Einmal ist keinmal

16. ledna 2011 v 23:38 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Divíte se německému nadpisu?
A víte, že já taky?

Normálně se mi to nestává, vlastně se mi to ještě nikdy nestalo a najednou je to tu. Citát einmal ist keinmal mám z románu Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery. A jakkoli bude následující věta vyznívat slovem díky jako oxymoron, stojím si za ní: díky povinné četbě na státní maturitu jsem si tu knihu přečetla! Od první stránky až do samotného konce jsem nechápala, jak se mi mohl český autor (ačkoli emigroval, což nějak dost chápu) tak moc líbit. Jeho styl psaní je úžasný, kompozice sestavení celého díla geniální a to já nejsem na hluboké knihy. Lehkost je tak nenásilně a zakomponovaně hlubší, že mi to naprosto vyhovovalo. Příběh je poutavý, i tím, že se odehrává od srpna roku 68. A konec knihy je pro ty, co ho nečetli, nepopsatelně geniální. Popsatelně, ale příliš okecávajícího rázu, do kterého se nebudu pouštět.

Citát einmal ist keinmal popisuje celou filozofii knihy, jejíž název byl jednu dobu Planeta nezkušenosti. Jde o myšlenku, že Země je planetou, kde si lidé poprvé všechno zkusí a ze svých zkušeností jsou v dalším životě na další planetě moudřejší. I když to je jen náčrt té myšlenky, protože já a filozofie moc nekoexistujeme a knížku nemám doma. Na druhou stranu je fakt, že ačkoli chybami se člověk učí, ty největší už nikdy v praxi nebude moci napravit.

Nejdřív jsem podobný článek ani neměla potřebu psát, ale rozhovor s mým tátou tenhle týden mě do toho dokopal. Táta, aniž by to tušil, dost narážel na tuhle einmal ist keinmal filozofii... Pro častější čtenáře mých pseudo- až psychopatických "myšlenek" a jiných pseudotin asi nemusím nijak rozvíjet situaci já a můj táta. Je to nadlouho, bylo toho hodně a vyvíjí se to dál.

Nedávno, vlastně prvního ledna, jsem sem psala o jakési věci X, co jsem roky chtěla udělat a udělala. Nešlo o nic perverzního, aspoň z mého pohledu ne, někteří to možná vidí jinak... Bude to skoro deset let, co se mi rozešli rodiče a o pár let míň, co jsem "to" chtěla udělat. Chtěla jsem se jenom jmenovat stejně jako moje mamka... Prostě, jednoduše. I na matrice jim to jako důvod stačilo, a tak se teď legálně jmenuju jinak. A v pátek jsem to řekla tátovi. Čehož jsem se při podepisování vzdání se práva odvolání rozhodnutí o změně příjmení bála nejvíc. Nikoli zdlouhavé změny dokladů a ani reakcí okolí, které mi jsou svým způsobem ukradené, protože jsem přesvědčená, že jsem udělala dobře. Zbavila jsem se jména, které mi vadilo a znovu nabyla sounáležitosti s rodinou, do které chci patřit. Odlepila se od tátovy nové manželky, se kterou jsem sdílela iniciály, a i od táty... Jen od ségry mě nic a nikdo neodlepí.

Tátova reakce nebyla překvapivá. Vlastně jsem čekala víc výčitek, agrese a bohužel i slz, které prý nepoužívá, aby mi demonstroval, jak jsem mu ublížila. Jo, a minule je vůběc nepoužil k utnutí diskuze mezi námi, blog.cz není pod nadvládou TV NOVA a politici nejsou zkormumpovaní. Páni, skoro jsem se dohnala k slzám smíchu. Nebo rozhořčení? Dvě hodiny jsem tátu trpělivě poslouchala a snažila se mlčet. Ne, že bych mu potřebovala nějak drasticky a krvelačně vyjmenovávat své důvody... Jen mluvil o tak... ehm... divných věcech. Jo, každá rodina potřebuje psychologa, jak říká jedna moje kamarádka. Nejhorší je, že vztah k tomu člověku mám tak nabořený, že už asi ani nemám normální pohled na věc. Můj táta toho napovídal spoustu. Sinusoidou byl rozčílený a pak zase ublížený... Ok, myslete si o mně co chcete, vy ho neznáte. Vy jste tady nebyli a nekoukali se na rozklad naší rodiny. Vy nemáte nejmenší ponětí... Tohle nemá cenu a zní to šíleně.

