Prosinec 2010

Přeju si i nemožné, ale naděje koneckonců umírá poslední

22. prosince 2010 v 12:58 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Mým největším přáním byly už roky Vánoce na sněhu a to se mi konečně vyplní. Aspoň to tak zatím vypadalo. Bojím se oblevy... Chci úžasnej Štědrej den. Probudit se těsně před polednem, vidět, jak za oknem sněží, během dne chroupat spousty ledu, pít oblíbené pití, třeba se jít projít...
Čtyřiadvacátého chci hlavně pohodu. Bez zbytečného dohadování a spěchu.
A u té pohody chci poslouchat koledy, které mám ráda.
Chci, aby se lidem kolem mě líbily dárky, co pro ně mám. Chci celý další rok vidět, že z nich mají radost (aspoň ti, u kterých mi na tom záleží ), a že jsem zbytečně nevyhazovala peníze, za které bych si bývala mohla pořídit něco pro sebe.
Přeju si, aby prázdniny utíkaly co nejpomaleji a já se mohla místo topení v povinné četbě (ke které se ovšem určitě nedokopu) topit v záhybech peřiny nebo v hromadách sněhu.
Přeju si, aby sousedovic psi dostali, jeden jak druhej, nějakej roubík, kterej budou mít nasazenej celý svátky. Nebo ještě líp - přeju si, aby se sousedi odstěhovali. Zmizel by tak alarm přede dveřmi, který mě vždy při pozdním návratu pronikavě ohlásí celému okolí a skučící budík nad hlavou, který mě kolikrát budí tak drastickým způsobem, že mám chuť ublížit nevinné tváři.
Přeju si celé svátky nepotkat osoby, které mi z nějakého důvodu vadí.
Chci si nedělat starosti.
Přeju si, aby víc lidí přestalo řešit "vyšší sílu" neboli "boha", v kterého prostě nevěřím, a který jednoduše nikdy nebyl a nebude pointou mých Vánoc. Pointou totiž nemůže být něco, co neexistuje. Paradoxní je, že i přes svou ateistickou racionalitu si naivně přeju, aby se lidstvo přestalo nimrat v něčem, co není a začalo místo toho něco dělat. Chci, aby taky přestalo padat na zadek při slovu "papež" a konečně pochopilo demenci církve. Aby zmizely radikální náboženské organizace.
Nutně se potřebuju vyspat...
Potřebuju taky v příštím roce aspoň od dvou cizinců slyšet na slovo "Prague" reakci "Czech republic!", ne tu typickou "Czechoslovakia!", které už mám neskutečně plné zuby.
Nebudu ovšem zastírat svou materialistickou stránku... (Stejně by tomu nikdo nevěřil. ) Chci dostat knížky, které nezahodím do kouta, filmy, na které se budu dívat opakovaně a s chutí a chci, aby se okolí KONEČNĚ vyhnulo kupování kosmetiky, u které většinou nemá šanci se trefit. Přeju si dárky, které mě překvapí i potěší. Přeju si tři modré dárky, pět knížek, žádné oblečení (kromě věcí jako šála nebo rukavice), nějaké náušnice (nepočítám ty, které jsem si s "Ježíšky" sama vybrala) a minimum věcí ke konzumaci.
Když nedostanu co chci k Vánocům, svátku nebo narozeninám, svět se nezboří a stejně si to časem pořídím sama...
Nejnaivnější přání: nezbláznit se z vlastní rodiny.
Nejracionálnější přání: nepřežrat se na Štedrej den.
Nejúpěnlivější přání: nezdobit stromek sama.
A když se teda přání mají plnit o Vánocích, doufám, že se mi jich vyplní aspoň pět.
Že proč pět?
Přece protože jedenáct je číslo sice hezčí ale ještě utopičtější.

