ničho nic, když si kolik let mohl jíst cokoliv...). Jak to zvládáš? Dřív bych si neuměla představit, co bys vůbec mohla jíst, ale po letošní brigádě v něčem jako je zdravá výživa jsem zjistila, že výrobků je naštěstí hodně a dokonce hromada dobrých cupcaků a dortíků a makronek (mňam)...Tak doufám, že ses sušenek a koláčů nevzdala! :O :D Ale už jsou to necelý dva roky od tohohle článku, jak se máš? Jak se ti daří? :)
Jestli budeš psát zkušenosti, trampoty a perly, ráda si počtu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.