7. února 2010

7. února 2010 v 12:54 | Lirael |  ) My Diary (
Nazdárek! Jak se máte?
Já vim, že je to pitomej začátek článku... Jenomže to bylo to první, co mě napadlo...
Zrovna teď jsem u táty a "užívám" si poslední z letošních oslav svých narozenin. Juchůůů. Nesnášim to tady. Táta je příšernej, všechno mě na něm rozčiluje, NEVLASTNÍ (papírem) bratr je psychopatickej idiot a nevlastní mamka (macecha, konečně to na ní sedí) mě nesnáší. A přijdu o celej jeden víkend! Zase budu v pondělí jako praštěná pohrabáčem (hodněkrát), protože jsem se o víkendu zase nevyspala. A proč? Protože sem musím jezdit! A ironie celé téhle debility? Já sem jezdit NEMUSIM, protože jsem už plnoletá!!! Super, vyloženě využívám svá práva. Kdybych nebyla líná, tak už sedím ve vlaku domů, jenomže se mi nechce jet vlakem, protože by to trvalo asi tak o hodinu dýl než cesta autem.
A ještě větší ironie je, že jsem o tomhle psát vůbec nechtěla, jenom mě inspiroval ten avatar vpravo, protože až příliš vystihuje moje pocity.
Ani si tady nepřipadám jako někde na návštěvě, jako dřív, protože na návštěvě jsou na vás aspoň milí, tady mě lidi srážej jako naprostou nulu a jsem jim naprosto ukradená, ale stejně jsem sem musela jet, protože slavíme moje narozeniny! S lidma, s kterejma je VŮBEC slavit nechci, a se kterejma se navzájem dost nemusíme. Když opominu tátu s těma jeho přednáškama o tom, jak je všechno v pohodě a jak nic neni problém, a jak si skvěle rozumíme (ten dojem získal z hovorů se mnou, kdy mě natolik uspává, že dělám jenom "hm", což mu stačí, protože se velmi rád poslouchá). Kdybych si tak mohla vybrat, jakože můžu, ale je to velmi společensky nepřijatelný a bylo by to pěkně neslušný, když vezmu potaz, že z biologickýho hlediska díky tátovi vůbec extistuju. Kolikrát už mě jenom napadlo, že by bylo všechno daleko jednodušší, kdyby se na nás drahý otec vykašlal a po rozvodu se už nikdy neukázal...
OK, nebylo, protože, jako všude, mamka taky neni dokonalej prototyp mámy, ale i tak... S ní se dá aspoň někdy dohodnout! Tady si připadám jako nesvéprávná opice.
Ani vzdáleně vám nedokážu přiblížit, kolik problémů ve vztahu k tátovi mám... Ale je jich HODNĚ. No nic, já o tom vážně nechtěla a nechci psát, jenom to k tomu nějak samovolně sklouzlo, když jsem teď u táty a tak vůbec...
Nové téma-> Chtěla jsem psát o něčem... jiném. Prostě o psaní Nikdy neříkej nikdy. Vím, že kapitoly nepřibývají zrovna superrychlostí a mrzí mě to. Věřte mi, že na tuhle povídku myslím víc než často. Třeba včera jsem si vzpomněla asi desetkrát a nejen proto, že jsem trochu psala. Vážně si s tim lámu hlavu až moc, ale baví mě to. Jenom hodně často místo psaní dalších částí skládačky upravuju už ty, které jsem napsala... Chvílemi si touhle povídkou připadám posedlá. Nejsem ale blázen. Tyhle stavy mám jen sem tam, jinak mám plnou hlavu jiných věcí, takže nejsem naprostej blázen... Snad jste nečekaly pointu? Došla.
A vážně jsem si plně vědomá svých slov a svých předchozích slov a mám v sobě 0,00 promile alkohoholu, ale vážně s tim znova začínám. Naprosto při smyslech... Bohužel. Radši bych to psala mimo smysly, abych se pak mohla na něco vymlouvat.
