Gradující posedlost v recenzi tří divadelních inscenací hry "Romeo a Julie"

23. září 2012 v 18:43 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Roky zbožňuju hru Romeo a Julie. Poprvé jsem ji četla ve třinácti v překladu Zdeňka Urbánka, dobrovolně a těsně před tím, než mi byla zadána jako povinná četba, což nejspíš bylo moje štěstí. :-)
Když jsem si o nějakou dobu později šla koupit knihu, netušila jsem, čí překlad jsem to dříve četla, to samé vydání každopádně nebylo v obchodě a já se pak z přízemních finančních důvodů rozhodla koupit si překlad Martina Hilského. Nedlouho potom jsem už byla posedlá a chtěla jsem zjistit, jestli si vrývám do paměti tu nejlepší možnou verzi. A tak jsem udělala nálet na knihovnu, půjčila si všechny domů půjčitelné překlady a už cestou v MHD jsem působila jako blázen, který si, alespoň pro nezasvěcené, listuje jednou a tou samou hrou v několika různých vydáních. Což mi bylo úplně fuk a dodnes mě ta vzpomínka baví. :) A ano, vrývala jsem si tu nejlepší možnou verzi. Pan Hilský je můj velký vzor a génius. Ale o něm dnes psát nechci. Alespoň ne přímo.
Roky jsem toužila vidět v divadle tuhle hru. Před dvěma lety byla konečně zařazena do programu Letních Shakespearovských slavností, bohužel v překladu Jiřího Joska, který mi skutečně nevyhovuje. Teď v létě začali hrát v pražském Divadle v Celetné překlad Josefa Topola, který mi nevadí, ale pořád to nebylo ono. Nedávno jsem při psaní práce do školy (porovnávající jednotlivé překlady Romea a Julie) náhodou zjistila, že hra má v září v Brně premiéru právě v překladu Martina Hilského a díky mamce, která byla ochotná udělat si se mnou jeden šílený výlet, jsem po těch letech v pátek konečně viděla tu verzi, kterou jsem vždycky vidět chtěla.
A tak jsem si řekla, že napíšu recenzi nastiňující klady a zápory těchto zpracování. Výhoda je v tom, že jedna verze se přes rok hraje v Ostravě, druhá v Brně a třetí v Praze, tudíž je tu výběr pro velkou část z vás. :)
Obrázek nahoře je trošku starší, fotila jsem to těsně po shlédnutí verze Divadla v Celetné, kdy jsem začala psát článek jen o ní.



