Srpen 2010

Nemám ráda konce volných dnů (29. srpna 2010)

29. srpna 2010 v 15:34 | Lirael |  ) My Diary (
:)
Když končí prázdniny, vždycky je to hrozný...
Ale letos je to horší. Končí mi super prázdniny a začíná maturitní ročník... Mám pocit, že se toho na mě nahrne strašně moc a já prostě nejsem připravená.
Nevím kolik si podám přihlášek a na jaké vysoké školy.
Vůbec se mi nechce číst povinná četba a připravovat se na rozpatlávání děl při maturitě.
Začátek školního roku znamená potýkat se s lidmi, které jsem celé léto nevídala, zvykat si na nový rozvrh (který stále ještě neznám), míň volného času, nutnost brzké večerky a nemile brzkého vstávání.
Znamená to taky asi jen víc a víc povinností, které se na mě budou postupně sesypávat, když se to bude nejmíň hodit.
Taky bych si měla konečně přerovnat pokoj, jak jsem chtěla, abych měla normální místo na učení... Pořád se k tomu nějak nemám.
A asi bych se měla srovnat se skutečností, že to tak prostě je.
Nesrovnávám.
Plnými doušky si užívám volné minuty a vážně se snažím nemyslet na nadcházející povinnosti.
Snad nikdy jsem za letní prázdniny nestihla všechno, co jsem chtěla. Letos jsem jenom zopakovala svou rutinu.
Ale i tak se mám dobře. Minulý týden jsem se měla perfektně, teď na mě jenom doléhá začátek konce, který tak nesnáším. Mám pocit, jako kdybych šla do školy už zítra, přitom je prvního naštěstí až ve středu.
Nemám špatnou náladu, zatím ani necítím potřebu něco rozmlátit... Jen vím, že to přijde. Za ty roky jsem to u sebe už vypozorovala.
Ale trochu z jiného soudku...
  • Poctivě jsem smolila kapitolu, snad to ještě během prázdnin dosmolím.
  • Dala jsem Alienor přečíst konec NNN, možná to neni úplná blbost!
  • Komentáře u mého článku k víře nadále přibývají. A už mě to vážně unavuje číst.
A ano, jsem zpátky!

Lirael opět zdrhá (20. srpna 2010)

20. srpna 2010 v 22:03 | Lirael |  ) My Diary (
Say GOODBYE to summer :)Zhoršuju se. Tentokrát jsem chtěla do datumu napsat rovnou 2008.
A jinak: ano, odjíždím.
Ne, nic jsem nenapsala.
Ne, ještě jsem pořád nezačala balit.
Ne, nemám douklizenej pokoj.
A ne, samozřejmě jsem nestihla všechno, co jsem do dnešního večera stihnout chtěla.
Dokonce jsem si ani neumyla vlasy, což půjdu udělat hned za chvíli.
Prostě to se mnou jde vážně z kopce.
A jsem hrozně unavená... Celej den jsem zase makala jak šroub.
Nic nestíhám, už z únavy vidím všechno poměrně zamlženě PLUS trávím svůj čas naprosto úmornou piplačkou. Ale snad to bude stát za to. Je to rychlostně podobný, jako kdybych předělávala pokoj atom po atomu, ale zatím jsem to nevzdala.
Taky mě příšerně bolej záda, jak se hrbim, že už skoro budu muset platit poplatek za porušení autorských práv Disneyho, jak už připomínám Quasimoda. Naštěstí jen když sedím...
Proboha tohle ztratilo pointu hned po nadpisu.
Mno nic.
Jedu pryč, vracim se od zítřka za týden a plánuju na tu dobu nádherně vypnout a provětrat si převařenej mozek.
Ádios, amigos.
PS: Nemůžu si pomoct. Jsem Glee naprosto posedlá.

Nerada uklízim, a kdo taky rád (16. srpna 2010)

