Leden 2009

Výzo, víkend, volno, venku sněží!

31. ledna 2009 v 9:52 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Včera jsme díky výzu snad nikdo nemusel do školy a já nevim, jak vy, ale já jsem se probudila kousek před polednem. - Asi poprvý v životě... Normálně nespim dýl jak do devíti... Dneska jsem se zase probudila v půl osmý, klasika.
A jelikož a protože všechno rodičovstvo viděla až včera, tak jsem všechny reakce slízla trochu se zpožděním.
Mamka byla docela v pohodě. Ta úplně zapomněla, že už je pololetí... Byla doma asi hodinu a já jenom tak mezi řečí prohodila, jestli by třeba nechtěla vidět výzo. Koukala dost překvapeně. Náš workoholik vážně nevnímá svět kolem. Každopádně se známkama máma neměla problém. Nevadí jí, nebo si spíš ani nevšimla, že se mi některý známky zhoršily a některý zlepšily.
Táta byl horší. Ne že by mě snad někdy za výzo chválil. Už když jsem měla někdy v druhym pololetí první třídy dvojku z těláku (odmítala jsem udělat kotoul dozadu a doteď to neumim), tak mě příšerně seřval a netrestal jen verbálně. Vždycky mu vadila jakákoli horší známka než perfektní jednička. Takže se mu asi líbilo jenom to výzo v prvnim pololetí první třídy. Jeho problém. Já jsem spokojená. Každopádně včera se tak podíval na ten papír a první, co pronesl, bylo něco ve smyslu: "Jakto, že máš dvojku z angliny, když tě baví?" Odnesla jsem výzo zpátky do pokoje a řekla něco jako, že mě baví víc věcí, ze kterejch nemám dobrý známky. Nesnášim, když mi lidi takhle připomínaj, že nemám známky, jaký bych chtěla. Táta je expert. A bohužel se to už nejspíš nikdy nezmění.
Nejvíc se mi líbila reakce nevlastního taťky. Jeli s mamkou nakoupit a on pak říkal, že slyšel, že jsem měla dobrý výzo. Hned jsem na něj vybalila jedničku ze zemáku, protože on je asi jediná osoba z rodiny, která to dokáže ocenit. Já jsem na sebe hrozně pyšná. A on mi to nevěřil a když jsem mu ukázala i dvojku z fyziky, na kterou jsem neméně pyšná, tak se mi se smíchem málem klaněl. Navíc mě pochválil i za jedničku z chování! Komu by se tahle reakce nelíbila?
Proč nemohl táta prozměnu reagovat normálně a zase mi vynadal za něco, co mi samotný vadí a zase mi prozměnu pokazil den? Proč mi to dělá rok co rok a pololetí co pololetí? Proč se nemůže jednou praštit do hlavy a chovat se prozměnu normálně? Proč mám zase tak nutkavou chuť nezvedat mu to, když zavolá? Proč jsem zase ve fázi, kdy si s nim nedokážu normálně "povídat"? Proč mi to vůbec nevadí a mám perfektní náladu, protože máme delší víkend?
A co vy a vaše rodiče? Žijete ještě, nebo máte doživotní zákaz vycházení, který třeba mně tolikrát hrozil, když se mamky ještě osobně dotýkaly moje špatný známky? Nebo už máte dokonce pomník na svou počest před domem?
Povídejte, přehánějte!
Velký P.S.: Moc ráda bych vám poděkovala za všechny komentáře, co jste mi napsaly od minulé kapitoly, přes narozeniny, až doteď. Když jsem se minulou sobotu večer vrátila domů s naprosto perfektní náladou a objevila jsem spousty nových komentářů u povídky a postupně i u toho minulého článku, tak jste mi náladu vystřelily do nebeských výšin. Pevně si stojim za tím, že tohle byly moje nejlepší narozeniny vůbec a to i díky vám všem. Takže mockrát děkuju, že jste na mě tak hodný a vůbec - užijte si víkend a mějte se naprosto úžasně!

