Bouří se to tu (15. srpna 2010)

16. srpna 2010 v 0:12 | Lirael |  ) My Diary (
:)
Prahu zasáhla už před pár hodinami bouřka a chvílemi to tady vážně slušně vybuchuje. Nějakým zázrakem se to během mého tvoření avataru (původní obrázek) poněkud uklidnilo a přesně ve chvíli, kdy jsem začala psát článek, se to utišilo. Á, teď se zase zahřmělo.
Avatar jsem si dobarvila, protože miluju tu barvu nebe, když se zahřmí. Když to vypadá jako něco mezi dnem a nocí...
Navzdory tomu, že na mě mamka bafla něco o kulovém blesku (pro změnu mamka, obvykle to na mě bafá někdo jiný ) a já podobné řeči vážně nemám ráda a vždycky se mi pak nelíbí u okna, což je moje současná pozice. Když jsem měla otevřený Photoshop s obrázkem blesku, skoro jsem si říkala, že to venku asi provokuju.
Ale zatim žiju!
Jsem unavená. Celý den jsem strávila úklidem, se kterým jsem měla raději začít daleko dřív. Bolí mě z toho za krkem, jak jsem se nad tím hrbila. Njn, můžu si za to sama.
Nemůžu říct, že by můj blog během několika posledních měsíců zrovna rozkvétal. Flákám to. Stejně jako flákám psaní, ke kterému jsem se mimochodem už asi dva týdny nedostala... Tedy k psaní jsem se dostala, jen jsem nikdy nepsala následující kapitolu, popřípadě jsem rovnou nepsala NNN, nýbrž něco úplně jiného. Mrzí mě to. Ale nebojte, snad mi to nebude trvat tak moc dlouho...
Chtěla jsem se na to vrhnout teď, následujících pár dní... Jenže mám brigádu, o které jsem byla přesvědčená, že začíná ve středu a dneska jsem zjistila, že v úterý. A pak jedu pryč. A vůbec nevim kdy je odjezd, ani kdy se vracím. Ne přesně... Nerada to přiznávám, ale jak nesnášim potřebu mojí mamky neustále všechno plánovat dopředu, tak mám tu samou. Neberu si do ruky diář a neplánuju v srpnu prosinec, tak daleko jsem naštěstí nedošla... Ale jednou tam dojdu, mám na to geny.
A taky jsem nesesmolila report z Anglie...
Jooo... A to jsou zatím ještě prázdniny. Mám před sebou maturitu (bůhví jestli státní, snad ne), což nejspíš rychlost psaní nijak nezmění a nejspíš to neovlivní ani počet článků za měsíc... Pokud se zrovna nebudu z něčeho hystericky vykecávat, což, předpokládám, nevyhnutelně nastane.
Už tak je to dost pesimistický... to jsem se ani nezmínila o svém názoru, že na maturitu z němčiny pomalu vážně nemám, protože jsem se na ten jazyk zvysoka vykašlala. A je mi to líto jen kvůli maturitě, jinak by mi to bylo prakticky jedno.
Už se skoro neblýská...
Chtěla jsem sem napsat něco stylu, že toho teď budu mít tenhle týden hodně, ale skoro je kravina sem něco takovýho psát, když sem fakt skoro nikdy nepíšu.
Možná je to i mým zcela dementním pocitem, že bych se měla víc kontrolovat v tom, co sem píšu. Spíš se mi prostě cenzurovat nechce, takže se na to většinou vykašlu... A ne, nemám nejmenší tušení, proč to sem tohle píšu zrovna teď.
Ale už se mi vážně klížej oči.
Za oknem je úplně mrtvý ticho. A to tak ráda usínám, když na parapet bubnují kapky deště (dnes by to asi byly kroupy, takže si nemám na co stěžovat, že?)...
Hrom! Juchů, nebudu usínat v tichu. I když mi možná bude všechno jedno, jak jsem ospalá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.