16. srpna 2010 v 12:33 | Lirael |  ) My Diary (
:)
Už jsem toho udělala docela dost, ale dávám si pauzu. Jako soumar jsem odtáhla spoooustu starých časopisů do popelnice. Spousta znamená něco pod pětset naprosto hloupých a starých časopisů, za které jsem utrácela mezi lety 2002 a 2006 (i když tam byly i starší kousky) své kapesné. A vůbec toho vyhození nelituju. Potřěbovala jsem místo v poličkách. Teď mě ještě čeká vyluxování celého bytu a nakonec přerovnání všech knížek v mém pokoji, takže málo toho zrovna neni a jindy než dneska už to asi nestihnu. Ne do začátku školy. A samozřejmě jsem to nechala na poslední chvíli, jak jinak.
Ale už jsem pokročila, což je důležitý!
Každopádně jsem sem chtěla fláknout ještě pár videí... Na písničkách z Glee jednoduše ulítávám a pouštím si je i při práci, protože mi to rychleji utíká...
První video je vystoupení na soutěži v poslední epizodě první série a mně se moc líbí.
Další video je písnička a scéna ze seriálu, která mi napoprvé vyrazila dech. Ta postava (jmenuje se Kurt a hraje ho Chris Colfer, který vyhrál jednu cenu na Teen Choice Awards) je gay a jeho táta se s tím sice už srovnal, ale začal se víc bavit se synem své přítelkyně a chodit s ním na zápasy, protože to je prostě kluk, zatímco Kurta fotbal atd. nebaví. No a v tomhle díle seriálu se Kurt naschvál choval jako jó chlap, aby se tátovi připomněl, ale on se na něj stejně (z Kurtova pohledu) vykašle a jde za tím druhým klukem. A následuje tahle písnička a mně se vážně moc líbí. Chris má dobrej hlas... Video je poměrně nekvalitní, ale lepší jsem nenašla.
A poslední video je vlastně jenom taková blbost. Ehm... Prostě jsem se nedávno dívala na Sleeping Beauty, přestože se mi nijak extra nechtělo, ale zvítězila zvědavost. No, a v tomhle videu Aurora zpívá s princem... Ten film mě příjemně překvapil, ale znova bych se na něj nekoukala, mimochodem. A jak zpívají, tak zazní i once upon a dream, což mě hrozně potěšilo, protože jsem si myslela, že můj výplod kreativity v záhlaví možná ani nemá žádný význam.
Prostě příjemný překvápko.
Jdu uklízet, protože mám hlad a sama sobě jsem si zařekla, že oběd nebude, dokud neuklidím.

Bouří se to tu (15. srpna 2010)

16. srpna 2010 v 0:12 | Lirael |  ) My Diary (
:)
Prahu zasáhla už před pár hodinami bouřka a chvílemi to tady vážně slušně vybuchuje. Nějakým zázrakem se to během mého tvoření avataru (původní obrázek) poněkud uklidnilo a přesně ve chvíli, kdy jsem začala psát článek, se to utišilo. Á, teď se zase zahřmělo.
Avatar jsem si dobarvila, protože miluju tu barvu nebe, když se zahřmí. Když to vypadá jako něco mezi dnem a nocí...
Navzdory tomu, že na mě mamka bafla něco o kulovém blesku (pro změnu mamka, obvykle to na mě bafá někdo jiný ) a já podobné řeči vážně nemám ráda a vždycky se mi pak nelíbí u okna, což je moje současná pozice. Když jsem měla otevřený Photoshop s obrázkem blesku, skoro jsem si říkala, že to venku asi provokuju.
Ale zatim žiju!
Jsem unavená. Celý den jsem strávila úklidem, se kterým jsem měla raději začít daleko dřív. Bolí mě z toho za krkem, jak jsem se nad tím hrbila. Njn, můžu si za to sama.
Nemůžu říct, že by můj blog během několika posledních měsíců zrovna rozkvétal. Flákám to. Stejně jako flákám psaní, ke kterému jsem se mimochodem už asi dva týdny nedostala... Tedy k psaní jsem se dostala, jen jsem nikdy nepsala následující kapitolu, popřípadě jsem rovnou nepsala NNN, nýbrž něco úplně jiného. Mrzí mě to. Ale nebojte, snad mi to nebude trvat tak moc dlouho...
Chtěla jsem se na to vrhnout teď, následujících pár dní... Jenže mám brigádu, o které jsem byla přesvědčená, že začíná ve středu a dneska jsem zjistila, že v úterý. A pak jedu pryč. A vůbec nevim kdy je odjezd, ani kdy se vracím. Ne přesně... Nerada to přiznávám, ale jak nesnášim potřebu mojí mamky neustále všechno plánovat dopředu, tak mám tu samou. Neberu si do ruky diář a neplánuju v srpnu prosinec, tak daleko jsem naštěstí nedošla... Ale jednou tam dojdu, mám na to geny.
A taky jsem nesesmolila report z Anglie...
Jooo... A to jsou zatím ještě prázdniny. Mám před sebou maturitu (bůhví jestli státní, snad ne), což nejspíš rychlost psaní nijak nezmění a nejspíš to neovlivní ani počet článků za měsíc... Pokud se zrovna nebudu z něčeho hystericky vykecávat, což, předpokládám, nevyhnutelně nastane.
Už tak je to dost pesimistický... to jsem se ani nezmínila o svém názoru, že na maturitu z němčiny pomalu vážně nemám, protože jsem se na ten jazyk zvysoka vykašlala. A je mi to líto jen kvůli maturitě, jinak by mi to bylo prakticky jedno.
Už se skoro neblýská...
Chtěla jsem sem napsat něco stylu, že toho teď budu mít tenhle týden hodně, ale skoro je kravina sem něco takovýho psát, když sem fakt skoro nikdy nepíšu.
Možná je to i mým zcela dementním pocitem, že bych se měla víc kontrolovat v tom, co sem píšu. Spíš se mi prostě cenzurovat nechce, takže se na to většinou vykašlu... A ne, nemám nejmenší tušení, proč to sem tohle píšu zrovna teď.
Ale už se mi vážně klížej oči.
Za oknem je úplně mrtvý ticho. A to tak ráda usínám, když na parapet bubnují kapky deště (dnes by to asi byly kroupy, takže si nemám na co stěžovat, že?)...
Hrom! Juchů, nebudu usínat v tichu. I když mi možná bude všechno jedno, jak jsem ospalá.

