16. kapitola - Tvé oči ublížit mi mohou víc než dvacet jejich dýk (2. část)

26. listopadu 2008 v 18:27 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Tady je hned druhá část kapitoly.
Doufám, že se vám to bude líbit. Mně se to každopádně líbilo psát...
Teď už asi nemám, co dodat. Překvapivé, ale je to pravda.
Už vim, co bych mohla dodat... Nadpis je překvapivě jedna věta, kteou pronese Romeo. Prostě se mi moc líbí.
A kapitolu jsem chtěla mimochodem věnovat úplně všem z vás, které si ji přečtou. Jmenovat nemá cenu, protože si ji všechny zasloužíte úplně stejně. (Doufám, že to nezní ironicky, protože to vážně nemám v úmyslu. )


__________________


"O nic nejde," zašeptá mi Lukáš povzbudivě.
"Do bubliny," zasměju se potichu já a oba jdeme na svá místa. Připadám si jako magor. Jak jsem se mohla vůbec zamotat do něčeho takovýhohle? Tlak v krku mě upozorňuje na vlastní nervozitu. Když ale stojím zase čelem k Lukášovi a vidím, jak se mě vytrvale snaží uklidňovat, trochu se mi zpomalí už tak dost zběsilý tlukot srdce a začínám mít i kontrolu nad svým dechem. Hlavně klid, ty to zvládneš, napomínám sama sebe. Prostě si mysli, že stojíš uprostřed obýváku u Lukáše doma. Nikdo jinej tady neni.. Ale je! Protestuju sama nad sebou. Ještě jednou se zhluboka nadechnu...
"Od 'beru tě za slovo'," prolomí rejža ticho, které mohlo trvat sotva pár vteřin a mně připadalo jako několik hodin. Kývnu, protože se nezmůžu ani na slovo.
Lukáš místo toho rovnou začne... "Beru tě za slovo. Řekni mi "lásko", tím znovu mě pokřtíš. Už nejsem Romeo, chci být tvá láska."
Já mezitím vycházím do prostranství, které rejža tentokrát ohraničil tyčkami, které některé škodolibé tělocvikářky velmi rády používají při rozcvičkách. Sice jsem tam prakticky už měla dávno stát, ale komu to vadí...
"Kdo jsi, že skryt za černým pláštěm noci mi vpadáš do řeči?" Ani to nebolelo, napadne mě s potěšením.
"Já nemám jméno a vůbec nevím, jak ti říct, kdo jsem. Posvátná lásko, nemám rád své jméno, neboť mé jméno je tvůj nepřítel. Napíšu je, a pak je roztrhám," Lukáš už sice nedělá ty blbosti, co při téhle větě dělal včera (trhal úkol z matiky a pak nadával, že ho musí dělat znovu), ale i tak se díky vzpomínce na včerejšek trochu usměju.
"Mé uši nevypily ani sto tvých slov, a přesto poznám jejich zvuk. Viď že jsi Montek jménem Romeo?" Dokonce se mi k vlastnímu překvapení daří znít tak naivně, jak by podle mě Julie znít měla.
"Já nejsem nic, co nelíbí se tobě," ujistí mě Lukáš s úsměvem a ukloní se. Vlastně si nedokážu dost dobře představit, jak by tahle scéna měla vypadat správně... Jenom tak nějak doufám, že rejža nečeká nějaké extra super nápady a ztvárnění chybějícího balkónu.
"Kde ses tu vzal? Co je to za nápady? Zahradní zeď je vysoká a přelézt se jen tak nedá. Když tě tady najdou, čeká tě jistá smrt. Vždyť víš, kdo jsi!" říkám vyděšeně. Ani se mi netřese hlas.
"Na křídlech lásky přelétl jsem zeď. A každá zeď je na mou lásku krátká. Co láska může, to hned udělá. Takže tví příbuzní mě nezastaví." Nemůžu neuvažovat nad tím, jestli se Lukáš kření jako Romeo, anebo sám za sebe.
