Březen 2011

Nekuřáci do toho!

18. března 2011 v 21:16 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Je pár věcí který naprosto nesnášim a témata týdne mi rovnou dvakrát nabídla příležitost o některých z nich psát. Nesnáším pomodlené fanatiky (ateisti do toho!) a stejně vroucně nesnáším kuřáky. Kdybych žila na východním Slovensku, měla bych pod nosem rovnou na plné pecky obojí, takhle v Praze většinou potkávám "jen" kuřáky.
A řeknu vám tohle: z lidí, kteří kouří cigarety, je mi upřímně zle.
Nenávidím fakt, že při odchodu z hospody vždycky zákonitě páchnu jako fabrika na tabák a že vlasy mi načichnou už po pěti minutách v okruhu pěti metrů od zdroje smradu. Příčí se mi sebestřednost kuřáků spokojeně si vykračujících po zalidněných ulicích s cigaretou v hubě (nebo v ruce - jakýsi blb mě jednou popálil, protože si to kolem mě štrádoval velmi "ležérně"). Popelníky v restauracích mi připadají použitelné maximálně na vyhození párátka.
Nedávno mi jedna spolužačka tvrdila, že cigarety fungují jako antidepresivum. Cigarety NEFUNGUJÍ jako antidepresivum. Antidepresivum je sakra něco úplně jinýho! A pevně věřím, že psychiatři na depresi cigarety opravdu nepředepisují. Jsem na sebe celkem pyšná, že místo ječení na chudáka slečnu uprostřed hodiny jsem ji byla schopná ignorovat, ačkoli si za tím názorem vážně naplno stála a já se musela hodně přemáhat. Když kuřák tvrdí, že musí kouřit, protože ho cigarety uklidňují, úplně nelže, ale ne proto, že by cigarety samy o sobě byly nějakými super uklidňujícími prostředky nabité papírky s filtrem, to ne. Kouření uklidňuje protože ten člověk někde soustavně pět minut stojí a rukou vykonává jeden stereotypní pohyb. A podle mě by všem včetně toho kuřáka prospělo, kdyby se místo toho pět minut stereotypně mlátil do hlavy.
Kuřáci jsou všude, kouření je podle dopravní vyhlášky povoleno i za volantem osobních motorových vozidel, a sice je zakázáno řidičům MHD (a taxikářům s pasažéry ve voze), ale těm to je často naprosto jedno. V restauracích jsou nekuřácké a kuřácké části, ale pak jsou i nerozdělené podniky, kde má nekuřák jednoduše smůlu a s dementy, kteří kouří u vedlejšího stolu, prostě nic nenadělá. Může nahlas nadávat, ale ve finále je mu to na absolutní nic, pokud není kam si přesednout.
Tolikrát se prohnala médii vlna záležitosti rozdělení hospod na nekuřácké a kuřácké zóny, ale proč asi? No přece protože kuřáci nesnesli představu, že by bylo zakázáno kouření na veřejných prostranstvích. Zákaz kouření alespoň na zastávkách platil v České Republice nějaký měsíc než se to ovšem zrušilo, protože nebyl dostatečně přesně vymezen pojem zastávka, oblíbené české slovíčkaření v akci. Na příkladě ČR by se zdálo, že zákazy kouření nemají smysl, ale ve spoustě jiných zemí fungují - třeba v Singapuru, některých částech Japonska a v Nepálu zákazy platí. Singapur je přímo nejčistším městem světa. Zákaz kouření na veřejných prostranstvích u nás bych strašně uvítala.
V ČR je nechutný příklad kouření a i alkoholu vidět na bezdomovcích - nemají peníze na jídlo, ale na cigarety a chlast je najdou. Jednou mi někdo vyprávěl, jak nějaký známý šel k bezdomovci a dal mu jídlo a co myslíte že udělal drahý bezdomovec? S jídlem hodil a začal ječet, že za tohle si nic nekoupí. Nejednou taky můžeme na ulici potkat kuřačku, která vede kočárek, což je podle mě to vůbec nejhorší.
Nikdy mi nepřipadaly bůhvíjak působivé ani záběry ze starých filmů, kde má elegantní dáma popřípadě pán v ruce cigaretu. Co je na kouření elegantního? Mně tedy s cigaretou nepřipadá elegantní ani Audrey Hepburn. Stejně jako mi doutník nepřijde jako ztělesnění bohatství, okázalosti a mužnosti a nepřipadá mi ani jako vhodný prostředek k oslavování úspěchu. Ničím zdraví sobě i svému okolí, juchů? (Kouření - konkrétně dýmky - odpouštím jedině Gandalfovi.)
Vadí mi, že lidi kolem mě, ačkoli naštěstí ne mí nejbliží, kouří. Nějak mi unikla chvíle, kdy se cigarety vážně vyhouply v sociálních žebříčcích na tak vysoký ukazatel. Já jsem například hrdá na to, že jsem cigarety nikdy nezkoušela. Zkoušela jsem vodní dýmku a akorát mě z toho dvě hodiny šíleně bolela hlava, konkrétně po dvou šlucích, takže děkuju pěkně, ale cigarety (a to ani elektronické) v životě zkoušet nehodlám.
Nejvíc moje pocity ke kuřákům vystihl před pár lety jeden kamarád. Kousek před námi šel jakýsi kuřák a on se na mě otočil s tím, že by si rád půjčil moje pití (s takovým tím perfektním cákacím špuntem/dudlíkem), že mu to jde típnout. Neudělal to. Mám pocit, že to je dobře, protože by si tím zadělal na pořádnej problém, co si tak svaly toho kuřáka vybavuju.
Kouření mi vadí, ale nikdy jsem nebyla ten typ, co rozdává letáky a všem s cigaretou v ruce dělá přednášku. Já vlastně jedině říkám, jak mi to smrdí, popřípadě významně prohlašuju, jak smrdí kuřákům z pusy a podobně...
Vtipná mi připadá rodinná historka, kdy jeden kluk jako malej byl v kroužku, jehož smyslem bylo varovat děti proti kouření a nechat je, aby to šířili v okolí. Takže ten kluk nejdřív všechny zapáleně přesvědčoval, že kouření je špatné načež je po těch letech sám na kouření závislý (neúspěšně se s tím symbolicky snaží už tři roky přestat) a vzhledem připomíná jednoho nejmenovaného politika. Vlastně je to smutná historka, spíš paradoxní než vtipná.
Ale kouření cigaret sakra zabíjí! Přímo způsobuje rakovinu plic, samozřejmě leze do peněz, při závislosti se odvyká sakra těžko a navíc to příšerně páchne. Asi je dobře poznat jak kuřáky vůbec nechápu a ani o to nestojím.
Upřímně o nic víc nechápu kuřáky marihuany a poživatele všech možných druhů drog a už vůbec ne naprostý feťáky či notorický alkoholiky. Závislost se dá vypěstovat na spoustě věcí, třeba na sladkém, což může vést k obezitě, která taky zabíjí (prozměnu ucpáním tepen a přivozením infarktu myokardu), ale jak tlustí lidé třeba ohrožují okolí? A ne, nepočítám jejich vzhled, ani cokoli by si mohli různí vtipálci vymyslet.
Neznám omluvu pro kouření a je mi to odporný a nenávidím pach cigaret. Jsem nadšená, že se legislativně aspoň zakazují reklamy na cigarety a EU plánuje vytvořit jeden stejný obal na všechny značky, ale ani obojí dohromady mi jednoduše nestačí. Kouření je odpornej zlozvyk, který si ze mně neznámých důvodů udržují miliony lidí.