Jen chci říct, že táta mluvil o tom, jak kdyby před deseti lety měl zkušenosti, co má teď, choval by se tenkrát jinak a mně do hlavy na obláčku připlulo právě einmail ist keinmal. Táta říkal, jak by bylo všechno jinak, jak se tak strašně změnil... Debilní je, že když s ním trávím delší dobu, všechno je stejné a jemu zase v hnědých očích jiskří povaha, která pro mě roky byla noční můrou. Takže u táty by posun na další planetu nevyvolal změnu k lepšímu. Tudíž na něj se teorie einmal ist keinmal vztahuje naprosto obrazně.

Před rokem se mě ptal, jestli mu vůbec ještě budu říkat táta, když se s ním dočasně nechci vídat (což do půl roku nevyšlo, protože on mě vídat chtěl), samozřejmě jsem kývla. A proč? Protože to je jako kdyby člověk přestal říkat smetáku smeták a začal ho označovat jako tyčku.

Dvě fotky v článku jsou z dob, kdy jsem slovo táta chápala veskrze pozitivně a pojem rozvod pro mě byl na míle vzdálený. Jak jsem asi měla vědět, že míle je jenom 1,6 kilometru a my tam míříme sakra vysokou rychlostí?
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 16. ledna 2011 v 23:57 | Reagovat

ok, přiznávám, brečím...není to jenom tvým článkem, i když k tomu velkou měrou přispěl, ale zrovna jsem dokoukala film Americká děvčata: Odvážná Chrissa, takže je to všechno se vším
díky tomuhle článku jsem konečně pochopila, proč máš najednou jiné příjmení...njn, nepřečetla jsem si články, které jsi zveřejnila, když jsem byla na Vánoce u taťky...
zrovna teď si procházím obdobím, kdy se nechci jmenovat ani po jednom z rodičů! jasně, mám ráda taťku, ale ublížil mi, i když za to vlastně nemůže on, ale má materialistá sobecká sestra, ale to je jedno
Nesnesitelnou lehkost bytí jsem zatím nečetla a mám pocit, že se k tomu ani neodhodlám, i když by to zrovna mohlo být to nejlepší, co bych udělala
každopádně jsem strašně ráda, že jsem si tenhle článek přečetla =o)

2 Drom Drom | Web | 17. ledna 2011 v 0:23 | Reagovat

Lir, já jž jsem ti k tomu řekla všechno, co jsem ti říct chtěla.. kdokoli by ti to chtěl namítat nic nezmůže, protože to je jen a jen tvoje rozhodnutí...tak to vidím já...
jo a chtěla sem podotknout, pro nás, kteří si slepě vybrali hovořit jiným jazykem, co je to to _einmal ist keinmal_ ? protože strýček google se to snaží přeložit jako Jeden pro peníze, což si nemyslím..:D a martin jako Jednou je nikdy..:D takže? :D

3 n-i-r-a n-i-r-a | Web | 17. ledna 2011 v 0:38 | Reagovat

ahoj, konečně jsem si založila blog, plný mých kreseb obrazů a fantazií, budu ráda když zavítáte ;)

4 Lirael Lirael | Web | 17. ledna 2011 v 7:36 | Reagovat

Hope: Já jsem zase vždycky ráda za tvé články a tvé komentáře, i když se mi ze mě těžce tahá reakce. Tvá rodina mě mrzí... Ale kdyby ses k té knize někdy nachomýtla, tak to vážně zkus. :)
Drom: "Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, jako by nežil vůbec." Tak to bylo v knížce... Včera večer už mě rozespáním nenapadlo dát to do článku. :D

5 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. ledna 2011 v 15:55 | Reagovat

Ahojky! Prosím přečti si tenhle článek na blogu Snílků =) http://libere.blog.cz/1101/vyzva-pro-vsechny-snilky Díky! =)

6 Simulína Simulína | Web | 18. ledna 2011 v 15:29 | Reagovat

Když jsem začala číst tenhle článek, neměla jsem tušení k čemu povede, ale musím říct, že i přes to, že ti vůbec nepřeju to, co se ti stalo, je ten článek úžasný, jako vždy..
"Přijít" o tátu musí být hrozné. I když s tím mým neustále válčím a občas bych ho někam vystěhovala, mám ho ráda a nikdy bych nechtěla, aby doopravdy odešel.

7 Drom Drom | Web | 25. ledna 2011 v 10:26 | Reagovat

Všecko nejlepší k narozkám, Lir...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.