"Zabijí tě, když tě tu uvidí!"
"Tvé oči ublížit mi mohou víc než dvacet jejich dýk. Hleď na mne mile. S tou jejich záští si už poradím."
"Nesmějí tě tu vidět, slyšíš, nesmějí!" Najednou si uvědomuju, že jsem doteď ani nekoukla do papírů. Prostě si to tady z fleku odrecitovávám. Cítím, jak rudnu a rychle se skláním nad scénář.
"Schovám se před nimi do pláště tmy. Ať mě tu najdou, když mě nemiluješ. Ať zabije mne jejich nenávist! Zaživa zmírat bez lásky? Ne!"
"Tohle vyškrtneme," řekne rejža pohotově a naruší tak mojí spokojenou bublinu, ve které jsem si doteď v klidu hrála Julii.
Oba se na něj s Lukášem ohlédneme a mně přitom padne pohled i mezi ostatní. Erika se na mě usmívá, Bára jakbysmet, Katka na mě jenom bez jakéhokoli výrazu civí. Sklopím oči k zemi a začínám si připadat hloupě. Teď ji asi v její teorii, že jí chci přebrat Lukáše asi jenom utvrzuju. A my přitom jenom hrajeme podle scénáře. Automaticky od Lukáše o krok couvnu. O malý... V přepočtu to mohlo být maximálně čtyřicet cenťáků. Ale on si toho všimne. Když totiž zase zvednu pohled od země, zkoumavě se na mě dívá.
"No tak, pokračujte," pobídne nás rejža. Najednou mi dochází, že nás jako jediné během hraní nepřerušoval. Dobré znamení. Bublina se mi zase začíná zacelovat.
"Jak jsi mě našel? Kdo ti řek, kde jsem?" Můj hlas se nese ozvěnou tělocvičnou a já nechápu, jak to, že jsem si toho předtím nevšimla.
"Láska. To ona přivedla mě sem. Dala mi radu, já jí půjčil oči. Lodivod nejsem, ale kdybys byla na pustém břehu za největším mořem, já pro tebe bych riskoval tu plavbu."
"Ještě, že tvář mi halí maska noci," říkám v pokusu o co možná nejstydlivější tón, "jinak bys viděl, jak jsem rudá studem, žes slyšel, co jsem řekla. Co mám dělat? Vzít zpět svá slova? Říkat, co se sluší? S tím je teď konec. Sbohem, dobré mravy. Miluješ mě? Já vím, že řekneš "Ano". I kdybys přísahal, moh bys však lhát. Zrazeným láskám se prý bozi smějí. Romeo milý můj, máš-li mě rád, mluv pravdu. Myslíš-li si, žes - "
"Dobrý to přeskočte," přeruší mě rejža.
Namáhavě se nadechnu rozladěná tím, že mě přerušil a ještě tak utnul jeden z mých oblíbených monologů Julie. "To černá noc ti zjevila mou lásku," řeknu ještě poslední větu.
"Při luně na nebi ti přísahám, co stříbrem skrápí temné skráně stromů - "
"Při luně nepřísahej, nestálá je a na nebi se pořád jenom mění. Tvá láska nesmí být tak vrtkavá..."
"Při čem mám přísahat?" vypálí Lukáš stejně rychle a se stejně zoufalým výrazem jako včera. Nikdy předtím mě to v téhle pasáži nenapadlo, ale hodí se to tam.
"Nepřísahej vůbec. Při sobě samém přísahej, když musíš. Modlím se k tobě jako k božstvu lásky a uvěřím ti."
"Nejdražší má lásko - "
"Ne, nepřísahej. I když jsi má radost, ze slibů lásky žádnou radost nemám. Jsou příliš náhlé, příliš ukvapené, jako blesk jsou, co pomine vždy dřív - "
"Přeskočit," zahučí znovu rejža zpoza stolu.
"Necháš mě tu a víc mi neřekneš?" řekne Lukáš pohotově a já ani nemám čas se pořádně rozčilovat nad pitvořením scény. (A krácením monologů.)
