33. kapitola - Dozvuky snů (2. část)

24. ledna 2010 v 22:27 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Chci toho tak moc?
33. kapitolu ve 22:22 v jedné části, když má 11 stran? Asi jo.
Tak to bude mít dvě části, co nadělám.
Každopádně nebudou už mít stejnej čas zveřejnění, byla to totiž akce na poslední chvíli a divim se, že jsem stihla vůbec dokontrolovat celou kapitolu, natož do 22:19, kdy jsem to sem zběsile začala dávat, abych to stíhla do 22:22.
Jo a tahle část je o dost kratší, protože jinde mě nenapadlo, kde to tak narychlo seknout.
Když vám řeknu, že jsem tohle všechno stíhala místo učení na zítřejší test, překvapí vás to? Pochybuju.
Tak si užijte čtení a nesmějte se anketě, byla jediná v rezervě.

_________________________

oOooOooOo
Oblékám se do kabátu a do nové šály, rukavic a čepice. I když nad nimi chvíli váhám. Co když se Katka zeptá, odkud je mám? Bavíme se spolu vůbec? Po včerejším rozhovoru... Nezeptá, našeptává mi můj vnitřní hlásek. Má pravdu. Proč by se mě taky ptala... Zhasínám v předsíni a vycházím do venkovního mrazu. Docela mě štve, že takhle ráno vždycky celá rodinka spokojeně spí a já už se táhnu do školy. Pomalu jdu k zastávce.
Myšlenkové víření nepolevilo. Každým krokem naopak zesiluje. Co bych dělala bez Lukáše? Ve škole by se se mnou bavily aspoň Bára s Erikou, pak další. Cestou ze školy se mu prostě vyhnu, cestou do školy taky. Nebude to tak těžký... Snažím se ignorovat bolest na prsou. A bez Romea? Bez dramaťáku? S vědomím, že Katka je Julie? S tím, že bych musela už jenom ze slušnosti jít na představení v červnu a čelit jí ve své milované roli pokřivené vítězným výrazem herečky? Vysvětlovat, proč odcházím? Lukáš by se zeptal... Rejža by to chtěl nutně vědět. Holky... Někdo by možná řekl, že jsem zbabělá, když nedokážu jít za Lukášem sama a říct mu, co se děje... Poprosit o pomoc, říct jenom pravdu, čistou pravdu. Ale je to pudem sebezáchovy. Takhle mi aspoň zůstane moje fantazie, kterou by špatná reakce zničila. Budu v bezpečí. Ale bez něj? Lukáš, nebo Romeo? Kamarád, nebo iluze? Pochopení, nebo smyšlené city?
Zalapám po dechu. Na zastávce stojí v ranní tmě pod zlatavou září lampy Lukáš. Dívá se před sebe, ne směrem sem. Zato mně se hrnou do očí zase slzy. Vypadá tak dobře. V bundě, pruhované šále a sněhem ve světlých vlasech. Tváře narůžovělé mrazem... Zamlžuje se mi pohled. Tohle nezvládnu. Otáčím se zpátky a vtom do někoho vrazím.
"No nazdar," pronese Katka a sjede mě pohledem od hlavy až k patě. Když vidí, že mám v očích slzy, v těch jejích se zase jednou vítězoslavně zableskne.
"Čau," odvětím. Nakonec nezním tak pokořená, jak si připadám.
Katka mě obdaří kyselým úsměvem a obejde mě. Skoro si přeju, aby omylem šlápla na tu namrzlou louži a podklouzlo jí to, ale žádný zvuk tomu nenasvědčuje. Až najednou...
"Luky!" zajančí a já slyším čvachtání rozbředlého sněhu, jak rychle uhání, aby byla u něj. Teď by mohla spadnout... Prosím. Ale místo toho slyším jen měkké žuchnutí, jak nejspíš Lukášovi skočila do náruče. Bodá mě, když si to jen představím.
"Ahoj," slyším jeho hlas. Sípavě se nadechnu. Zní tak šťastně... "Není támhle Petra?" zeptá se najednou.
Od chvíle, co jsem mluvila s Katkou, jsem se ani nepohnula. Vší vůlí se donutím vymáčknout ze sebe úsměv a otáčím se směrem k nim. "Ahoj," říkám, když se pokouším o sebevědomou chůzi. Nesmím ukázat, že vyhrála, prostě nesmím.
Katce zaškubou koutky, ale nakonec úsměv udrží.