oOo

Letní Shakespearovské slavnosti

Překlad: Jiří Josek
Režie: Pavel Šimák
Obsazení: Tereza Dočkalová (Julie), Marek Holý (Romeo), Jitka Smutná (Chůva), ...
Ostravská produkce - PaS de Theatre
Termín: srpen 2010
Web představení
-
Jeviště: Jako kulisa slouží stěna plná graffiti, "balkónová" scéna se hraje na jejím okraji a Julie na konci leží v jakési rakvi-studně.
Obsazení: Vzhledem k delší době, co uplynula, nabídnu jen matné vzpomínky. Měla jsem bohužel celkem špatný výhled, plus to bylo v době, kdy jsem ještě neměla brýle, takže jsem viděla celkem blbě... Tak omluva za nepřesnosti. Nicméně pokud si vzpomínám dobře, tak ani s jedním ze dvou hlavních představitelů postav jsem neměla problém. Romeo nepůsobil nijak afektovaně a nesympaticky, jak to u mnoha ztvárnění často bývá, dokonce se mi v roli líbil. Vzhledově i povahově působil jako starší než Julie, což je správné, když jí je jen třináct a jemu pravědpodobně nad 16 let (výklady se na věku neshodují). Julii si moc nepamatuju, ale na můj vkus afektovaná až až. Chůva mi nevadila, ale taky mě nijak nebavila.
Kostýmy: Rodiče milenců a zejména jejich matky mají kostýmy, které měly zřejmě být módně extravagantní, ale mně připadaly jednoduše nevkusné. Víc mi neutkvělo. Z fotek na internetu ale musím říct, že některé jiné kostýmy mi taky dost nesedí. Jediný Romeo s Julií vypadají normálně, pokud to ale nebylo účelové vyčlenění z davu bláznů, pak se mi v zásadě nelíbilo na ostatních kostýmech nic.
Změny: Zasadit hru na pozadí stěny s graffiti bylo celkem odvážné, ale proč ne. Vybavuju si, že Romeovi řekne o smrti Julie Benvolio, což mě tenkrát naštvalo, tahle postava o jejich vztahu správně nic netuší... Balkónová scéna mě slušně řečeno nezaujala. Na druhou stranu se mi moc líbila změna ve scéně, kdy Romeo a Julie zemřou. Zatímco ve hře se mají minout, v této verzi (stejně jako ve filmu s Leonadrem DiCapriem a Claire Danes) Romeo vypije jed, když si nevšimne, že Julie se právě probrala. Jen pro tento okamžik a většinu závěru bych se na tuhle verzi podívala znovu.
Inovace: Romeo s Julií se setkají na plese a mnohé verze (filmy/divadlo) řeší scénu tak, že je nechá na jevišti samotné. Neskutečně se mi líbilo, že v této inscenaci spolu mluví v davu tanečníků, který na pár vteřin vždy ztuhne a otočí se zády, když některý z nich něco říká. Samozřejmě, v realitě by to nefungovalo, ale působilo to skvěle. Zastavení hudby a ztuhnutí všech okolo, esteticky úžasný nápad. Dále Julii jako mrtvou odvádí duchové Tybalta s Merkuciem, což bylo senzační. Stejně tak se mi líbil i oltář na zadní scéně, který byl plný svíček a kolem kterého chodily zády k divákovi ostatní postavy, zatímco Juliina hrobka byla v popředí.
Celkově: Tenkrát jsem nebyla schopná překousnout překlad, který se mi oproti tomu mému oblíbenému tak nelíbil. Nejhorší jsou prostě okamžiky, kdy postava něco řekne, načež se mi v hlavě vybaví ta lepší verze a pak pár vteřin nevnímám samotné představení. Ačkoli se mi toho na představení v tu chvíli víc nelíbilo než líbilo, s odstupem si říkám, že bych se stejně ze zvědavosti a kvůli děrám v paměti podívala znovu, ale to by ty lístky musely být hodně levné.