Bylo nebylo...

24. ledna 2009 v 23:54 | Lirael |  ) Moje maličkost (
... za pár kopci a myslím, že i za řekou jsem přesně na vteřinu přišla před sedmnácti předlouhými lety na svět.
A chci si sem dát k narozeninám přesně tuhle písničku, Dancing Queen zazpívanou mojí milovanou skupinou (připomínající mi mládí ) - S CLUB 7.

22. kapitola - Konec konců tohle ještě není konec

23. ledna 2009 v 18:18 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Fajn, zvládla jsem to. Dokonce jsem během druhého opravování našla i něco, co jsem opravit zapomněla. Jednu věc... Ale to neva, i tak je to vlastně dobře a většinu jsem si pamatovala.
Takže tahle kapitola se mi psala docela dobře, ale i dost špatně... Nakonec jsem se ale dokopala do konce. Už jenom díky tomu, že mě přestávalo bavit číst pořád dokola a dokola celej začátek kapitoly a pak domýšlet konec.
Doufám, že to pro vás nebude napoprvý tak hrozný čtení jako už to je pro mě.
Jinak se mám celkem fajn. Až na to, že jsem v noci na dnešek kvůli nesnesitelnýmu kašli prakticky nespala. Ani nevim, jak se mi ho nakonec podařilo zbavit. Ale podařilo, sice ve čtyři ráno, ale podařilo, to je hlavní.
Tak si užijte čtení a nebuďte na mě přísný, přecejenom jsem nemocná. Ne, nepřestanu se vymlouvat. Výmluvy jsou vyloženě moje parketa.

CTRL + C!

23. ledna 2009 v 17:32 | Lirael |  ) Popelnice (
Tak já konečně napíšu kapitolu, začnu to vkládat na blog a když to po sobě naposled zkontroluju a přepíšu všechny blbosti, tak se mi to prostě neuloží...
Normálně si ten článek vždycky zkopíruju před kliknutím na jakékoli tlačítko. Ale dneska ne. Dneska jsem si v opojení z toho, že už to mám hotový, nezkopírovala vůbec nic.
Přepsala jsem možná polovinu z celé kapitoly, protože to vyznělo naprosto příšerně a ono se mi to neuloží!!!!!!!!!!!!!
Takže teď se na to jdu zkusit vrhnout a doufám, že nejsem natolik otrávená, abych se na to vykašlala....
Snad se mi to povede hodit na blog do hodiny. O:-)

22. ledna 2009

22. ledna 2009 v 19:07 | Lirael |  ) My Diary (
Ach jo...
Od pondělka pěkně tvrdnu doma nemocná a už od pondělka jsem se těšila představou, jak slavnostně sem hodim kapitolu a jenom tak mimochodem zmínim, že jsem nemocná. Protože se mi nechtěl psát přesně tenhle článek: pomoc, litujte mě!
Ne že bych to tak myslela, samozřejmě, jenom mi to tak po mně vždycky vyzní. Takže to tak hlavně neberte.
Náhodou už mi je líp. V některejch ohledech. V jinejch totiž kašlu jako tuberák a smrkám jako alergik (jméno mé) na začátku pylový sezóny.
Ale všichni kolem jsou na mě daleko milejší, než když je mi dobře. Tak třeba ségra - včera mi dokonce udělala snídani do postele. Mamka se se mnou zase vůbec nehádá a pořád se ptá, jestli něco nepotřebuju. Táta si zase většinou myslí, že se mi kvůli tý nemoci tak blbě mluví, že to moje mlčení v telefonu si vůbec nebere osobně. I když by asi měl, protože neschopnost mluvit se u mě vážně diagnostikovat nedá. A i kdyby, tak už jsem to stejně dávno zase rozmluvila. Jak by mohl takovej magor jako já taky nemluvit, že...
Stinná stránka věci je ale zase hromada sešitů na opsání.
Zítra toho chci a vlastně i musim stihnout až děsivě moc, zvlášť na maroda, kterej by měl bejt v klidu a popíjet čaj a všechno možný, co mi poradila babička a spol. k tomu. Ale i tak se budu snažit psát. Sice pořád utíkám k psaní úplně jiných kapitol, než té "silvestrovské", ale pokouším se, pokouším.
Takže mi držte palce, holky.
A nenechte se skolit tak debilníma chorobama jako já. Stojí to za nic.