Víte, mě psaní baví i bez reakcí, protože mi jde o tu povídku, ale vážně mě mrzí, když... když prostě nereagujete na něco, co píšu pro vás. To bych se váma nemusela stresovat, neházet to sem a čekat natěšeně na reakce a mohla bych si to prostě psát do složky... Kdybych ty reakce nechtěla. Ale chci, tak se, blázen, stresuju, házim sem kapitoly, pak sem denně chodim a kontroluju, jestli se neobjeví něco dalšího a ono NIC. Ne, že by nenapsal nikdo... A omlouvám se, že zase jednou znim jako nevděčnej dement, ale mně prostě jde o to, co si o tom, co jsem i pro VÁS napsala, myslíte. A jde a nemůžu se toho zbavit. A možná ani nechci. Taky vám nechci teď říkat, běžte, NAPIŠTE komentář. To fakt NE. Jenom chci říct, že mě to mrzí a o hodně a víc než by se mi líbilo. Takže tohle neberte jako: je naštvaná, půjdu si to vyžehlit, napíšu komentář. Nechci, abyste to tak brali/y. Nechci, aby reagování bylo povinnost, nebo abyste si mysleli/y, že vás tímhle obsáhle vydírám... Jenom mi mlčení ubližuje víc, než bych chtěla. Evidentně jsem taková a už to nebude jiný, protože mě to asi štvalo vždycky stejně. Já vim, že psát komentáře neni sranda a vim, jak je někdy těžký reagovat. Když píšu komentáře k povídkám dalších, taky mám problém, aby se mi to líbilo a nezněla si jako blbec, protože vážně často nevím, jak reagovat. Ale beru to ze svého pohledu... Protože kdyby mně někdo nenapsal komentář, vím, jak bych se cítila JÁ. A tak se snažím sama reagovat vždycky, aby ten druhej viděl, že jsem si všimla, a že, ať znim jakkoli pateticky, se mi to líbilo.
Ach jo... Prostě to tak cítim. Může vám to být jedno, klidně to ignorujte, vždyť mně nejde o vyvolání neupřímnejch reakcí, když reagovat z nějakýho důvodu nechcete. Chtěla jsem jenom vysvětlit, že mě to štve. A vážně nechci, aby mě to štvalo, ale vážně to nejde.
Tak to jsem si tady zabila nějakej čas... Třeba už bude oběd, to by mi fakt nevadilo, když jsem snídala v šest, protože na tý debilní posteli tady se nedá spát! Už ať jsem doma.
PS: Dodatek k debilitě kousek výš - ani nevíte, jak mě vždycky zklame, když se načítá tenhle blog, vteřina napětí a zase NIC. Pak mě sem nebaví ani chodit, protože to mám zafixovaný jenom jako - ZASE nic. VÁŽNĚ se nesnažim vás k nečemu násilim dohnat, jenom jsem vám to potřebovala říct... Jsem taková a tohle se nezmění a vždycky mě budete rozčilovat, když se na mě vykašlete, protože jsem přecitlivělá. A máte to tady bez obalu a extra porce keců okolo. Spokojenost?
PPS: Když si to po sobě čtu, tak to zní strašně. Jo, asi vás chci donutit k reakcím... Ale pořád si stojím za tím, že nechci, abyste to sem psali/y z povinnosti. Chci, abyste mě chtěli/y nerozčílit. Rozčílit je debilní slovo, mě to prostě mrzí. Tak nerozesmutnit.
PPPS: A jo, jsem natolik vztahovačnál, že nereagování se pro mě rovná tomu, že se vám kaptiola nelíbila, nebo byla tak strašná, že za reakce ani nestojí, nebo mi nechcete ublížit upřímností. Kašlete na to. Já chci názor! Ne, že bych potřebovala poslat do určitých končin, za to jak jsem neschopná... Jenom mlčení neberu jako souhlas. Beru to jako radši nic neřeknu, nebo nemám co říct.
PPPPS: Vážně bych se měla donutit nepřepisovat po sobě tolikrát články, aby tam pořád nebylo víc "PPP".
PPPPPS: Omlouvám se, jestli si to vezmete příliš osobně, ale, jak už jsem říkala, NEUMIM TO JINAK. Ha. Teď je mi líp, pěkně jsem to ze sebe sesumírovala a vykopala. Teď mi bude půl minuty fajn, než vyjdu na chodbu a potkám některého ze tří nahoře jmenovaných, kteří mi pijou krev.
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 7. února 2010 v 17:55 | Reagovat