38. kapitola - Jen ber, když milost nabízí ti blázen

20. prosince 2010 v 0:44 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
:)
Jednoduše miluju to, co jsem dala do názvu kapitoly. Pronáší to Romeo k Parisovi před hrobkou Kapuletů a prostě to má nádherný zvuk.
Jsem ráda, že jsem kapitolu dopsala. Povídka se chýlí ke konci, já to moc řeším a píšu další části, jsem u toho puntíčkář a ještě jsem teď dlouho nepsala vůbec... Chci jen říct, že jsem hrozná a vim to, ale budu se snažit, abyste příště nemusely čekat tak dlouho.
Obsah kapitoly se mi celkem líbí, tak doufám, že vás nezklame. Od začátku psaní tohohle příběhu jsem měla potřebu dávat na dramaťák úryvky, které v tu chvíli vystihují postavy a tentokrát jsem se, myslím, akorát trefila.
Líbí se mi, kde teď příběh je a doufám, že s tím během svátků trochu víc pohnu... Tak snad si můj předčasný vánoční dárek užijete. Vítám mimochodem nejen komentáře, ale i názory na vývoj příběhu. Chybí mi vaše hádání pokračování, víte?
Chybí mi jakékoli reakce na moje psaní, proto jsem se donutila to dopsat.
A mám pocit, že kapitoly už se tu objevují jen když se vidím s Drom. Tak se asi musíme vídat častěji!
Ale vážně - už můžete jít číst, přestávám se vyžvatlávat!
Užijte si to!

Každým rokem víc blbů (15. prosince 2010)

15. prosince 2010 v 23:04 | Lirael |  ) My Diary (
:)
Zdaleka ještě nemám všechny dárky pro své blízké a blízce vzdálené.
Od nakupování mě totiž odrazují ty ohromné davy sprostých a neustále překážejících lidí. Celé dva týdny se mi nestalo, že bych se v obchodě nemusela tlačit mezi naprostými idioty. A vážně mám pocit, že letos je lidí všude daleko víc. Tak to je buď "ekonomická krize" za námi, lidé tomu blábolu konečně přestali věřit, nebo se jednoduše množí narážením do sebe, jinak to nevidim.
Miluju Vánoce, miluju vánoční prázdniny a neskutečně slintám z představy bílých Vánoc. Ale ty lidi v obchodech nemůžu vystát. A vážně ani trochu! To je už je vlastně čirá nenávist kombinovaná s předpojatostí a otrávením...
Dneska jsem sháněla nějaké další dárky a najednou v jednom obchodě začalo ječet batole v kočárku. Všichni kolem se po něm ohlíželi, padesátnice na novopečenou maminku při jejím snaživém uklidňování rovnou zíraly jen napůl poloslepého oka a tlumenně ji pomlouvaly. A mně jen běželo hlavou, jak krásně ten mrňous vystihl můj pocit z toho debilního mumraje všude kolem.
V obchodech mě vážně baví pozorovat lidi. Někteří se usmějí, s jinými si člověk navzájem uhýbá... Pak tu jsou ovšem převažující idioti připomínající zombie - nápadně strnulé "pohyby" (jinak by snad někdo mohl projít!), malátný výraz přiomínající opilost, v dalších případech rodící se hysterie, nebo pro jistotu rovnou očividné "uhni, krávo" na jazyku.
Asi bych se zařadila do klubu "uhni, blbe" (všeobecně použitelné ). Jsem vážně ráda, že se lidé, za kterými třeba trčím, když se nedají obejít, neotáčejí. Možná by padli mrtví a já bych to pak ještě musela vysvětlovat. Nejhorší je, že po pěti minutách mezi zombíky se člověk aklimatizuje a zařadí. Já třeba nesrším blesky všude kolem a na ostatní se usmívám, ale vážně mě neustále dělí setina vteřiny od protáčení očí, ucházení páry z uší, vzteklého slintání a jekotu.
Nemáte taky někdo ten pocit, že je letos shánění dárků daleko těžší? Všude lidí jak s*aček a neustále se objevují další. Sama jsem se dneska konfrontovala s představou, jak se budu během svátků všem omlouvat, že jsem byla natolik agorafobní a xenofobní, že pro ně nic nemám.
Tak snad to tak nedopadne.
Ale stejně všechny kolem nesnášim!

