Únor 2009

Řetězáček, joooo řetězáááček

27. února 2009 v 16:25 | Lirael |  ) Popelnice (
Ještě mám malinkou chvíli času, takže to zkusim stihnooout.
Tak dobrý, táta mi ještě ani nevolal, že tady už za chvíli bude, takže ještě stihnu něco vyplodit tady.
Vážně jsem si myslela, že dlouho na nějakej dobrej řetězák nenarazim, ale když jsem si pročítala tenhle, vysvitla naděje, že jsem nevyplácala všechny dobrý.
Teď pádim naházet si věci do tašky... Hm, tak mi teď volal táta, tak toho už moc nestihnu.
Teď mi prozměnu držte palce, ať mě do toho divadla pustí, když je ze mě opět kulturní barbar a já jdu v džínech. A hlava už mě nebolí.

27. února 2009

27. února 2009 v 15:14 | Lirael |  ) My Diary (
Vážně bych si už měla zapamatovat, že když volnej den utíká třikrát rychleji, než ten školní, tak celý prázdniny utečou tak rychle jako ten jeden den. Jo, dneska je vlastně poslední den mých tak dlouho vysněných a naprosto promarněných prázdnin. Že je to divný, říkat si, že je konec, když je teprve pátek, že jo?
Taky si myslim. Na druhou stranu mám ale tenhle pesimistickej přístup na konec volna tak zakódovanej, že se toho zaboha nemůžu zbavit.
Přes prázdniny jsem si nepřečetla ani jednu knížku, kterou jsem si přečíst chtěla. Viděla jsem akorát asi tak 20 dílů Smallville a snažila se udělat úkol, načež jsem to vzdala, takže mě to moc nešlechtí. Já se vážně snažila udělat ten úkol. Blbá seminárka, no...
Taky jsem to měla dělat už od začátku roku (školního, samozřejmě), takže je to vlastně moje chyba/blbost/debilita/doplňte cokoli urážlivýho. No jo, ale i tak mě to štve.
Nejlepší je, že tenhle sebeobviňující pocit mám už od minulýho pátku, kdy prázdniny začaly a já věděla, že se mi do tý seminárky hodně nechce. A přitom mám ještě víc než dva dny času! Vážně jsem příšernej nervák. Nakonec to třeba udělám během dvou hodin, jenomže teď mě to vždycky štve, když si na to vzpomenu.
Aby toho nebylo ještě málo - večer jdu ven s tátou. Jdeme do divadla, takže tam snad mlít nebude... Jenomže asi tak za hodinu pro mě přijede a půjdeme ještě na večeři. No bezva.
To nevadí, já to zvládnu. Snad. Zase mě příšerně bolí hlava... Snad to bude za chvíli zase dobrý. Začalo to teď, jak tohle píšu...
Tak mi držte palce, ať přežiju a ať se neustresuju, nebo neunudim k smrti.

Pár řetězáků hezky na hromádce ;)

21. února 2009 v 20:56 | Lirael |  ) Popelnice (
Narazila jsem na jeden blog a prokousala se jeho všemi 169 řetězáky, abych našla některé, které bych si sem mohla hodit.
Pár jsem jich vyplnila a můžete si je přečíst uvnitř článku. Nakonec jsou celkem čtyři. Teď už asi dlouho další nepřibudou. Škoda, mě to baví.
Ale tenhle avatar je pěkně dlouhej, takže se ještě rozkecám. Kapitolu se budu snažit dodělat co nejdřív, ale nemá cenu něco slibovat, protože si nejsem jistá, jak bych měla pokračovat. Lépe řečeno přibližně vim, ale bojim se, že něco pokonim.
Jinak se mám docela fajn. Celej den si sice připadám jako naprostej blázen a užívám si prázdnin. Kdybych se ráno aspoň neprobudila v půl sedmý a mohla vyspávat trochu dýl, třeba by to bylo mentálně na výši. Místo toho jsem v hlubokomořskym příkopu.
Tak se nad těma řetězákama pobavte a klidně si nějaký převezměte, když budete chtít. Všechny předávací otázky jsem smazala.