Lir, s těma komentama tě úplně chápu...taky si kolikrát(teď skoro každý den) říkám, že nemá cenu na blog něco dávat, když to nikdo nekomentuje...já třeba chápu, že někoho nebaví HP FF, takže to nečte, ale já tam přece mám i originální tvorbu a od některých jsem dočkala jedné reakce za celých šest kapitol (tohle si neber osobně) a prostě si říkám: Sakra, proč já to vlastně píšu? Stejně to čte málo lidí a komentuje ještě míň. Třeba má Snowy pravdu a vážně je to průměrné, i když se strašně snažím, aby nebylo. a pak už zkrátka nemám náladu dopsat vůbec nic...njn, ale to je asi úděl nás nespokojených autorek povídek ;o)
přijde mi, že už na blog chodím jenom ze zvyku...bohužel...mno, to je jedno...tímhle jsem pouze chtěla říct, že vím, jak se cítíš...
myslím, že k tomu s tvým taťkou se radši nebudu vyjadřovat, protože to neznám...já jsem u taťky ráda a necítím se tam jako navíc, tak jsem se cítila doma...taťka si vzal skvělou ženskou a i kdyby ne, tak tam budu ráda, jelikož je tam Terezka =o)
vím, že tenhle komentář ti nijak nepomohl, ale musela jsem něco napsat a to rozhodně ne z pocitu povinnosti, jen jsem jednoduše chtěla, abys věděla, že jsem tady byla a článek si přečetla ;o)

2 swistik swistik | 7. února 2010 v 18:12 | Reagovat

Lirael som rada ze si sa tu vyrozpravala :-D naprosto to chapu ja ties som si zalozila blag ale skoncila som s tym lebo to nemalo cenu :((( Asi preto ze niesom clovek ktory sa rad rozpisuje  ale musim povedat ze ja komantujem rada tvoju poviedku NNN :-D je perfektna nema chybu len skoda ze sen nepribudaju castejsie kapitoli:)))) ja ich citam a vzdy sa tesim kedc sem pribudne dalsia vzdy ked som na nete tak kliknem sem na tvoj blog ci nieco nove nepribudlo :-D Heh  chodim sem dost casto sice  nie vzdy ty dam komet ale snazim sa aspon daco napisat aby to nevyzeralo blbo ze ti tam pisem somariny:((((  Lir musim povedat ze som asi napisala najdlhsi komentar tebe co ja niesom moc clovek co sa vie rozpisat :-D A este daco by som zabudla hm kedy tak predpokladas ze sem pribudne dalsi dielik ? uz teraz sa neviem dockat zas kecam

3 Lirael Lirael | Web | 7. února 2010 v 18:37 | Reagovat

Hopeinko, já vim, já nereagovala už ani nepamatuju... Protože jsem si několik měsíců pořádně nenašla čas na nic. Zeptej se lidí kolem mě, pořád jenom slyšeli, jak nadávám, že nestíhám věci, co chci stíhat. Byla jsem ráda, že se někdy dostanu ke svým povídkám, natož k povídkám ostatních, když si už vlastně nepamatuju děj jiných povídek než svých... Ne tak, abych mohla po tolika kapitolách hned začít číst další, protože jsem všechno zapomněla... To je pak čtení minimálně ještě předchozí kapitoly, čtení nový, psaní komentáře a to bylo moc času. Já ani nechodila moc na blogy ostatních, protože... jsem neměla čas, ačkoli nesnášim, když mi to někdo říká. Promiň... Nemyslím si, že má extra cenu něco si na blog dávat, ale baví mě to, a proto to vůbec dělám. Fakt, že pak čekám mraky reakcí je prostě moje disfunkce. :D Je strašně super, že aspoň manželka tvýho táty je super a Terezka je poklad. :) U nás se to prostě po jejich svatbě nějak... rozházelo a moje nevlastní mamka mě nemůže vystát. :/ A já ji vážně měla a mám ráda... Jenom je na mě hrozně nepříjemná a vážně to neni mojí přecitlivělostí. :D
Swistik: Díky moc. :)) Nebo spíš ďakujem? ;) Další dielik... Mno... :D Nemám napsanýho prakticky nic... Pořád jsem byla příliš v euforii z dopsání toho minulýho. :D Ale máknu na tom. Jak píšu kapitoly často den před psaním testů, tak zítra píšem biologii, takže je ideální čas. :D

