Červenec 2011

Zmatky volných dní a rozčarování nad závěrem milované kouzelnické série

27. července 2011 v 3:06 | Lirael |  ) My Diary (
Ztrácím se ve všem, co se kolem mě děje... Volno ubíhá a já si ho sice užívám jak můžu, ale utíká to rychle. Blíží se vysoká. Asi bych měla trénovat vzezření mentálně stabilního člověka. Bude to asi celkem zabíračka.
Teď jsem byla týden v Tatrách (a přežila jsem!), příští týden budu na několik dní v Londýně. A užívám si, ne že ne... Jen mi nějak jde hlava kolem z pitomostí. Relativně pitomostí. Někdy to jsou závažnější pitomosti a připadám si kvůli nim jako naprostej debil. To je jedno.
Hrozně špatně se mi cokoli dělá. Nikdy nedopíšu článek, nedaří se mi dodělat překlad několika kapitol nové knihy Meg Cabot a co hůř - nejsem schopná pokračovat v psaní jakýchkoli povídek. Můžu si namlouvat, že to je chvilkový zásek, ale vypadá to spíš na prázdninový stav. Během posledního půl roku jsem nenapsala skoro nic a věřte mi, že slovo skoro je způsobené bohužel hlavně maturitními písemkami. Odvykla jsem psaní. Přesedlala jsem spíš na filmy, čtu celkem málo. Nejdřív mi to přišlo jako následek několikaměsíčního stresu a jako způsob odreagování, ale teď už se z toho spíš stává rutina.
Štve mě i fakt, že o tom teď píšu tenhle pitomej článek.
Vyděsily mě hlášení návštěvnosti v podobě mailů z TopListu, a taky to, že bych nechala uplynout měsíc bez jediného článku, i když k tomu celkem spěju, protože tohle vypadá nepublikovatelně.
Asi mám záchvat pseudo-upřímnosti.
Vlastně se tomu ani nedivím. Doma jde všechno do kytek, protože jakýkoli projev vlastního názoru vyvolává salvu odsuzování všeho počínaje mým prvním nádechem nutným pro vyřčení těch slov a konče nevhodným nejnepatrnějším pohybem mimického svalu. Rodinu si člověk nevybírá a každej to má doma nějaký, ale tenhle nás blázinec mi vážně dává zabrat i ve chvílích, kdy do toho zrovna nepočítám svýho debilního otce. Kde jinde se pak má člověk z takových věcí vypovídat, když nikdo neposlouchá. A že je sem stejně nebudu psát obsáhleji.
Měla bych se asi dát na něco jako kick box, abych ze sebe všechny tyhle hnusy nějak dostala a nikoho k tomu nepotřebovala. Protože teď potřebuju, i když dlouho si pečlivě vsugerovávám pohádky o vlastní samostatnosti. No jo no.
Nesnáším vedro. Teď není, ale já chci aby pršelo, protože se tím na chvíli vždycky pročistí vzduch. A chápu, že se mnou většinou nikdo nebudete souhlasit, protože vám tady pršelo minulej tejden, ale já chci prostě prozměnu vidět bouřku za oknem a neslyšet jí všude kolem sebe a nechci moknout i přes pláštěnku, chci si užít hrnek horkýho čaje a koukat se na to všechno hezky zevnitř.
Viděli jste už v kině zbytek HP7? Já jo, zatím jen jednou a před víc jak týdnem, ale pořád z toho mám stejně agresivní pocity. Co s tím sakra udělali? Měla jsem podobný podpásovky čekat a připravit se na totální zklamání, ale úplně jsem to nezvládla a naštvání je tak daleko větší.
Předem vás upozorňuju, že nejlíp se mi píše a mluví v afektu, že všechno následující je totální výlev choré mysli, a že většinou ve své radikalitě počtem zhlédnutí jednoho daného filmu dost polevuju. Neodsuzujte mě za následující slova a nestyďte se napsat vlastní názor na film.