Prvomájové šílenství

21. února 2009 v 16:27 | Lirael
Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli sem mám vůbec tuhle slohovku dávat. Je to přesně ta se kterou jsem se mořila celý minulý víkend (čti: v neděli).
Vlastně se mi sem nechtěla dávat taky ze strachu, že by se sem přes ni mohl dostat nějaký spolužák, který bude hledat hotové slohovky na netu. Tak snad nedostane, stejně je milion způsobů, jak by se sem mohl dostat kdokoli i bez tohohle článku. S tim nic nenadělám.
Každopádně... Zadání slohovky bylo celkem jednoduché. Aspoň teoreticky. (Psalo se mi to příšerně.) Měli jsme na výběr různé možnosti, ale já si vybrala napsání příběhu. Tahle možnost skýtala nejvolnější ruku při psaní (a nejmíň pitev v knížce), takže jsem měla vybráno asi už ve chvíli, kdy jsem si poslechla všechny možnosti ve škole.
Každopádně je to na motivy Máchova "Máje". Jestli se teď někdo tváříte otráveně, tak to fakt chápu. Ironií je, že se mi ta knížka během opakovaného čtení kvůli slohovce začala líbit. Přitom jsem nedávno měla naprosto jiný názor, ale to neva.
Jestli se chystáte si ten paskvil uvnitř článku přečíst, tak si nejdřív přečtěte tohle, protože to jinak dost možná nepochopíte: Vzala jsem si naprosto volnou ruku. Příběh jsem přetransformovala do současný doby a hlavní postava si jenom myslí, že je Vilém. Tady si kdyžtak na wikipedii přečtěte děj knížky, pokud ho neznáte. Každopádně moje hlavní postava je zavřená v blázinci.
Na konec vám ještě napíšu svoje super vychytávky, které se mi do příběhu podařily nacpat. Jsou tam zcela účelově a já se musím pochlubit.
Když si to přečtete, budu jenom ráda, když ne, pochopím to.
Mimochodem ten název se mi vymýšlel strašně špatně, ale tenhle už to má skoro týden a lepší nápad nemám.

20. února 2008

20. února 2009 v 18:06 | Lirael |  ) My Diary (
Práázdniny! Práááázdniny!
Asi si dokážete představit, jak bezvadnej to byl pocit, jít ze školy s vědomím, že minimálně týden po tom samém chodníku neprojdu.
A co že je novýho?
Kromě prázdnin, samozřejmě...
Něco novýho, nebo spíš nechutně prošlýho, je asi zadání seminárky na zemák, kterou musim hotovou odevzdat po prázdninách. Samozřejmě, že nám o tom profesorka řekla snad v říjnu... A samozřejmě jsem ještě nezačala. (Proboha, snad vás nenapadlo, že už jo?!) Sice kvůli tomu asi budu muset minimálně půlku prázdnin strávit obíháním sídliště a následným sezením u počítače, ale pořád mi to ještě připadá zajímavý, takže se nevzdávám. Zatim.
Jinak mám program vcelku nezajímavej - nakupování, pravidelná zubařská prohlídka (nemůžu se dočkat ), čumění do zdi... Celkem debilní, mno. Nejedu ani lyžovat a ani nikam podobně. I když lyžovat bych jela hrozně ráda. Jenomže jediná možnost, jak jet, je s tátou. No a řekněme, že bych tu zubařskou prohlídku (a nepochybné vrtání) radši absolvovala denně, než jet někam zrovna s nim.
Zítra plánuju jenom generální úklid pokoje.
Takže ve středu uklidim pokoj a v pátek začnu hystericky dělat seminárku. Určitě by mě to nepřekvapilo.