Finally - Once upon a dream in blue

5. prosince 2010 v 15:40 | Lirael |  ) Blog (
:)
Když jsem měnila design za tenhle nový, nějak jsem objevila, že tomuhle starouškovi jsou už tři roky! Už byly... v říjnu. Asi sedmého, nebo kolikátého. Stydím se, že na to každoročně zapomínám. Omluvou budiž tenhle design, který blogu neskutečně sluší.
Obrázek, který jsem použila vytvořila už hrozně dávno úžasná Sugargrl14. Dělá nádherné fotomontáže a vůbec všechno. Když se podíváte na DeviantART na její profil a galerii, určitě nebudete litovat. Skoro všechny její práce jsou naprosto úžasné. Strašně moc lidí se ji snaží napodobovat, ale ona je jednoduše nenahraditelná. Obrázek použitý v záhlaví jsem si oblíbila okamžitě a už několikrát jsem se ho neúspěšně snažila zakomponovat do designu...

Chorobně nerozhodná čtenářská fanatička

4. prosince 2010 v 22:29 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Téma týdne se mi trefilo přesně do vkusu. Knížky. Ještě k tomu má oblíbená kniha. Jenže potom přichází jedno velké ALE. Já si totiž neumím vybrat.
Jsem fanatický čtenář, který když se jednou do knížky ponoří, tak neumí přestat a je schopný kvůli tomu zanedbávat nejen své okolí, ale i školu. Možná spíš naopak, protože důležitější je okolí a zanedbávám především školní povinnosti. O:)
Nikdy v životě jsem nebyla schopná ukázat na jeden svazek papírů a říct, že právě ta kniha je má oblíbená. Vždycky jsem akorát myslela ještě na ty všechny další, které bych tím jedním pohybem prstu opominula.
Ale mojí oblíbenou knížkou je zpravidla ta, kterou právě čtu. Teď čtu zrovna Harry Potter and the Deathly Hallows. Oslavuju, že je první část v kině. Jsem prostě jedna z mnoha milionů lidí, kteří na Harryho příbězích vyrostli a nikým si nenechám kazit opakované čtení. Ať si lidi klidně myslí, že jsem blázen, fajn, koneckonců kdo nechápe, tomu to přece ani nemá cenu vysvětlovat. Ne, když má svůj zabedněný protinázor a ještě by následovala hádka na život a na smrt.
Vydejte v jednom svazku kompletní dílo Williama Shakespeara, J. K. Rowling, Meg Cabot, "Kytici" Karla Jaromíra Erbena, "Děti z Bullerbynu", "Staré řecké báje a pověsti", "Vraždy podle Shakespeara", "Eldest" od Ch. Paoliniho, kompletní trilogii Staré království ("Sabriel", "Lirael", "Abhorsenka"), spoustu knih zachycujících artušovské legendy a možná tak vznikne stín mé oblíbené knihy.
Ani s takovým předávkováním písmenky bych totiž nebyla úplně spokojená. =)
Neumím ani vyjmenovat všechny knížky, které mě kdy tak zaujaly, že jsem se od nich nedokázala odlepit. Byly jich mraky a já mám děravou paměť.
Mám ráda i sérii knih Twilight a klidně to přiznám, ačkoli mi na to je často odpovědí ohrnování nosů. Někteří lidé prostě nikdy nepochopí rozdíl mezi knihou a prožíváním příběhu skrz psané slovo a filmem podle předlohy, který musí být zákonitě chudší. Taky mají často problém najít (do očí bijící) rozdíl literární postavy a herce, který ztvárňuje někoho se stejným jménem v podobném příběhu.
Nejsem typ člověka, který k někomu nakráčí a začne hlásat svojí oblíbenou hudbu a knihy, protože je to pro mě příliš osobní téma. Nechci, aby mě někdo odsuzoval, protože nemáme stejný vkus. Nestydím se za své oblíbence, ale bytostně nesnáším, když musím předkládat důvody, proč mi nevadí.
Kdybyste se mě někdo zeptal osobně, jakou mám oblíbenou knihu a já bych vás neznala, neodpověděla bych okamžitě. Vykroutila bych se z odpovědi (v čemž vynikám) a dala vám ji až po nějaké době, kdy vás lépe poznám a budu si jistá, že nepatříte mezi škatulkující skupinu.
Ale protože teď mám před sebou jenom ostře svítící monitor a hromadu bordelu na stole, klidně se vám přiznám, že oblíbenou knihu prozatím žádnou nemám a opravdu to není způsobené nějakým čtenářským deficitem. Spíš bych řekla, že čtu tak hodně, že to pro jednoznačný výběr není dost.