Prosinec 2009

26. prosince 2009

26. prosince 2009 v 20:26 | Lirael |  ) My Diary (
Víte, jak se říká pátek, bláznů svátek, že jo? No tak mi připadá, že Vánoce jsou trochu materialistů svátek.
Ne, že bych to všechno kolem brala (jenom) materialisticky, ale připadá mi, že mám prostě OHROMNOU radost z dárků. Proč se říká, že Vánoce jsou hlavně o tom, že má být rodina spolu? Navíc je blbost se vídat jenom o Vánocích a z povinnosti, ne? Ne, že by spolu rodina o svátcích být neměla. Jasně. Jenom mi připadá, že některým lidem vadí čistá radost z dárků. A to je blbý, protože mi vždycky kazí náladu. Tvrzením, že jsem materialista a podobně. Nejsem. Jenom mám ráda radost a ráda dělám radost.
Jo a taky miluju mamčin bramborovej salát.
A letošní Vánoce byly a jsou (pořád jsou, pořád je volno, pořád mám radost jak tříletý děcko, když si to vybavim a vim, že ráno můžu spát dlouho!!!! ) BOMBA!
Nebojte, ne teroristickej útok.
Prostě je to perfektní.
A nebude to stručný, znám se.
Takže pro otrlé, pokračování uvnitř článku.

21. prosince 2009 aneb Život kotěte

22. prosince 2009 v 0:35 | Lirael |  ) My Diary (
Už mám všechny dárky!
Teda až na jeden. Možná dva. Uvidim. Možná tři.
Ale hlavní dárky mám a to je hlavní!
Taky mám za sebou nadílku u táty. Jestli na tenhle blog zavítáváte nějak pravidelněji, nebo mě snad znáte, asi víte, jak těžké to s mým tátou je. Ale letos jsem byla v šoku! Sice jsem se nevyhnula všem těm podivným rozhovorům, kdy se nedokážu přinutit vnímat, ani jsem se nezačala nějak družit s nevlastními bratříčky na tátově straně nevlastní rodinné větve. ALE: moje dárky se líbily! Nikdo mě (přehnaně) nekritizoval! A bylo to rychle za mnou, možná i proto to bylo tak v pohodě.
A táta jede na svátky pryč.
Ségra jede na svátky pryč, lépe řečeno před půl hodinou odešla odsud a o půlnoci odjíždí.
Na Štědrovečerní večeři budu jenom já a mamka...
Silvestr, na ten se bezmezně těšim.
Ale je ještě daleko.
Navíc jsem se dala na stranu temna, do včerejška jsme měli odeslat profesorce na češtinu slohovku na zadané téma a mně se tak nelíbilo, že jsem nejen nic kloudného nevymyslela, ale dokonce jsem ani nic neposlala. A nějak je mi to teď tak trochu fuk. Tak trochu znamená, že mám příšerné výčitky svědomí, ale že mě to nedonutí nic udělat. Zatím nedonutilo, tak.
Konečně jsem taky přišla na to, jak přetáhnout fotky z telefonu do počítače... Sice jsem vám nejřív chtěla jenom pár ukázat, ale mám jinej nápad. Dostala jsem ho právě u táty, když jsem zase jednou trávila čas se svojí kočkou. No a z toho vznikl nadpisem avízovaný život kotěte.

5. prosince 2009

5. prosince 2009 v 15:51 | Lirael |  ) My Diary (
Tak jo. Za chvíli jsou ZASE Vánoce. A mně připadá jako kdyby bylo před chvílí léto, za chvíli je ZASE léto. Všechno to nějak příšerně letí. Jasně, že ve škole člověk chvílemi umírá nudou a strašně se mu to vleče a bla bla bla... Ale ve finále je stejně ráno, najednou večer a najednou za měsíc. A já mám koupený dva vánoční dárky. Jako kdybych si neslibovala, že letos to stihnu dřív. Sice jsem začala v létě, ale pak jsem nic dalšího nekoupila. První koupený dárek byl stejně náhoda.
Taky dělám autoškolu. Konečně jsem se po těch letech čekání (jasně, to taky uběhlo rychle, když se na to tak podívím) dočkala. Když mi bylo 12, říkala jsem si, že půl roku před osmnáctinami je daleko... A najednou mi je za ani ne dva měsíce osmnáct? Tohle je fakt šílený.
Šíleně šílený, řekla bych.
Ale autoškola? Bála jsem se toho a před každou jízdou mě chytnou nervy, jak je to u mě naprosto běžné... Ale zlepšuju se, neni to hlavní? Sice mi hrabe z teorie jako například z doporučené hloubky dezénu, nebo ze spolu-studentů, kteří nejspíš v životě nevylezli z domu. Minule tam jeden kluk při zkoušení sebevědomě tvrdil, že na značce pro obytnou zónu je ten dům auto. Že tam jsou prostě dvě auta. Jako vážně?
Ta značka vypadá takhle:
Fakt nevim, jestli byl slepej, nebo ani nevěděl, jaký je rozdíl mezi domem a autem, ale je mi ho upřímně líto. Upřímně, vážně.
Před začátkem vánočních prázdnin za sebou budu mít přesně polovinu jízd. A myslím, že i všechny průběžný testy... To je zvláštní, když mi pořád připadá, že je ještě září.
Ach jo. Tohle je cvokhaus.
Sestra uvařila polívku, snad česnečku. Nevim. Každopádně doufám, že se neotrávim. Jdu si totiž taky dát.
Ještě jednu věc jsem chtěla. Vlastně dvě. Ta první: Když na novou kapitolu tak dlouho nereagujete, tak se bojim, že je až tak hrozná. Kdybyste mi, prosím, napsali cokoli. Jenom hrozný/dobrý. Nebo něco. Budu hrozně vděčná. Takhle mám pocit, že všem kromě Koldy a Rid to připadá naprosto na... ehm... nic? Každopádně se bojim, že je to až taaaak hrozný. Ne, že bych vám to zazlývala, ta kapitola JE strašná. Nesnášim mlčení, mám nutkání do toho pak začít hrozně mlít, takže mě nenechte mlít. Ti z vás, co mě znají, vědí, že je to pravda. Já neumim mlčet, pořád něco melu.
Druhá věc: užijte si Mikuláše!

32. kapitola - Valentýn

1. prosince 2009 v 21:55 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Kdy se mi nejlíp píše?
Když nejde internet (splněno, dost dlouho nešel a teď vypadává), když mám psát test z chemie (dneska), když mám jakékoli jiné povinnosti (zítra píšu extrémně důležitý test) a když si najdu čas.
A toho mám poslední dobou sakra málo.
Ke kapitole... Dala mi zabrat, protože jsem celý tenhle úsek potřebovala kvůli souvislostem v jednotlivých částech psát a dopsat najednou. Takže je to hrozně dlouhý.
Jo, strach je vážně na místě.
Mrzí mě to, ale nepočítejte s tím, že pokračování tady bude rychle... Protože jsem ráda za každou volnou chvíli a každou minutu spánku navíc. Krutá to realita.
Doufám, že se vám bude kapitola i přes to, co byste tam nepochybně nechtěly, líbit.
Užijte si čtení.