4 Kolda Kolda | E-mail | Web | 7. února 2010 v 18:58 | Reagovat

Upřímně, vím naprosto, jaký to je..a osobně už jsem začala pracovat na opatření.. xD Vždycky ti chci napsat, jak se mi kapitola líbila, je ale možné, že občas na to zapomenu nebo, pokud ještě čtu kapitolu před školou, už to nestihnu.. Ale slibuju, že se budu víc snažit, protože nemám kromě nestíhání nemám absolutně žádný důvod, proč bych komentář nenapsala..x) Vzhledem k tomu, že jsi přidávala článek v poledne, zítra je škola a teď je skoro 7, předpokládám, že už jsi doma, tak asi je zbytečné psát, ať ti pobyt u táty rychle uteče.. tak aspoň: hezký konec víkendu a ať zítra nejsi jak "praštěná pohrabáčem"..x)

5 Hope Hope | Web | 7. února 2010 v 19:18 | Reagovat

Lir, já to chápu, mně se nemusíš ospravedlňovat =o) ono to nebylo myšleno na tebe, spíš prostě tak všeobecně...já vím jaké to je, když člověk nestíhá...teď to mám taky tak...
já taky čekám mraky komentářů nebo doufám alespoň v deset a když jich tam potom, v lepším případě je 6, tak mám chuť se vším praštit, když vím, že kapitolu minimálně rozkliklo třeba patnáct lidí...njn, to je jedno...
já měla ze začátku problém přijmout tetu...ten první víkend, co jsem tam byla, byl utrpením, ale do neděle se to spravilo a já mám tetu radši než vlastní mámu, což zase není tak těřké, že

6 Sellena Sellena | 8. února 2010 v 9:21 | Reagovat

Těžko říct, někdy je líp a někdy zase hůř. V každé rodině jsou problémy, každý se občas nacházíme v podobné situaci.
Ale chci tě jen ujistit, že když si kapitolu opravdu přečtu, vždycky napíšu komentář:-)

7 *Ridana *Ridana | Web | 9. února 2010 v 18:03 | Reagovat

Lir, tenhle článek vážně není vtipnej. Ovšem ta "trénovaná opice", ta mě dostala :D
Hele, ty tvoje PPPPPP....S mě deprimujou, dosáhla jsi toho, čeho jsi dosáhnout chtěla, dobře? Já se musím přiznat, že jsem ještě poslední dvě kapitoly nedočetla, protože když mi nějaký čas zbyl, jakožto že ho potom bylo fakt dost :D, psala jsem vlastní povídku. A když jsem napsala, co mě napadlo a už žádné nápady nebyly, byla jsem tak vycuclá (xD), že jsem byla ráda, že poznám vlastní postel. Bože, nehorázně mě štve, že se pod těma nesčetně moc komentářema u té tvé povídky (jakože fakt nevím, kolik jich tam je xD) neukazuje moje jméno ani po milionech aktualizaích, které sis nahoře vedle křížku (v případě, že máš mozillu), vyklikala. Ale yty víš, že to napravím, že jo? (prosím, prosím, prosím, že jo???)
Jsem si jistá, že si seš sama jistá, že je to s tím nesnášením tvé macechy opravdu pravdivý, že? Je mi to moc líto, protože sama si přeju, aby můj otec měl normální rodinu, která by mě brala jako jeho dceru a ne jako člověka, který se tváří jako jeho dcera. Lir a podle mně to není tak, že jsi líná sednout na ten vlak, ale podle mně jsi jen slušná holka, která jim nechce ublížit i přesto, jak se k tobě chovají...
Přeju ti hodně zdaru a štěstí a síly, protože v překonávání těchto problémů tohle všechno budeš potřebovat:)

8 *Ridana *Ridana | Web | 9. února 2010 v 18:04 | Reagovat

... toť můj stručný a výstižný komentář...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.