Vzpomínky

16. února 2009 v 17:12 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Kdybych dneska nebyla přespříliš zasažená sněhem, asi bych nenapsala. Ale sníh padá celý den a i teď mi za oknem poletují nadýchané vločky. Jejich ovlivnění své osoby prostě nedokážu popřít.
Před chvílí jsem si jenom tak povídala se ségrou a absolutně bez souvislosti se mi vybavila jedna hodina češtiny snad někdy ve třetí, nebo spíš ve druhé, třídě. Dostala jsem hroznou chuť se s touhle vzpomínkou svěřit.
Tenkrát jsme prostě četli něco v čítance a uprostřed textu byl sek a takové to klasické něco jako "oOoOoOo" pro oddělení dvou vlastně nesouvisejících částí textu. Prostě větší skok a nedalo by se navázat normálním odstavcem, nebo se třeba mění úhel pohledu a čtenáře by to jinak zmátlo. J. K. Rowling to třeba řešila více vynechanými řádky a jiným typem písma... A naše skvělá třídní, na kterou mám spíš úsměvné vzpomínky, protože jsem prostě měla jako menší ještě víc svou vlastní hlavu a z jejích řečí jsem si nikdy nic nedělala, nám tenkrát tvrdila, že tohle oddělení textu není úplně běžné a že se s tím člověk moc nesetká. Jenomže Lirael měla zrovna kecavou, a tak, jako správný sečtělý magor, okamžitě oponovala, že je to naopak celkem běžné. Já vim, facka by byla málo. Když teď píšu kapitoly a používám podobná oddělovadla, vždycky si tak vzpomenu na naši černovlasou třídní, která nevěděla co říct. Ani nevím, jak to pořádně dopadlo. Mám sice plíživý pocit, že jsem se s ní dohadovala (i když naprosto přátelsky), dokud neuznala, že mám pravdu já, ale radši bych pravdu neměla. Já měla tuhle učitelku hrozně ráda a čím dál tím víc mám pocit, že to tak nejspíš vůbec nevypadalo. Asi bych ani nechtěla vědět, jaké na mě má vzpomínky ona. Holčička s copánkem odmítající udělat kotoul dozadu, která píše tak rychle, že při povídání učitelů skoro nedává pozor, když už má přece celou hodinu dávno opsanou z tabule. Holčička, která neměla problém pořád mluvit a mluvit, dokud všechny nepřesvědčila, že to ona má pravdu. Docela mi chybí.

Postrádám růžové brýle...

14. února 2009 v 21:40 | Lirael |  ) Popelnice (
Je dnešek vážně tak růžový, jak vypadá?
Za mě je odpověď vcelku rozpolcená...
Dnešek byl super den, fakt... Jenom mám hlavu naprosto narvanou starostmi a strašně mě to deptá. Starosti se vážně netýkaj dnešního super americky a tudíž nevýznamného svátku slaveného snad po celém světě. Ještě to by mi tak scházelo.
Jde vlastně o naprostou blbost, to přiznávám. Všechno později řečené berte tak, že jsem vás varovala...
Do zítřka do půlnoci musím prostě napsat slohovku na knížku, kterou absolutně nemůžu vystát. Možná už jenom ze zvyku, nevim... Mám spoustu možností, jak tu práci pojmout, ale to, že nevim, kterým to vlastně chci pojmout, mě příšerně deptá. Pořád se prostě užírám představou, že nic nevymyslim. Úplně vidim, jak budu za čtyřiadvacet hodin sedět na týhle židli a chytat hysteráky, protože nebudu mít ani jeden odstavec... Ani nevim, proč mi to tak vadí! Nevim, proč mi vadí představa, že napíšu blbost o blbosti.
Ale jinak jsem se měla bezvadně. Ráno jsem se prospala, šla trajdat venku, bavila se, pořídila pár nových věcí... Super den.
Přichází druhá část mé rozpolcené "úvahy" o růžovém dni: Koupila jsem si džíny s růžovými ozdobami a růžovo-bílý boty k tomu... Já vim - růžová a já. Ehm. Alienor si dělala srandu, že se zejtra probudim a zjistim, že se mi ty věci nelíbí a budu tvrdit, že na mě má při nakupování špatný vliv. Slavnostně prohlašuju, že jsem spíš ráda, že mě odpoledne ovlivňovala.
Jenom mě prostě příšerně deptá ta slohovka. Ale to neva. Aspoň zatím... Doufám, že mě zítra nepochytí amok a nebudu vám třeba podrobně popisovat svoje hysteráky...
Z materiálního hlediska je tenhle den super růžový... Z toho nemateriálního ale překvapivě taky sem tam růžová svítí, takže ani nevim, kde je můj problém.
Můj problém bude možná ospalost.
Třeba se ráno probudim a najednou budu vědět, co s tou proklatou slohovkou!
No...
Za pokus snad nic nedám, ne?