Řetězááák (zase, joo, zase)

18. ledna 2009 v 17:31 | Lirael |  ) Popelnice (
Když mě to prostě baví vyplňovat, no.
Jo a taky mě nenapadá kapitola, to klidně přiznám. Nebo prostě napadá, ale nenapíše se sama... Jdu se ještě pokoušet o inteligenci, ale nemám daleko k přiznání porážky.


18. ledna 2009

18. ledna 2009 v 9:31 | Lirael |  ) My Diary (
Víte, co je horší, než mamka popisující film, ze kterého si pamatuje sotva polovinu? Mamka a její manžel popisující film, z něhož si pamatují dohromady velké nic a jejich společný pocit, že ten film měl úžasný příběh, i když nevědí jaký!
Před chvílí jsem přišla do kuchyně a mamka se jako na povel začala rozpývat nad filmem, co byl včera v televizi. Poslední legie? Asi. A já se jenom uculovala a čekala, až toho mamka nechá. Vrchol byl, když mi předváděla poslední scénu filmu a chtěla mi poklepat na rameno, protože v tom filmu to tak Merlin udělal. Automaticky jsem uhnula a ona si to vzala příšerně osobně. Tak do půl hodiny sem přijde s promyšlenou přednáškou, jak jí ubližuju a neumim se chovat.
Tak jsem si řekla, že mezitim sesmolim tenhle článek.
Muhehehehehe.
Mám se fajn, kdyby vás to zajímalo. Už se mám fajn. Ani nevim, proč jsem se poslední dny fajn neměla. Tohle je nejlepší část, takový to procitnutí z vlastní blbosti.
Každopádně teď dočítám Brisingr. Koupila jsem si ho už někdy na podzim, ale první kapitola mě hrozně nebavila, takže jsem ho zase začala číst až někdy před týdnem. Už mi chybí jenom tak čtyřicet stránek do konce. V nudných okamžicích knížky jsem vždycky na chvíli přeřadila na Midnight Sun, takže jsem si zachovala i psychické zdraví.
Budu se snažit vám sem dneska hodit kapitolu. Ani nemám moc úkolů. Možná žádný... Ne, teď si jeden vybavuju... Ale ono toho bude určitě víc. Kde bych byla bez diáře? No teď se tam koukat nebudu, že jo. Ale snažit se budu. Chtěla bych ještě taky vypadnout ven, protože mi to tady drobet leze na mozek. Takže vážně nic neslibuju, jenom se budu snažit.
Tak se zatim mějte a nezoufejte, že zejtra je zase to hnusný pondělí. Za tejden bude zase neděle!

A další řetězák...

12. ledna 2009 v 18:45 | Lirael |  ) Popelnice (



Před pár dny jsem narazila na tenhle řetězák a v nějakém záchvatu šílenství jsem si řekla, že to vyplnim. Ztratila jsem tím spoustu času a vlastně ani netušim proč. Ale když už jsem to dovyplnila, tak to sem klidně hodim.

Vyplňovat to nikoho nenutim, ale neni to zas tak špatnej řetězák. Jenom dlouhej.