oOo

Divadlo v Celetné

Překlad: Josef Topol + Sonet 23Martin Hilský (neuvedeno, ale vybrali zrovna takový, který znám zpaměti)
Režie: Jakub Špalek
Hudba na scéně: Krless
Obsazení: Veronika Kubařová (Julie), Matouš Ruml (Romeo), Jan Potměšil (Kapulet), Ilona Svobodová (Chůva), Petr Lněnička (Merkucio), Martin Hofmann (Tybalt), Aleš Petráš (Paris), Adrian Jastraban (Lorenzo)
Divadelní spolek Kašpar
Termín: červen 2012 (veřejná zkouška)
Web představení
-
Jeviště: Černé jeviště se schody vzadu uprostřed a dalším hojně využívaným patrem po okrajích jeviště. "Balkónová scéna" je řešená vysutým můstkem nahoře před jevištěm, na kterém je Julie, zatímco Romeo je často přímo pod ní. Na tak malé divadlo pro diváka zbytečně krkolomné, nikdy neuvidíte oba naráz a ještě vás bolí za krkem, obzvlášť v předních řadách. Svojí členitostí a rozložitostí bylo ale jeviště ve všech ostatních ohledech ohromně zajímavé a skvěle využité. Ve scéně v hrobce Kapuletů se mi moc nelíbilo, že Julie leží přímo na kraji pódia na nijak vyvýšeném místě, tudíž na ni nemohou všichni diváci dost dobře vidět. Když potom zemře Romeo, lehne si k ní tak, že svým tělem zahradí další výhled, načež když zemře i Julie, napodobí Romeovu pózu natolik, že oba najednou leži zády k divákovi, hlavy u sebe, a tak zůstane jejich tragická smrt dál nevyužita. Divák ani nevidí, jak se tváří, nebo jak mají ruce, což okamžiku dost ubírá (pozn. fotka výše je focena z jiného úhlu, než jak to vidí divák).
Obsazení: Musím říct, že obsazení mi převážně přišlo dokonalé. Vybrat si herce, který mě během představení bavil nejvíc není vůbec těžké - Tybalt v podání Martina Hofmanna jednoduše ožil. Martin Hofmann mi ukázal skoro sourozenecký vztah mezi Tybaltem a Julií, který jsem dřív nikde neviděla, dokázal hrát jak hlasem, tak velmi přesvědčivou mimikou a neméně tak celým tělem - věřila jsem mu každý pohyb ruky, každé nadechnutí. Další hvězdou dne pro mě byl Adrian Jastraban, který vdechl otci Vavřinci (Lorenzovi) úžasný klid, ve kterém zároveň sršel energií a přátelstvím k Romeovi. Obdivuji Jana Potěšila a role Kapuleta mu sedla. Petra Lněničku jsem dříve neznala, ale jako Merkucio na mě skutečně zapůsobil. Veronika Kubařová byla skvěle oduševnělou a vyspělou Julií, nestalo se, že by působila nesympaticky přehnanou afektovaností, což je u Julií vždycky šílené. Matouš Ruml mě jako Romeo příjemně překvapil, ale nijak nenadchl.
Kostýmy: Herci byli oblečeni do zajímavé kombinace moderních a dobových kusů oblečení. Muži měli často džíny a dobové košile. Působilo to dobře. Barevně se mi dost nelíbily šaty Julie, ale to je jen subjektivní problém.
Změny: Celá hra je zkrácena pouze na osm postav. Nevadilo by mi to, kdyby se tím z Parise nestal zároveň kníže Veronský, který je ve své podstatě neutrální postava. Tudíž Paris nezemře v souboji s Romeem a pronáší závěrečnou řeč. Co mě ale vážně dožralo byl způsob, kterým Romeo zabije Tybalta. Tybalt je hvězda představení. Bojuje s Romeem (v úžasném šermířském souboji), načež je úkladně zabit, když je neozbrojený a Romeo ho uškrtí. Není účinnější způsob, jak z Romea udělat naprostého idiota a zbabělce, než právě tenhle. To není divadelní inventivnost, nýbrž výsměch všemu, co je na té postavě normální. Líbilo se mi, že Paris se na plese dvoří Julii, i to, jak jí ho všichni nutí. Zásadně se mi ale nelíbilo, že Julie působí, jakoby do něj sama byla zamilovaná. Podkopává to její následující pobláznění do Romea. Potom mě ještě iritoval okamžik, kdy je Romeo s Merkuciem na plese v převlečení za prsaté ženské, náležitě přehnaný okamžik strhávající hru do roviny frašky. Julie navíc Romea poprvé uvidí právě v tomhle kostýmu. Těžko uvěřit, že se do něj v tu chvíli zamiluje.
Inovace: Svým způsobem bylo zkrácení hry pro osm postav velmi zajímavé. Zdůraznilo to jednoduchost ve spletenci vztahů této tragédie. Úžasným prvkem ve hře bylo okno ve scéně loučení Romea s Julií po jejich svatební noci. Překvapilo mě, že Romeovi o smrti Julie řekne ve snu duch mrtvého Tybalta... Bylo zajímavé tak propojit scénu Romea v Mantově a Julie chystající se vypít jed. Mrzelo mě, že "mrtvá" Julie potom leží mimo scénu a pohled diváka. Nalezení její "mrtvoly" chůvou ovšem bylo díky ztvárnění Ilony Svobodové možná právě proto tak hrozivé, když vnímáte jen hlas, který se najednou zlomí.
Celkově: Můj přístup snad ke všemu, kde bych mohla být zklamaná přehnaným očekáváním, které nic nenaplní, je jednoduchý: očekávám nejhorší a nikdy si nedělám přehnané naděje. Říkám tomu metoda příjemného překvapení. Právě tím pro mě bylo z větší části i tohle divadelní zpracování Romea a Julie. Jakkoli si vybavuju hlavně negativa, i tak mě představení nadchlo. Těším se, že na něj půjdu znovu a zjistím, jestli došlo od oné veřejné zkoušky k nějakým změnám.