Zato Lukáš se usmívá upřímně. Aspoň myslím. Pracně zadržuju slzy a touhu Katku hodit pod kolem projíždějící auta a sama se vrhnout Lukášovi kolem krku. Vzpomínám na včerejšek a snažím se propátrat jeho oříškové oči, jestli nenajdu aspoň náznak toho, co cítím já, když se na něj dívám. Ale všechno najednou zmizí, i ta krásná představa mě s ním, oční kontakt je totiž pryč. Protože Katka ho začala vášnivě líbat. Donutím se dojít až k nim a při první příležitosti se odvrátím směrem, kudy musí přijet tramvaj, abych aspoň vypadala, že vyhlížím, ne, že se jim vyhýbám. Mrazí mě na prsou a snažím se nevnímat zvuky za sebou. Ale nejde to. Pár slz si probojuje cestu ven a já je potupně a pokud možno nenápadně setřu už tak dost mokrou rukavicí.
Mlhou se začne přibližovat pár bílých světel. Konečně. Třeba se jich nějak zbavím.
Když se odhodlám otočit k hrdličkám čelem, drží se za ruku a oba se usmívají.
"Jak ses měla?" zeptá se Lukáš.
Katka se nadechuje, že odpoví, ale on se dívá na mě.
Sesbírám odvahu, a když chci už už něco říct, Katka mě předběhne.
"Skvěle," usmívá se blaženě.
Lukáš se na ni ani nepodívá.
"Zvlášť včera, když jsme se viděli," dodá s odpornou dvojsmyslností.
Já se jenom usmívám a topím se v jeho očích. Bože, ať to nikdy neskončí.
"Hm," odvětí Lukáš evidentně Katce, ale pohledem pořád visí na mě.
Začínám se červenat.
"A co ty, Petro?" vystartuje Katka až příliš naštvaně na to, o jakou idylku se tady pokoušela.
"Super," odvětím bez špetky zájmu.
"Musim s tebou mluvit," štěkne najednou, popadne mě za ruku a táhne o kus dál. S Lukášem na sebe jenom nechápavě kouknem, pak mě Katka prudce otočí čelem k sobě. "Evidentně ses rozhodla," říká tiše a s ledovým klidem. "Pamatuješ, na čem jsme se dohodly, viď? Já jo a pořád to platí, pro tvou informaci. Leda, že by ses rozhodla jít s pravdou ven, protože pak máš tady a teď příležitost se buď přiznat Lukášovi sama, nebo mu to řeknu já. To ho pobaví. Taková žába jako ty," směje se škodolibě. "Víš, jak jsem ti říkala, co povídal? To o tom, jaká jsi - "
"Rozhodla," přeruším ji. Nechci to poslouchat.
Katka nadzvedne údivem obočí, ale ve svém "milém" proslovu už nepokračuje. "Takže jsem Julie?" zasměje se.
"Ne," odvětím stručně.
"Necháš Lukáše?"
Nadechnu se, abych získala čas. "Je celej tvůj," pronesu naoko lhostejně.
"Fajn, hodná," pronese a běží zpátky za Lukášem. Nevím, jestli se mi to jenom nezdá, ale najednou je do něj celá žhavá, i když o něm doteď mluvila, jako o nemehlu, kterýho se jenom nějak diplomaticky zbaví. Rozčiluje mě a jeho je mi líto.
Loudám se k nim a doufám, že se s nimi nebudu muset bavit. Když přijdu, Lukáš se na mě tázavě podívá, ale já ho ignoruju, párkrát jednoslovně zareaguju, když se mě na něco jeden z nich zeptá. Daří se mi působit naprosto v klidu, ale uvnitř ve mně všechno vře. Katka si ho nezaslouží a Lukáš mi chybí už teď. Stojím od něj ani ne metr a jako by to byla propast. Katčina radost mě dopaluje, i to, jak se po něm sápe. Není to fér...
Ale život holt není fér, připomínám si pořád dokola.
Když pak vystupujeme z tramvaje a já uvažuju, jak a jestli vůbec přežiju další ubíjející minuty tentokrát cestou ke škole, zpozoruju Petra. "Petře," zavolám na něj a on se hned s úsměvem otočí.
"Nazdárek."
"Ahoj," usmívám se taky.
Katka si ho pomalu ani nevšimne a Lukáš vypadá pěkně nepřátelsky, bůhví, co mu zase přelítlo přes nos. No, co, když se s Petrem nechtěj bavit, aspoň se jich zbavím.
"Ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám," směje se na mě Petr a nadšeně mi podává dárek.
"Jé, děkuju," usměju se. Ještě nikdy jsem nedostala dárek uprostřed ulice a na zastávce tramvaje k tomu.
Petr se ke mně začne naklánět, hlavou na poslední chvíli uhnu a obejmu ho. Ale neuhýbám dost, políbí mě na nastavenou tvář. Jako by náš rozhovor v sobotu nikdy neproběhl. Přes jeho rameno vidím odcházející Katku s Lukášem, který je otočený naším směrem. Usměju se na něj, ale hned se donutím toho nechat. Musím. Zatváří se dost zvláštně... A pak se odvrátí a zanechá mě samotnou. V temnotě reality, v Petrově náručí. Sama. Zase sama.
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 25. ledna 2010 v 2:25 | Reagovat