Následky nevyužité anonymity

9. března 2011 v 23:48 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Spousta z nás všech si založila blogy, aby se nějak vyžila a hodně ze všech blogerů střeží svou identitu jako poklad. Blog je plný možností a při správném používání se člověk může rozmáchnout bez jakéhokoli zahrnování svého blízkého okolí...
Já blbka toho u tohohle blogu nijak dlouho nevyužila. Samovolně jsem sem pozvala lidi, co chodili na starý blog a není cesty zpět. Připravila jsem se o hlavní výhodu blogování. Dobře, na svou obranu: nikomu jsem tenkrát nedala přímý odkaz.
Vetřelci si sem tu cestu našli, protože jsem měla potřebu jim dát návod na cestu. Já pitomec.
Teď už nemůžu vymazat, že ten a onen zná tuhle adresu. Bohužel nejde nikomu rozkázat ať sem nechodí.
Jednou ztracené soukromí se evidentně nedá obnovit.
Kdybych k tomuhle blogu neměla takový vztah - k adrese, historii, starým článkům a komentářům - dávno bych se přestěhovala jinam, abych anonymitu znovu získala. A vsaďte se, že bych se v tom neskutečně vyžívala.
Možnost vyřvat se, aniž by se k tomu dostali nepovolaní...
Dřív jsem nikdy nechápala, proč se tolik lidí stěhuje a končí s blogy.
Teď chápu. Sama to neudělám, protože miluju tuhle adresu a snažím se nemyslet na všechny, co tuhle adresu mají, když je tady nechci, jenže většinou to u psaní článků člověku samo vpluje do hlavy a je to šíleně otravné.
Na druhou stranu zní ta možnost šíleně lákavě. Prázdný blog, tabula rasa a tolik možností.
Ale bez Lirael a Bluewriting?
Zatím ne...
Ale když odsud jednou zmizím, vězte, že právě proto všechno a tak tiše jak to jen půjde, bez řečí podobných těmhle v okamžiku O dne D.
Smazala bych to tady jen v případě, že bych si před tím všechno zkopírovala a uložila, takže by to určitě nešlo ze dne na den. Jednou tenhle blog ale skončí.
Vlastně je to krásná představa...
Nechápu, že jsem ji dřív tak potlačovala a malovala si, že to tady nikdy nezruším. Jsem tomu momentu dřív než kdy předtím a můžu si za to sama, protože jsem hned na samém začátku udělala chybu, která se nedá Ctrl + Z vrátit.
Neříkám si o přesvědčování, lítost, ani nic podobného... Konstatuju pouhou skutečnost, která jako jedna z mála nepotřebuje cenzuru.