Lirael si zase zableskovkovala

11. ledna 2009 v 9:19 | Lirael |  ) Popelnice (
Nedávno jsem začala denně navštěvovat reducto.blog.cz - nevím, jestli znáte, ale je to vážně úžasný blog o Harrym Potterovi. Články mají vtipné a nejsou to ty samé, které jsou na ostatních blozích - je vidět, že autoři nejsou pouze na vlnách Ctrl+C a Ctrl+V.
No a včera tam měli bleskovku - různé otázky, jako co by se mělo stát Umbridgeový a to, jak si představujeme Grindelwalda a tak. No a diplom jsme si měli říct někoho, ale jedině z Harryho Pottera. Je docela logický, koho jsem si vybrala.
Plus házím do článku ještě dva diplomy za vánoční bleskovky (nebo soutěže?), co na tom samém blogu ne tak dávno proběhly. (To byly mimochodem soutěže s křížovkou, osmisměrkou a podobnými. - já říkala, že je to bezva blog. )

10. ledna 2009

10. ledna 2009 v 18:45 | Lirael |  ) My Diary (
Na to, kolik jsem toho dneska musela stihnout (a ke svému překvapení i stihla), jsem měla překvapivě dost času babrat se v povídce Nikdy neříkej nikdy. Právě jsem dopsala celou předposlední kapitolu.
Začala jsem ji psát strašně dávno, ale ještě dneska ráno byla jenom na dvě stránky. Teď má krásné čtyři a půl. Juhů. Já vám to sem prostě musela napsat, protože z toho mám hroznou radost. Ta kapitola mi konečně přestala připadat tak divná a tak vůbec.
Z té další kapitoly mám sice skoro nic, ale to vůbec nevadí. Líbí se mi, že s tou svojí úžasnou osnovou můžu psát na přeskáčku cokoli, na co mám zrovna náladu. A dneska jsem se dostala do téhle. Sice jsem v ní už tak týden, ale dneska nabrala náladička takové grády, že jsem to musela dopsat do současné podoby. Když jsem dopsala poslední větu, začalo mě strašně mrzet, že vám to vlastně ještě nemůžu ukázat. Ale aspoň mám hroznou radost, že vám to jednou budu moct ukázat právě v téhle podobě. To taky neni až tak špatný.
Navíc mě napadlo i dalších pár kapitol, takže osnova se o kousek prodloužila. To neva, stejně se jí až tak extrémně nedržim.

21. kapitola - Šťastné a veselé, ehm jasně (2. část)

7. ledna 2009 v 21:44 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Právě jsem to všechno doopravila. První část se mi sice líbí daleko víc, ale to neva. Mám to za sebou, víte? Zásek nad touhle kapitolou je pryč, protože už jí prakticky nemusím řešit!
Mimochodem se mi roztáhla na nádherných 7 stránek a 7 řádků.
Každopádně se teď budu snažit sesmolit co možná nejdřív i tu slíbenou silvestrovskou, spolu se zbytkem prázdnin.
A teď padám, protože jsem unavená tak příšerně, že už každou chvíli šilhám po posteli za sebou. Tak doufám, že jsem vám udělala radost.
A i kdyby ne, tak sama mám radost tak rozsáhlou, že vám klidně nějakou půjčím!
No, teď se mi nálada krapet změnila. Protože je to pěkně divný. Právě jsem totiž zjistila, že Nikdy neříkej nikdy délkou porazilo Natáhni ruku a dotkni se hvězd. Právě dneska. No, to jsem upřímně nečekala... Navíc ještě zdaleka nekončíme, protože se všechno teprve začalo pěkně rozjíždět. Takže nebojte, ještě se toho načtete kapitol a kapitol. Teda jestli mě zase nechytne ten pitomej zásek. Ale zjistila jsem, že na něj zaručeně pomáhá hodně číst a psát první, co člověka napadne.
Takže tady máte druhou část dárku a užijte si čtení.

