Říjen 2013

Lehce příšerné plácání

6. října 2013 v 11:35 | Lirael |  ) My Diary (
Tolik věcí je jinak.
Dneska jsem se po delší době dostala k přeorganizování hudby ve svém přehrávači, protože už mě zase začínal rozčilovat můj minulý výběr a za těch pár měsíců se mi prostě oposlouchal. Dobrá relaxace, mimochodem. Navíc budu mít zase větší radost z toho, co se na mě poline ze sluchátek. A tolik písniček, co jsem mívala ráda, teď nemůžu vystát!

Skoro pět měsíců svého života jsem teď strávila po boku jednoho z těch několika lidí, bez kterých si tak nějak neumím svůj život představit. Sounds a bit pathetic... Mám jenom melancholickou náladu. To ty hormony. Vlastně teď už asi nějaké dva měsíce víceméně bydlím se svým milým. Ségra měla pravdu, tohle označení zní pěkně. Až postupně teď objevuju, kolik věcí jsem dřív nechápala a unikaly mi. O kolik jsem přicházela. A i když se ve dvou shodneme na tom, že nám dávání se dohromady trvalo poměrně dlouho, tak musím říct, že se mi to líbilo i přes tu nejistotu. Nikdy jsem si léto tolik neužila, teď spolu chodíme do školy (často doslovně a půjčujeme si jedny klíče, když někdo končí dřív), kulinářsky experimentujeme (dnes je na řadě pečení perníku), vtipkujeme o šílenostech a děláme blbosti (ála včerejší koupení nafukovacích kyjů a souboje venku po desáté večer).

Mám před sebou třetí ročník bakalářského studia, psaní bakalářky (a že bych po předevčíru a konzultaci s vedoucí už asi měla začít) a tolik povinností. Někdy mi z toho všeho jde hlava kolem, abych pravdu řekla. Ale trochu mi ta hektičnost i vyhovuje. Škola a kvanta zajímavých volitelných předmětů, učení angličtiny, náznaky melouchů v jednom nakladatelství (každým dnem mi mimochodem vyjde jméno jako redakční spolupráce v jedné detektivce!) a do toho tolik fajn známých, chození do divadla, čtení, knížky a konečně můj drahý.

Jo, já vim, jsem trochu otravná. Nicméně momentálně je mi to tak nějak jedno. Takže mne omluvte, jdu zavolat svojí odstěhované ségře a pak na druhou fázi dnešního kulinářství - oběd.