23. kapitola - Sobec, nebo slaboch?

11. února 2009 v 19:07 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Včera jsem ze sebe měla hroznou radost, když mi už připadalo, že kapitola začíná vypadat publikovatelně. Potom jsem ale smolila spřátelující článek s Hope a tak trochu se to protáhlo, takže tohle opravování a trochu přepisování jsem odložila na dnešek.
Předevčírem jsem navíc vymyslela další super zápletku do celého příběhu. Zatím se ještě nemotám a jenom si připadám jako naprostý dement. Malůvky na téma téhle povídky po všech možných sešitech už totiž dávno nejsou něčím neobvyklým. Vlastně už to skoro nevnímám. Jenom se směju vlastní blbosti.
Kapitola je docela krátká, když vezmu v potaz, že všechny minulé měly kolem šesti stránek...
Ale nepřipadá mi to tak debilně krátký. Vlastně jsem s touhle kapitolou docela spokojená. Na to, že jsem z ní měla před týdnem jeden odstavec je to vlastně moc dobrý.
Kapitolu bych chtěla věnovat (ano magor věnování-na-počkání hlásí návrat) intuitivní Hope, nedočkavé Ridaně, originální Dromedce (za všechny možné tipy na vraždu Katky a Davida) a trpělivé Alienor.


Myslím na úkladnou vraždu

11. února 2009 v 18:24 | Lirael |  ) Popelnice (
Mluvim s tátou a on je přííííííšerně nesnesitelnej, jako vždy, že...
Ano stíhám psát článek, tak moc mě nudí/dožírá/dohání k šílenství...
Až přestane navrhovat společný prázdniny a domáhat se novinek po týdnu, co jsme se neslyšeli... Už mi vynadal za čtverec z biologie.
Teďka mluví o ségře...
ZABÍT!!!!!!!!!
Tak pak doopravim kapitolu, co jsem už měla hotovou včera večer.
ON PROSTĚ NESKLAPNE!
Hučí do mě už hodinu!
Ale mě nezajímá jeho práce! Jo, ségra je magor, jasně tati....
Já mu fakt něco udělám. Ještěže spolu mluvíme jenom po telefonu. Jet spolu na dovolenou, tak asi budu muset jet domů stopem, protože mu zapálim auto, až v něm bude sedět!!!!!!!!!
ZAVĚSILI JSME!!!!! GRATULUJTE MI! Vždycky jsem v šoku, že na konci hovoru s ním vůbec žiju.

Od Hope za Spřátelení

10. února 2009 v 22:35 | Lirael |  ) Popelnice (
A podívejte, jak skvělý obrázek jsem dostala od Hope za spřátelení.
Je to modrý a je tam Edward!
Připadám si jako blázen. <- normálka

17. Spřátelený blog - Hope

10. února 2009 v 22:33 | Lirael |  ) Imaginární kamarádi (
Po pěti měsících a jednom dni jsem tady s novým spřáteleným blogem.
Už několikrát jsem chtěla Hope napsat, ale asi předevčírem jsem si řekla, že je to vlastně fuk a přidala jsem si ji do oblíbených stránek spřátelení nespřátelení.
Dneska si ale přidala nový spřátelený blog a v pořadí 21.... Božské to znamení pro mé úchylné oko, že další v pořadí bylo číslo 22. <- jsem úchylná na čísla dělitelný 11, divný, já vim...
Taakže jsem se odhodlala a Hope napsala.
Hope píše jako divá - na jejím blogu najdete spousty kapitolových povídek. Píše HP FanFiction, ale i originální tvorbu. Jako první její povídku jsem si přečetla povídku Přítelkyně na chvíli a hned se mi hrozně zalíbila. Kapitolových povídek za sebou zatím moc nemám, ale můžu vám doporučit úplně všechny. Nejlepší je, že si vůbec nepamatuju, které už mám přečtené, takže pak třeba po dvou kapitolách čtení zjistím, že už jsem to četla. Jsem notorický nepsavec komentářů, takže se ani nemůžu kontrolovat.
(Místo vybraného obrázku jsem sem málem vložila mapu, co jsem si stáhla na zeměpis. )Obrázky ke spřátelení se mi vždycky vybírají strašně špatně, ale většinou hrábnu po svých oblíbencích, stejně jako v tomhle případě.
Moc děkuju za spřátelení a vy, co Hope ještě neznáte, k ní určitě zaskočte, podle mě nebudete litovat!