21. kapitola - Šťastné a veselé, ehm jasně (1. část)

7. ledna 2009 v 21:44 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Tohle je fakt strašně ohraný. Vždycky, když napíšu článek, že mě momentálně nic nenapadá, nebo mi dělá problém to dosesmolit, tak mám nápadů, že nevim, co s nima.
Fajn, ne vždycky. Vlastně si pamatuju, že se mi to stalo konkrétně jednou a zbytek nevim, jestli se to vůbec opakovalo.
Každopádně - no nejsem dobrá?
Mám hroznou radost, že jsem to dopsala. Teda teď to ještě musim zkontrolovat, ale i tak!
Každopádně - ten sníh venku a ten mráz, no neni to nádhera? Já si mínusy absolutně užívám a kdyby nám tady v Praze tak nechutně nesolili všechen sníh, kudy jezdí auta, nebo možná chodí lidi, tak z toho mám radost ještě větší. Takhle se pak snažím chodit tudy, kde ten sníh je a pak mi to domů trvá klidně dvakrát dýl. Ale mně to neva, protože je sníh! Včera jsem si tak otevřela balkón a jako idiot stála ve dveřích. Pozorovala jsem, jak malý děcka bobujou. A nejlepší je, že jsem ani neměla mikinu! Prostě blázen největší.
Každopádně už ke kapitole, což bych se k tomu už teda dostat měla, no ne? Doufám, že se vám bude líbit. Mně se teda docela líbí, i na to, jak se mi během posledních dní zprotivila, když mě nic nenapadalo. Chtěla bych jí věnovat úplně všem, které si jí přečtete a berte to jako takovej hoooodně opožděnej vánoční dárek.
Přeju příjemné čtení. Dárek si totiž můžete rozbalit hned.



6. ledna 2009

6. ledna 2009 v 21:58 | Lirael |  ) My Diary (
Mrzí mě to... Úplně hrozně moc...
Ale na týhle kapitole jsem se zasekla natolik, že vážně nedokážu teď psát. Ne tuhle část.
Prostě se budu dál snažit, ale už nebudu přihazovat tyhle na hlavu padlý články, kdy vám akorát pořád vysvětluju, jak nestíhám a nic mě nenapadá. Teď určitě zase řeknu něco, co nakonec nesplnim, ale do tý doby, než sem hodim kapitolu prostě článek nebude, protože už mi pro vlastní imbecilitu docházej slova... :/
Ale to neva, všechno bude zase dobrý a přes tohle se dostanu. Jenom si myslim, že ten další článek nejspíš přibude až o víkendu, jestli vůbec. Mám toho moc a moje nespavost v noci mě dohání k šílenství, protože pořád akorát koukám na budík a pak musím vstávat. Jo, ležím v posteli, ale to je tak celý...
A teď už vážně musim počítač vypnout, protože už se mi klížej oči...
Takže dooobrou, i když budu určitě ještě pár hodin vzhůru... :(

>> Málo inspirace na nadpis <<

4. ledna 2009 v 14:59 | Lirael |  - Plácání o psaní -
Já vím, že natěšeně čekáte na kapitolu a já pořád nic... Teda aspoň někteří z vás, některé, snad ještě čekají. O:-)
Holky, ani nevíte, jak moc mě štve, že se nedokážu přes tuhle vánoční kapitolu přehoupnout... Psala jsem to i včera večer (a do noci) a i doteď, ale nedá se to dost dobře teď utnout a už i tak jsem začala psát šestou stránku.
Mimochodem ten avatr se mi strašně líbí, sněží!!! Teda ještě před chvilkou trochu sněžilo, ale to odbočuju... :D
Uznávám to, že jsem měla spoustu času kapitolu psát. A uznávám i to, že jsem si místo toho četla, hrála si s iPhonem a koukala se na filmy (co by taky mohl nemocnej dement jinýho dělat, no že jo). Dokonce jsem připravená přiznat i to, že se mi psát často ani nechtělo. :D Ale teď se mi chce. :D Fakt!
Jenom potřebuju nejdřív dodělat, nebo aspoň hodně rozdělat, několik věcí do školy, které bych bez svého mentálního postižení :P začala dělat už na začátku prázdnin, abych se s tim zase nemusela štvát pěkně na konci. :D
Ale to neva. :))
Nějak se to zmákne...
Takže teď zkusim udělat něco do školy, abych si nepřipadala jako takovej povaleč a flákač, a potom budu zkoušet dosesmolit kapitolu. Jestli budu mít štěstí, tak teď během tak dvou hodin (protože si dávám až moc přestávek ;) ) udělám ty debility do školy a pak budu psát. Až bude hezky tma. :))) Teď jsem na to poněkud úchylná. :D
Takže se zatim mějte bezvadně a jestli se vám daří zapomenout na to, že je dneska poslední den prázdnin, neděle, tak vám gratuluju. Mně se to totiž nedaří nikdy. Syndrom nedělních stresů mě doprovází už odmalička a asi mě to nikdy neopustí. :D Ale jakej by byl život bez trošky stresu a námahy? :D:D
Ha, teď kolem okna prolítla jedna vločka! Heč!!!! Padám, lidi. :)))

