Září 2009

29. kapitola - Lodivod nejsem, ale kdybys byla na pustém břehu za největším mořem, já pro tebe bych riskoval tu plavbu

28. září 2009 v 23:28 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Drom, Rid, já držím slovo.
Juhů, já to fakt napsala! A to jsem měla na začátku jenom jeden odstavec kraťoučkej. Teď to asi budu nucena rozervat na dvě části, no uvidíme.
Název je další z mých oblíbených "hlášek" Romea. Protože on má prostě v téhle hře nejlepší texty. Ale tahle věta je prostě dokonalá.
Mimochodem minulá povídka Natáhni ruku a dotkni se hvězd v tomhle čísle, 29, končila. Plus epilog a blbost na konec. No ale vážně jsem nečekala, že se mi tenhle další příběh protáhne na tak dlouho. Chytl mě víc než dost a dneska jsem si psaní hrozně užila.
Anketu! Jak mám teď větší prodlevy mezi kapitolama, mám tendence na ni zapomínat! Hehé, ono se to vejde bez rozervávání! 7 stran! Mám radost! Taky máte takovou radost? Já hroznou, i když zejtra píšu z fyziky a zatím jsem se na to ani nemrkla. Teď jsem tak nadopovaná štěstím, že se na to klidně ještě teď podívám. A to už je u kombinace mé osoby a fyziky co říct.
Užijte si čtení a nezapomínejte číhat!

Ach, Romeo

28. září 2009 v 19:49 | Lirael |  ) Popelnice (
Tohle je fakt zajímavý. Zjišťuju, že se při psaní nemusím na některé dialogy ani koukat do knížky. Až tak hluboké následky na mě psaní Nikdy neříkej nikdy zanechává. Ale jenom některé dialogy. Zaměřování na R&J nepopírám. Slavnostně prohlašuju, že v příští kapitole je hodně divadla. A stejně slavnostně - už mám hotové dvě a půl stránky.

Náhoda... Spravedlnost?

28. září 2009 v 18:36 | Lirael
Náhoda nám jednoduše spočítá všechny naše hlouposti.

28. září 2009

28. září 2009 v 18:30 | Lirael |  ) My Diary (
Holky, vydržte!
Zavařuju klávesnici, celé odpoledne se nedokážu od psaní odtrhnout. Konečně jsem se dostala do nálady (bez alkoholu! ).
Neslibuju zázraky, ale budu se snažit. Nové nápady mě nadchly a přestávky si dávám jen na nejnutnější. Číhejte a neztrácejte naději.

25. září 2009

25. září 2009 v 20:38 | Lirael |  ) My Diary (
Škola.
Už od poloviny srpna a přes celé září nejčastější téma rozhovoru zahrnujícího aspoň jednoho člověka od školky až po dvacátníky.
A co se z toho ve finále klube?
Jeden velký cvokhaus, tak je to.
No vydržel někdo z vás od začátku září naprosto v klidu? Bez jediné známky stresu? Jestli jo, tak vám upřímně závidim. Upřímnost nade vše.
Já už se teda stresovala poměrně hodně, ale to je čistě problematika mojí povahy. Prostě se neumím nestresovat. Mně stačí i jedna odpadnutá hodina a jiný časový plán než ostatní dny. A po ránu mi to navíc nemyslí. Takhle jsem třeba v úterý málem leknutím vyskočila hlavou až někam ke stropu a následně k sousedům. A to jsem si na pouhé tři vteřiny neuvědomila, že mi odpadá první hodina a jdu později. Zrovna v ten osudný okamžik jsem se bohužel podívala na hodiny. A že to zanechalo silný zážitek!
Ale což. Nebudu tady plácat dál o bahně vlastního života. Chtěla jsem se spíš pokusit zastřít absenci nové kapitoly. A ještě se takhle napráskám.
Mimochodem. Pro ty z vás, které četly Stmívání... V neděli je na ČT1 jeden pořad z cyklu dokumentů o knihách z ankety Kniha mého srdce, které se dostaly do TOP 12. Běží to od 21:20. Tentokrát o Rychlých šípech a pak Stmívání. Což zároveň znamená i můj skon, protože jsem se do toho nechala navézt a v tom pořadu se objevim. Bohužel si pamatuju jenom to, že během odpovídání na otázky jsem se cítila jako hlupák a vypadala jsem strašně. Plánuju, že si pak budu pár dní brát ven na hlavu pytel. Protože kdo Stmívání vlastně ještě nečetl? Naděje vkládám do lidí, kteří nevědí, že to je v televizi. A do těch, kteří televizi nemají a Stmívání je nezajímá. Navíc záleží jenom na střihači, kolik skalních fanynek mě bude chtít ušlapat.
Perfektní vyhlídky, ne?
Ale pro otrlé: klidně se mrkněte, ale nesmějte se mi. Pokud nevíte, která z holek jsem, věřte mi, je to dobře.
No nic, jdu se nadále utápět. Snad zkusím něco napsat... Ale takhle nepsavo už jsem dlouho neměla...