Řetězák (ne, nedělám si srandu)

8. února 2009 v 17:16 | Lirael |  ) Popelnice (

Ti, co si myslí, že sem dávám řetězáky, když mi nejde napsat kapitola, mají jedno malé bezvýznamné plus...
Každopádně nechápu, proč mi víkendy vždycky utíkaj tak rychle, že v neděli nakonec zjistim, že jsem nic, ale vůbec nic, nestihla.



Přivolávání neštěstí...

7. února 2009 v 23:51 | Lirael
Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.

6. února 2008

6. února 2009 v 18:44 | Lirael |  ) My Diary (
Nazdáár!
Je víkend, neni škola, je víkend, nemusim vstávat do školy!
Dneska ráno mi po pěti a půl letech dali dolů pevná rovnátka, a tak jsme se ségrou vyhlásily domácí soutěž. Mamku korunujeme ignorantem už dávno, ale když si do neděle nevšimne, že už nemám železo v puse - budeme ji tak oslovovat celý jeden týden. Hra byla dlouho plánována a když jsme o soutěži i o případném mámině trestu mamce řekli, myslela si, že jsme něco provedli doma.Ihned jsem navrhla, že jsme možná propálili koberec v kuchyni, kde jsou samozřejmě kachle. No, do neděle má času relativně dost.
I když obě tipujeme, že si ani nevšimne. Jediná maličkost je, že musim nosit sundavací rovnátka tak často, jak to jen půjde, a mluvím s nimi jako naprostý retard, co si šlape na jazyk. A nemyslete si, že se nesměju, aby mi na zuby nebylo vidět. Směju se naprosto přirozeně - takže od ufa k ufu - a jestli si toho mamka i bez kamufláže nevšimne, tak jí fakt asi vystavíme diplom.
Před chvílí jsme navíc získaly nového komplice v nevlastním taťkovi, který slíbil mlčení. Tak schválně, kdo s koho!
Jooo a kapitola se smolí, Ridano.