oOo

Národní divadlo Brno - Mahenovo Divadlo

Překlad: Martin Hilský
Režie: Zdeněk Černín
Hudba: David Rotter
Obsazení: Magdaléna Tkačíková (Julie), Jakub Šafránek (Romeo), Tereza Groszmannová (Chůva), Vratislav Běčák (Benvolio), Ján Jackuliak (Vavřinec), ...
Termín: 21. 9. 2012
Web představení
-
Jeviště: Velká červená scéna se svažitou podlahou, plátno vzadu, které bylo párkrát využito k promítání a jednou k stínohře. Při hraní herci využili i hlediště, jednu lóži přímo naproti pódiu a jednu u jeho okraje. Scéna byla využita perfektně a vždy mě při zhasnutí světel po jednotlivých výstupech bavilo pozorovat, jak se herci staví na svá místa, a jak pomocníci přinášejí rekvizity.
Obsazení: Dopředu jsem si obsazení zjišťovala a kromě Jána Jackuliaka jsem nikoho neznala. Po zhlédnutí musím říct, že jak představitel Romea, tak i představitelka Julie celkem dostáli mým předpokladům. Zatímco Magdáléna Tkačíková byla převážně velmi důstojnou Julií, Jakub Šafránek mě zklamal na všech frontách. Přehrával, vzhledově se na svou postavu nehodil, některé své texty řval, což není žádné herecké umění, když se to opakuje i ve scénách, které se od sebe diametrálně liší. Má hezký hlas, to ano, ale přece nebudu v divadle zavírat oči, abych si byla schopná náležitě vychutnat hru. Chůva Terezy Groszmannové byla přímo dokonalá - perfektně zvládla přechody mezi komickými a vážnými okamžiky, skvěle upoutávala pozornost diváka a v roli byste jí jednoduše uvěřili cokoli. Abych to zkrátila, všichni kromě Romea se mi většinou zamlouvali moc. Zaujaly mě ještě výkony Jána Jackuliaka jako Vavřince, který jednoduše dodával svým velice uvěřitelným výkonem postavě ještě něco zvláštního navíc, a potom tu byl ještě Benvolio v podání Vratislava Běčáka. Řeknu to asi takhle - skvělá dikce, perfektně padnoucí kostým a výkon a navíc zdaleko nejzajímavější ze všech herců. Kéž by jen měl větší roli.
Kostýmy: Převážně dokonalé. Na druhou stranu se mi dost nezamlouvalo, jak mají všichni muži přehnaně zdůrazněný rozkrok. Přehnaně znamená ohromný spíš komicky vypadající polštář a bohužel nepřeháním. Uznávám, že se mi nejdřív moc nelíbily šílené plesové masky všech kromě Romea a Julie, ale proč ne. Sotva jsem překonala prvotní šok, tak to už mělo vtip. Počítá se jako "kostým" i nahota představitele Romea ve scéně, kdy po svatební noci s Julii chce odejít a najednou je k divákům zády a začíná se oblékat? Pokud ano, pak říkám jediné, zrovna jeho jsem nahého vidět nechtěla. Obdivuji odvahu herce, na druhou stranu ale nebudu tvrdit, že mě tato část potěšila.
Hudba: Dokonalá. Perfektně dokreslující všechny scény, navíc jako bonus s písní nazpívanou dvěma hlavními představiteli (jediné pozitivum Jakuba Štefánka, když opominu znalost textu), která je přehrávána v nejlepších možných okamžicích hry s takovým citem, že ji člověk nemůže dostat s hlavy ještě několik dní potom a vůbec mu to nevadí. Hudba je velmi důležitým prvkem inscenace a jen ji obohacuje.
Změny: Došlo k určitým škrtům, sloučení několika rolí sluhů do dvou postav. Všechno zcela pochopitelné, vkusné a nijak nepřekrucující originál. Pár okamžiků mi trochu chybělo, ale šlo o detaily.
Inovace: Balkónová scéna tak trochu naopak. Romeo je na balkoně, zatímco Julie pod ním. Když se potom před jejich svatební nocí spustil lanový žebřík, z legrace jsem si říkala, že Julie snad bydlí ve sklepě. Nicméně tenhle nápad byl vážně dobrý a originální. Jen škoda, že Romeo nikdy z toho balkónku neseskočil, nebo nesešplhal. V úvodu představení řekli prolog hned dvakrát - dvě různé dvojice, kdy první vždy řekl prolog a druhý upozornil na to, že si diváci mají vypnout mobilní telefony, vše se zataženou oponou. Když druhá dvojice domluví, spustí se zcela uvěřitelná rvačka, načež se zvedá opona a na pódiu už je vřava daleko větších rozměrů. V pozadí probíhá "boj" několika mužů s kordy... Nudnější bitku si ale neumíte představit. Nešlo ani tak o přesně nacvičené údery, to ani náhodou, spíš o to, že "šerm" spočíval v pomaloučkém oťukávání se ve stále jedné poloze kordů.
Celkově: Mouchy jsem našla i na téhle verzi, jasně, však jsem taky blázen a pěkně náročná, ale z větší části mě tahle inscenace nadchla. Pokud máte možnost, neváhejte a zajděte na hru právě do Mahenova divadla.