18. září 2009

18. září 2009 v 18:09 | Lirael |  ) My Diary (
Nepsala jsem.
Asi nebylo co...
Škola mi dává zatím zabrat ale nejvíc vstáváním, což je veskrze dobré, protože mi ještě tak moc nedávají za vyučenou testy... I když taková chemie a biologie jsou letos utrpení, vážně. Navíc mi hrozně chybí bývalý profesor češtiny, na jehož hodiny jsem se vždycky hrozně těšila a obdivovala jsem jeho přístup k nám. Teď máme novou profesorku. Není špatná, ale člověku z ní prostě někdy vyletí obočí vzhůru.
Doma je to zajímavý. Už asi tak týden vycházím s mamkou tak, jak jsem vždycky doufala, že se nám to jednou povede. Týden bez hádek.
Sakra já ani nedokážu napsat normální článek. Proč taky? Člověk má radost, že je konečně víkend a pak BUM. Šok, překvapení, snad i zděšení.
Mám kamaráda. Docela dobrýho... Bydlí ohromně daleko, což mi teď vyhovuje tak, jako nikdy předtím. Šla jsem jenom něco omrknout na počítač, ale já pako automaticky zapnula facebook. Nová zpráva. Normálně jsem to otevřela v přesvědčení, že jde o nějaký klasický Twilight newsletter. A ono nic. Psal ten kamarád. Čekala jsem výčitky, že neodepisuju, další duševní výlevy, další pokyny ke změnění profilového obrázku, což ale opravdu nemíním udělat.
Ale naprosto jsem se mýlila.
Napsal něco úplně jiného. Sakra... Já si prostě říkala, že když jsem se dva roky neviděli a neodepisovala jsem mu na maily... A ono nic. Prostě mi napsal, no. Jenomže co... Nechci to sem kopírovat, ale jedno vám řeknu, málem jsem spadla ze židle, když jsem to četla. Svým způsobem to bylo dost milý. I když spletl mojí barvu očí... =) Ale. Jo, milý to bylo. Kdyby mi to napsal někdo jiný... A já ani nechci psát story já, ségra, tenhle kluk a jeho bratr. Ne, protože by to bylo na dlouho. Extrémně dlouho.
Nejhorší na tom všem je, že tenhle kluk se mi nikdy nelíbil. Ani trochu. Ani. Ok, minimálně, trošku jo...Ale to je ještě dávnejc než dávno. Líbil se mi jeho brácha. Rozuměla jsem si s jeho bráchou, líbil se mi dost. A teď mi ten kamarád napíše tohle. Po tak dlouhý době... Doufala jsem, že si našel nový kamarády.
On s sebou nosí i moje fotky... Ach jo.
Budu muset jít. Rid, chtělas článek. Je tohle vůbec článek. Spíš je to zpověď. Nechutně neurčitá, zmatená a narychlo napsaná. Jdu pryč, už ani nemám čas si to po sobě číst.
Jenom doufám, že si to ten kamarád NIKDY nepřečte. Protože pro mě byl spíš jako mladší brácha, než cokoli jinýho. Narozdíl od jeho bráchy...
Prostě perfektní zakončení pátku.
Proč jsem jenom na ten facebook v tu chvíli vlezla? =(

20 000!

6. září 2009 v 18:57 | Lirael |  ) Blog (
Já sama byla návštěvníkem číslo 20 001.
Tohle je hrozně neuvěřitelný. Já nejdřív myslela, že se mi popletlo počítadlo.
Teď už je to 20 007.

Děkuju!


Stephenie Meyer: "The Host"

5. září 2009 v 11:51 | Lirael |  .: Názory na knížky :.
Knížku The Host od světoznámé Stephenie Meyer jsem dostala už k Vánocům. Trvalo mi ale víc jak půl roku, než jsem se dostala přes prvních dvacet stran.
Když jsem se přes ně ale dostala, najednou mě knížka ohromně vtáhla a tím mě konečně přestala strašit. Byla totiž dlouho jenom na polici a kdykoli jsem se na ni podívala, připadala jsem si jako hlupák. Teď jsem sečtělý hlupák.
Spoilery jsou samozřejmě zakryté.

Smích...

5. září 2009 v 11:01 | Lirael
Dokud člověk může, má se smát. Nikdy neví, kdy ho smích přejde.

Wuhů! Volební kampaň, super.

4. září 2009 v 22:06 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Člověk se docela diví, když se mu na blogu objeví nová reklama. A ten pravý šok teprve přijde, když tentokrát propaguje politickou stranu...
Vlastně nic proti ODS nemám. Je to prostě jenom jedna ze stran našeho parlamentu, která mě sem tam dožírá. Ale dožírá mě podstatně méně než třešínky a hoďte-si-vejce strana.
A ODS mi sem aspoň ladí, když už nic jinýho. Časem to zase zmizí... Vím, že se reklamami financuje provoz blog.cz a nemám nic proti. Ale VOLEBNÍ KAMPAŇ na serveru, kde většina uživatelů nemá ještě ani občanku? Dovolte mi se zasmát.
Já bych volit šla, ale to by nesměly být předčasné volby, které možná ani nebudou. Někteří to s osmnáctinami těsně stihnou. Já bych krásně stihla nepředčasné volby. A štve mě to. A proto se mi to tady taky nelíbí.
Navíc - daňoví poplatníci tím pádem sponzorují provoz mého blogu?
Znáte tu zkratku ROFL? Rolling on the floor laughing? To by teď přesně vystihovalo můj vnitřní výtlem. Na podlaze se neválím, páč není vyluxovaná.
A jdu spát.
Mimochodem - co říkáte začátku školy? Taky máte velký spací deficit? Joo a co rozvrhy? Mně hrozí dvě odpoledky do pěti, taky bezva. Možná budu mít štěstí, no. Ale teď na to kašlu, teď už prakticky usínám na klávesnici.
Repertoár reklam: Baumax, Cofidis, Vodafone, ODS, dalších jsem si zatím nevšimla.