Čím zahnat nudu aneb tipy seriály a filmy

11. srpna 2010 v 15:01 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
Do tohohle článku se určitě nevměstnalo všechno, určitě jsem tím ztratila spoustu času, ale určitě toho nelituju!
A teď pádím, protože jsem si dala uzávěrku třetí hodinou a Kobrou 11 (snad 15:05) a stihla jsem to jen o fous.
Mimochodem ten článek je vážně dlouhej a narvanej trailery, ukázkami a mými řečmi, takže dovnitř jen na vlastní nebezpečí.
AKTUALIZACE: Jak jsem spěchala, ani jsem si to po sobě nepřečetla a změny v článku budou oranžové.

Jít, či raději nejít? (7. srpna 2010)

7. srpna 2010 v 12:02 | Lirael |  ) My Diary (
:)
Mám problém.
Ségra chodí už roky a roky do sboru. Dodnes jsem nebyla na žádném jejím koncertě a dneska je další. Měl být jinde, než je, sestra se prostě spletla, když nám to všem prve říkala. Nakonec je koncert hluboko v centru, samozřejmě večer a z původně plánovaného velkého rodinného nájezdu na koncert jsem zbyla jen já s tetou. Na žádný z koncertů jsem nikdy nešla, protože mě odrazovalo chování mojí sestry, a protože jsem nikdy neměla potřebu, případně do toho k mému skrývanému nadšení rovnou něco vlezlo. Mno... A jít na ten koncert dnes by znamenalo motat se bůhvíkudy bůhvíkam, abych slyšela sbor, který má sestra stále jen uráží, jak je hrozný. Ona je dokonalá, mimochodem. Už roky poslouchám, jak to tam všechno táhne. Dokonce přešla do dalšího sboru a zase tam všechno "táhne" sama. Je mi líto těch lidí ve sboru kolem ní, protože já vím nejlíp, jak je sebestředná a nepříjemná, co se zpívání týče. I dalších věcí... Měla teď narozeniny, pár oslav, všechno se točilo kolem ní a jí vážně zářily oči nadšením. Já jí to přála, o to nejde, jen jsem viděla, jak se ostatní rozhlížejí zmateně kolem, když se ona tváří, jak se tváří... To je fuk.
A prostě když půjdu na ten koncert, kde prý zpívají všichni hrozně, jen sestra skvěle, budu se domů vracet sakra pozdě a se svojí ségrou, která snad pojem pud sebezáchovy ani nezná. Když se vrací normální člověk pozdě, tak těmi nebezpečnějšími místy přece nechodí. Jakože byste se vyhli hospodě, když byste slyšeli ten randál a před ní by postávali opilci... No, a ségra je jednoduše vyloženě ten typ, který projde kolem hospody a na všechny se usměje - žádný nenavazování očního kontaktu s podivíny. Ne, ona se už roky v podivínech vyžívá. A vím, že když půjdu s ní, tak mě akorát naštve, protože se budu bát jak o sebe, tak o ní, protože ona je prostě pitomá! Od tý doby, co se rodiče rozvedli, jsem nějak přebrala roli staršího sourozence, aniž by se mi to líbilo, protože ségra je jednoduše... chová se jakoby jí bylo dvanáct, ne dvacet!
Ach jo... A vím, že ségru naštvu, když nepůjdu. Už tolikrát se naštvala. Ale jediným důvodem pro mě, abych tam šla a všechno přestála, je teta. Nechci ji v tom nechat samotnou. Stejně se mi tam ale nechce.
A nemusím chodit, můžu se na to vykašlat. Jen nevím, jak moc to bude mrzet tetu. Má určitý zdravotní problémy, který jí všechno strašně zkomplikovaly a navíc s náma chtěla ještě někam zajít po koncertě...
Ach jo. A nemám se komu vynadávat, protože s tátou mluvit nechci, ségra je tabu a mamka má překvapivě tolik práce, že by mě ani nevnímala. Jako obvykle. A nikoho dalšího nechci otravovat, protože... prostě nechci otravovat.
Neporadíte mi aspoň někdo tady? Já už vážně nemám páru, co udělat.