1. ledna 2009

1. ledna 2009 v 17:54 | Lirael |  ) My Diary (
Včera se mi nějak nechtělo smolit podobně shrnující a úsměvný článek jako o minulém Silvestru. Nápady nebyly, čas se mi hledat nechtěl a možná bych ho ve víru oslav ani nenašla.
Nevím, jak jste na tom vy ostatní, ale já sama nesnáším klasickou průpovídku Jak na Nový rok, tak po celý rok. Prostě je to blbina... Vždyť když si dneska třeba nakrásně rozbiju hlavu, tak ji přece nebudu mít rozbitou celých dalších 365 dní (jestli je přestupný rok, tak mě neodsuzujte za matematickou debilitu, kdyžtak můžete za lenost a nevědomost, jestli chcete...), no ne snad?
Nebo třeba - co vůbec sejde na tom jednom přeskočení vteřinové ručičky, během kterého se někde odehrává hotové šílenství? Kolik z nás přece zůstává vzhůru do půlnoci daleko častěji, než na toho jednatřicátého prosince. Nikdy jsem podstatu oslavování "nového roku" nepochopila... Třeba mi to jednou cvakne, bůhví. Jenom mi to připadá jako kravina. To můžeme rovnou oslavovat otočení strany kalendáře a první ranní otevření dveří, když jde člověk do školy/do práce (to bych fakt neslavila). Chápu, že ohňostroje jsou pěkný, jo... Ale proč se takhle bouřlivě slaví zrovna ten rozdíl několika málo vteřin, to nechápu vůbec. A když chodí na Silvestra tolik lidí ven, tak proč je Silvestr a všechny tyhle oslavy v zimě? Jasně, protože končí prosinec a začíná leden. Vůbec mi neva číslování od jedničky do dvanáctky, nejsem blázen (někdy), ale proč sakra zrovna mezi lednem a prosincem?
Ne, tohle vážně nemá cenu rozebírat... Protože já už se v tom motám a mohla bych se vsadit, že valná většina z vás taky. Navíc melu a asi ani nevim o čem. Jasně, je věc každýho zvlášť, jak oslavuje... Ale lidi, co pokládaj "Silvestra" za výmluvu ze opít do němoty absolutně nechytám. Ať se ožíraj celoročně a neotravujou se svými zážitky střízlivé okolí... Jo, úplně slyším vybrané spolužáky a jejich barvité popisování silvestrovských chlastaček, proto to otrávení.
Jenom to nechápu...
A mimochodem šťastnej novej rok. Nejsem až takovej magor, aby mi vadilo i tohle, jenom nemám ráda Silvestrovské šílenství. Kdybych tady včera neměla natočenej budík na 23:45, tak bych prostě půlnoc nejspíš prošvihla a bylo by mi to celkem jedno.
Neberte mě doslovně. Přeju vám do tohohle roku všechno nejlepší, klídeček, milé okolí, dejme tomu snesitelné známky a i nějakou tu lásku, ale já vám to všem přeju od srdce celoročně a připadá mi strašně ohraný přát to hromadně včera večer.
Ale myslím to upřímně!