a sakra, proč musela vrazit zrovna do Katky? je to malá mrcha, které nevadí chodit se dvěma klukama najednou, takže myslím, že by si zasloužila nemít žádného z nich...doufám, že nebude mít žádného na konci...možná jsem teď hodně nepřející, ale ona taky Petře nepřeje Lukáše...
zdá se mi to nebo má Petra něco v plánu, ale nikdo o tom nemá ani ponětí? mno, nechám se překvapit

Lir, ještě jednou ti chci popřát všechno nejlepší k tvým osmnáctým narozeninám, hodně štěstí, zdraví, úspěchů, lásky, nápadů na psaní a prostě všeho, po čem tvé srdce zatouží =o)

2 swistik swistik | 25. ledna 2010 v 19:04 | Reagovat

Lirel tak prva vec vsetko najlepsi k narodkam :-D a nech mas  vela napadov na no kapitoly aby boli take dobre ake su stale :-DD A som rada ze pribudlo pokracko len skoda ze si ho tak ukoncila  a ze nebolo dlhsie aspom tato kapitola :DDD  Inak ja tu Katu fakt nesznasam je to taka mrcha :((( Dufam ze petra bude bojovat aj o chudaka Tomaska a ze mu to sama povie ved vidno aku ju ma rad :DDD taky pekny darcek jej dala :)))

3 Kolbmi Kolbmi | 25. ledna 2010 v 19:55 | Reagovat

Moc moc pěkný už se těším na pokráčko.

4 M* M* | Web | 28. ledna 2010 v 19:36 | Reagovat

Chjo chjo chjo...proč se Petra nechá tak snadno zastrašit? :D

5 Kolda Kolda | Web | 29. ledna 2010 v 13:19 | Reagovat

Je to hrozně smutný, chudák Peťa.. Lukáš z toho taky nevypadá moc nadšený, ale na té zastávce jsem Katku chtěla přerazit, kdyby to šlo. To je taková potvora!Že se na ni Lukáš ještě nevybodnul! Nebo proč on sám něco neřekne Petře? Vždyť je jasný, že mu na ni záleží..=) Prosím, piš rychle dál=) Vím, že to vždycky nejde, ale už se neuvěřitelně těším!=)

6 Susie Susie | 1. února 2010 v 17:19 | Reagovat

Ahoj, tvoj web som objavila len nedávno, ale táto poviedka ma úplne uchvátila :). Je vážne skvelá a ja sa budem tešiť na každú novú kapitolku a už teraz sa nemôžem dočkať :). Inak, úplne súhlasím s názormi ostatných na Katku. Je to mrcha a Petra by jej to chovanie mala už konečne zatrhnúť, trebárs jej jednu a vraziť a urobiť z nej chuderu pred celou školou :)))

7 Sellena Sellena | 2. února 2010 v 11:43 | Reagovat

I když jsi strašila s délkou kapitoly, stáhla jsem ji i přes své očekávání hodně rychle:-)
docela mě to teď i mrzí, že nebudu mít víc čtení, ale nedá se nic dělat.
Kačena je pěkná mrcha, leze mi krkem pořád víc. A Petra si všechno nechá líbit. Z toho mi tečou nervy ještě víc:-)
a věřím v tvůj spisovatelský um a kreativnost, neboť se domnívám, že těm "špatným" bude oplaceno zlým:-)
Doufám, že s další kapitolou nenecháš nás dlouho čekat:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.