Leden 2012

Odvolání starší recenze filmu "The Imaginarium of Doctor Parnassus"

22. ledna 2012 v 11:11 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
Tenhle článek nemůžu nenapsat.
Film jsem viděla poprvé hned když vyšel, tedy když mi bylo čerstvě osmnáct. A byla jsem přehnaně kritická a dalo by se říct i zabedněná. Ačkoli radši bych to přičítala svojí nevědomosti, možná předpojatosti a asi určitě nevyspělosti, i když se mi nic z toho přiznávat nechce. Smějící se
Neuplynulo tolik času, ale evidentně mi to stačilo, abych k tomuhle všemu došla. Několik měsíců jsem se na film chtěla podívat znovu, protože mám ráda vracení se k příběhům a následné pozorování změn ve vlastních reakcích. Tohle není první film, který jsem nejdřív zavrhla a teď mi přijde úžasný. Ano, úžasný. Použila jsem tohle slovo a za těmi pixely si stojím. Mrkající Stejně to bylo i u některých knížek, nikdy bych nepoznala autorský humor Meg Cabot, kdybych se nepřenesla přes skutečnost, že jsem se k ní dostala přes osobu, která mi dost pila krev. Kdybych dala na první dojem u lidí, nikdy bych nezjistila proč by mi ona osoba měla vadit a stejně tak bych nikdy ani neměla nejlepší kamarádku (jiná osoba než první osoba). Prostě potřebuju čas. Změna názoru, dospívání, mozek - říkejte tomu jak chcete.
NICMĚNĚ (abych se vrátila k filmu): Je to geniální. Každá scéna, každý detail. A jasně, na můj vkus se začátek mírně táhne, to bych nebyla já, abych byla stoprocentně spokojená, ale všechno tvoří celek, který by si zasloužil i vyšší průměr hodnocení než 7/10, který má na IMDB. Nápad projít zrcadlem a nechat se unést vlastní fantazií, i všechno s Mr. Nickem. Efekty, Heath, Terry Gilliam. Prostě a jednoduše: jsem ráda, že nejsem natolik zahořklá abych neuznala chybu a abych některé věci prostě nezkoušela znovu a znovu. A tuhle budu znovu zkoušet ještě hodněkrát, to mi věřte.
Tohle bude nejspíš navždycky nejdůstojnější možné umírání herce v průběhu filmu, protože on tam zůstal a mírné úpravy scénáře celek jen obohatily. A herci, kteří si zbylé kousky jeho role rozdělili, přenechali honorář Heathově dceři Matildě. Tohle všechno spolu s filmem tvoří vážně bublinu geniality. A jo, přestávám být předpojatá, věřte mi. Je daleko zajímavější nebýt. Dlouho nebudu srovnaná s tím, že v pouhých 28 letech zemřel 22. ledna 2008 tak skvělý herec, ale jsem ráda, že za sebou nechal filmy jako The Imaginarium of Doctor Parnassus a Brokeback Mountain, a že mám výmluvu jednou v roce se zavřít v pokoji, pouštět si jeho filmy jeden za druhým a být přehnaně emotivní kdykoli se objeví v záběru.
- - -

Plácání o seriálech, filmech a Youtube

14. ledna 2012 v 13:53 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
Poslední dobou jsem neměla moc čas číst co bych chtěla a většinou tak ve volném čase koukám na seriály a filmy. Plus jako blázen projíždím Youtube.
Tudíž jsem se rozhodla udělat článek s plácáním o pár seriálech, daleko víc o filmech (a sem tam jejich předlohách) a nakonec o různých zajímavých videoblogerech z Youtube. A těch znám fakt hodně.
Včera v noci jsem se sekla u spoustou trailerů, takže článek je hotový až teď a já se teď půjdu vážně (chvíli) (možná) učit. A to uvnitř článku jsem neřadila podle preferncí, spíš podle toho, jak mi to přišlo pod ruku a jak mě to postupně napadalo a pak mi přišlo zbytečný to přehazovat.

Plácání o sněhu a zkouškách

14. ledna 2012 v 0:41 | Lirael |  ) My Diary (
Tak dneska pořádně sněžilo!
Ok, tohle možná neni originální začátek. Ale uznejte, že jsem si ho ve své ujetosti na sníh zkrátka nemohla odpustit. Teoreticky jsem se měla učit na příští týden, ale jak venku byla chumelenice, tak jsem prostě vstala a jako v tranzu jsem se vykyblíkovala ven. Nebudu ale zapírat, že dneska jsem se stejně neučila. Mrkající Ta fotka vpravo mi přijde vážně nádherná, můžete si ji kdyžtak pořádně prohlédnout tady. Chtěla bych mít foťák, který by tohle přiblížení zvládl, i navzdory tomu, jak podivně asi působí touha jednou si pořídit cosi nejspíš příšerně drahýho, aby člověk mohl fotit párkrát za rok sněhový vločky.
To to zase hezky plácám.
Mám se fajn, 21. prosince jsem oslavila výročí změny příjmení Je na prachy, Vánoce byly většinou fajn, Silvestr byl už několikátým rokem skvěle divnej (tentokrát i s alkoholem Smějící se) a pak začalo zkouškový a teď většinou ani nevim, co je za den. Zkoušky bych radši podrobně nezmiňovala, ale chci se pochlubit naprostou dokonalostí, která se mi přihodila, ale taky se teda týká zápočtu. Na jednom semináři je velkou částí hodnocení jeden delší esej (ta esej, ten esej? já pokaždý používám co se namane) a já s tím vážně nebyla spokojená. Uznávám, to já jsem se svojí prací málokdy. Nicméně: museli jsme čerpat i z odbornejch prací kritiků a používat jejich interpretace jako takovej odrazovej můstek našich nápadů. Jednu věc se mi podařilo okomentovat slovy: "With all due respect, I disagree." Na což jsem stále pyšná. Dostat známku ale trvalo dýl, protože to většině z nás vyučující ještě vrátila s pár drobnostma k opravení. Takže i když se to odevzdávalo někdy na začátku prosince, asi, já nevim, ale před Vánocema, tak hodnocení mám až od úterý a dostala jsem áčko! To je jako jednička. Ale jsem z toho naprosto nadšená. Hned mi ta práce přijde inteligentnější než předtím. V duchu se jí za tu křivdu omlouvám. Nevinný
Dneska dopoledne jsem měla pocit, že mám o čem psát. A nebudu sem psát ani o svojí ujetosti na cokoli s vločkou a na lakování nehtů, které už mám po tom roce a kousek celkem v malíku.
Možná jsem chtěla spíš odepsat kamarádce na mail, když o tom tak uvažuju. Smějící se A napsat jiný, co jsem slíbila už ve čtvrtek po jedné nepovedené zkoušce. Omlouvám se! (Btw - Tak ti to kdyžtak řeknu v neděli, když zapomenu.)
Nicméně se mi stejně líbí, že konečně zase smolím článek.
A i když to nahoře je blbost, tak to uveřejním a to zajímavější bude až v tom následujícím. Protože mě napadlo něco skvělýho. Podle mě, takže vy si to na svojí škále skvělosti upravte dle svých preferencí. Mrkající A ne, kapitola k Nikdy neříkej nikdy to není, ačkoli na té makám. Ve stresu z učení se mi vždycky prokrastinovalo nejlíp psaním.