oOo

Tam a zase zpátky v samotném porovnání

Kdybych si mohla vybrat jakékoli ze tří představení bez ohledu na vzdálenost a z toho plynoucí problémy, jednoznačně bych znovu chtěla vidět brněnskou verzi. Problém tady ale bohužel nedělá jen vzdálenost, ale i představitel Romea, který mě od takového výletu odrazuje daleko víc než cesta. Nebaví mě, jako Romeo se mi nelíbí a jeho nahé pozadí mi skutečně neimponuje. Kdyby v Mahenově divadle přebral roli Romea představitel Benvolia, pravděpodobně bych si do Brna dělala ten samý výlet bez váhání pravidelně.
Určitě se znovu chci jít podívat do Divadla v Celetné, ačkoli je více než pravděpodobné, že představení se od zkoušky nijak nezměnilo. Na druhou stranu si ale říkám, že i přes své výhrady jsem si pár věcí téhle inscenace oblíbila. Už jen pro Hofmannova Tybalta.
Jednoznačně bych znovu nepotřebovala vidět ostravskou verzi PaS de Theatre, která byla na první shlédnutí pro svou invenci alespoň zajímavá, nicméně druhé bych už kvůli překladu a Julii nejspíš nevydržela.
-
Když zauvažuju nad tím, kterou verzi by měl vidět člověk, který hru nikdy nečetl, pak říkám, že tou nejvhodnější by byla znovu ta brněnská. A neříkám to kvůli překladu, ten tady stavím na vedlejší kolej. Druhou v pořadí bych doporučila ostravskou verzi a až poslední by skončilo bohužel pražské Divadlo v Celetné. Proč? Protože jejich verze dodává hře i přes zkrácení na méně postav okamžiky, které tam nemají co dělat. Romeův způsob zavraždění Tybalta je přímo ohavný, ale korunu všemu nasazuje zamilovaný výraz Julie při pohledu na Parise. Obě tyto dvě věci podkopávají některé ze základních atributů obou postav, tudíž ačkoli jsou jako invence zajímavé, velmi nevybíravě zkreslují možnosti interpretace originálu pro svou jednoznačnost, která jde naprosto jiným směrem než předloha.
-
Jasně, jsem náročná, příliš kritizuju, určitě tomu nerozumím a tak vůbec. Nejsem divadelní kritik, jsem laik, ale zároveň znám skoro všechny dostupné inscenace a převyprávění této tragédie, tudíž mám díky své posedlosti docela na čem stavět. Málokdo je takový fanatik, aby překousl všechny možné a často i nemožné verze jednoho díla, protože ho baví to porovnávat.
-
Kromě váhavého doporučení brněnské inscenace v Mahenově divadle ještě vřele doporučuju vyhnout se slepenci blbostí v podobě Gnomea a Julie a třeba BBC verzi, kde za pozornost stojí pouze Alan Rickman jako Tybalt. Nejlepší verzí pro mě stála zůstává Zeffirelliho film z roku 1968.
Víte ale, že v roce 2013 bude v kině nová verze točená v dobových kostýmech a s celkem slibným obsazením? Nemůžu se dočkat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.