1. února 2009

1. února 2009 v 18:29 | Lirael |  ) My Diary (
Ach jo, já vážně neumim zestručnit vlastní pošahané a psychopatické myšlení.
Dneska jsem měla vážně makačku. Ještě když jsem byla v pyžamu (s motýlkama, heč!), tak jsme začali vrtat u mně v pokoji poličku (super polici přesně tak širokou, jako je postel dlouhá ). No a s mojí smrtelnou hrůzou z vrtačky to byl další nezapomenutelný zážitek, samozřejmě.
Po navrtání a následném vyluxování celé postele, protože i když jsem držela vysavač pod vrtákem (a oči jsem valila hrůzou), tak to všude kolem naprášilo, jsem si douklidila v pokoji. Až na to, že jsme vrtali asi tak dvě hodiny, v pohodě. Můj plán zajet do centra mi pomalu mával z dálky (už jsme se i rozloučili) a já se rovnou vrhla na super úkol na němčinu. Měli jsme napsat životopis a pak takovej jakoby dopis, kde se člověk uchází o nějaké místo. Háček byl v tom, že jsme měli napsat životopis rodiče. Nejdřív jsem se naprosto zhrozila, protože chytnout mojí mámu workoholika aspoň na deset minut a vydolovat z ní všechny data, je prakticky ve stejných sférách fantazie jako existence Edwarda. Každopádně mamku jsem odchytila a úkol jsem sesmolila. (Naděje na Edwardovu existenci umírá poslední.) Dokonce jsem tam psala i máminou první brigádu - sběr jahod. Nejspíš se tam potkala s mým nevlastním taťkou, jak před pár lety zjistili. Je vyloženě chtěl dát osud dohromady. Společná brigáda, vysoká, potom práce... A pak už jenom podobné datum rozvodů a stejný termín svatby o rok později.
Během toho interview s mamkou, ona vařila oběd, takže se dala odchytit a obklíčit, jsme se dostaly i k zajímavému tématu. Mamka totiž prohlásila, že neuznává žádnou jinou univerzitu, než Karlovu. (To je dobrý, já včera ani netušila, že byla na Karlovce. ) A já mám tak trochu problém s tím, že jsem si asi před třema rokama našla několik vysokých škol, kam bych chtěla a ta jediná, která vlastně vydržela jako potencionální až doteď, je soukromá. Mamka soukromý školy nesnáší. Ne, že bych se jí po své předchozí škole až tak divila, ale fajn... Každopádně když jsem se někdy v létě snažila nenápadě vyzjistit, jak by mamce vadilo školný na soukromý vysoký, díky tomu, že ségra dělá leots maturitu, se to dalo dobře zakamuflovat, tak mamka absolutně razantně řekla, že to ani nepřichází v úvahu. A dneska říkala prostě něco podobnýho, takže jsem se jí narovinu zeptala. Jako jak by psychicky unesla, kdybych šla na takovouhle a makovouhle vysokou. No a mamka to vzala kupodivu fakt dobře. Dokonce říkala, že jestli by bylo jedinej problém školný, tak to vůbec nevadí. No neni to bezva?! A já si pořádd říkala, že musim najít jinou školu, protože na tuhle nemám ani trochu naději jít. Prostě naprosto super zpráva dne.
A pak jsem dělala super úkoly na fyziku... A když super úkol, tak super pokusy. Sice vůbec netušim, co jsem měla pozorovat, ale jinak naprosto v pohodě. Koukat se na to výjimečně dalo, takže jsem s tím neměla problém.
A v poslední řadě - k narozeninám a Vánocům jsem několikrát dostala peníze, abych si vybrala co budu chtít... Nikdy jsem vlastně nebyla bohatší. A já si dneska vybrala čtyři super knížky, který už si chci docela dlouho pořídit, ale pořád jsem si do sebe hučela, ať neblbnu. Tak už jsem si je objednala. Jde o kombinaci knížek od Meg Cabot a Stephenie Meyer. Tomu se říká super dárky, co? Jedna knížka je vlastně jejich společná - Prom Nights from Hell - je tam, tušim, 5 povídek od pěti autorů (spíš autorek, ale nejsem si jistá podle jmen) a dvě z nich jsou tyhle dvě naprosto božské spisovatelky. Další knížka je The Twilight Saga: The Official Guide, vydání posunuli až na letošní rok (z prosince), ale knihkupectví ji tam už mělo, tak proč ne. A další dvě jsou manga pokračování knihy Avalon High. Jo, jsem magor, já vim. Jenomže si nemůžu pomoct a hrozně si chci všechny tyhle knížky přečíst. Navíc jako dárky k narozkám to zní suprově a já si sama sobě nakonec vlastně ještě nic nekoupila.

Jo a taky jsem začala dneska číst čtvrtý díl jedné série od Meg Cabot (1-800-WHERE-R-YOU) a je to prostě super. Něco na způsob Mediátora. Vážně mám dneska super den.
A teď jdu zevlovat a dívat se na další starší díly Smallville. A pak budu koukat na Přátele, dodělám úkoly a hodim sebou do postele s knížkou v ruce. A abych nezapomněla - budu u toho popíjet božský nápoj (čti: Colu Light)!
AKTUALIZACE: Bonus k super dni - dostala jsem odpověď na mail, co jsem teprve včera sesmolila a teď mám vážně naprosto bezvandej den. Narozkám minulou sobotu se to sice nevyrovná, ale stejně je to báječný. Na to, že je neděle.