"Co víc bys ještě chtěl, co víc si přál?" vydechnu bezbranně.
"Za můj slib lásky výměnou ten tvůj."
"Dřív než ty mně jsem ti jej přece dala. Teď ale ráda bych vzala jej zpět."
"Svůj slib chceš zpátky? Ale proč, má lásko?"
"Ne, to stačí," řekne rejža ještě než stihnu vydat jedinou hlásku.
Oba se na něj otočíme a nejistě čekáme. Rejža mě zkoumavě pozoruje. Možná jen pár vteřin, ale tentokrát jsem to já, kdo hned uhne. Jsem moc naštvaná na to, abych vydržela tuhle pitomou hru.
Do nastalého ticha se ozve zatleskání. Prudce se otáčím na ostatní a uvidím křenící se Eriku. Postupně se k ní přidávají další a další. Katka se nakonec neochotně přidá taky, ale na mě se ani nepodívá. Ohlédnu se na Lukáše. Spokojeně se usmívá.
"Nekoukalas do papírů," říká pobaveně, ale dost tiše, aby ho ostatní neslyšeli.
Zděšením vykulím oči a podívám se do své ruky... Papíry jsou pořád otočené na druhé stránce scény. Vyděšeně polknu. Ani jsem nad tím neuvažovala... Bublina fungovala až moc.
"Dobrá práce," prohlásí rejža po chvilce. To je snad největší pochvala, kterou jsem od něj za hodinu slyšela.
S úlevou se usměju, spolu s Lukášem vracím scénář a jdu si sednout zpátky na žíněnku omámená naším úspěchem. Rejža neměl ani jednu poznámku.
"To bylo vážně úžasný," nakloní se ke mně Erika.
"Děkuju," zamumlám.
"Bude z tebe přímo ukázková Julie," ujišťuje mě hned nato šeptem.
"Já ale - "
"Taky si myslim," přitaká Lukáš.
Jenom si povzdechnu... "Dík," zahuhlám nakonec s obličejem schovaným záclonou vlasů a rudá až za ušima. Na nic jiného se nezmůžu.
Rejža si mezitím odkašle překvapivě rychle vstane od stolu a jde blíž k místu, kde všichni sedíme rozházení na všemožném sportovním nářadí.
Všeobecné brebentění najednou ustává a všichni se koukají na rejžu. A mně dochází, že teď jsem daleko napjatější a nervóznější, než za celou hodinu. Ruce se mi začínají potit a mně je jasný, že utření do džín mi v tomhle super stavu ani trochu nepomůže.
"Všiml jsem si, že letos bude obsazení rolí opravdu tvrdý oříšek," začne rejža. Srdce mám až v krku a jedna ruka drtí tu druhou, jak se snažím sama sebe nějak zklidnit. "Začneme od těch menších..." Já ho asi zabiju. "Ti z vás, které nejmenuju, nemusí nijak truchlit, protože každá ruka se bude hodit a během této hry navíc potřebujeme hodně němých postav." Až potom si všímám desek v jeho ruce. Evidentně se za nimi chce schovat, když nemá stůl, napadá mě okamžitě. Potom si ale všimnu papíru popsaného jakousi černou fixou a všechny sarkastické poznámky utichnou. Je to snad poprvé, co mám v hlavě naprosto vymeteno. "Lékárník bude Ondra," usměje se na jmenovaného. "Jan... Filip," zase se usměje. "Vavřince bude hrát Michal." Michalové jsou tady ale samozřejmě asi tak dva. Minimálně. "Michal Jelínek," řekne rejža rychle. Potom mi jeho seznam utíká hrozně rychle. Buď on tak mele pantem, nebo já tak nevnímám. Obojí je ale dost dobře možné. Zaznamenám akorát to, že Bára bude paní Kapuletová, Erika vypravěč a Radek hraje Parise. Říkám si, že tak aspoň využije ten svůj ukňouraný výraz, když bude truchlit nad smrtí Julie. Nevím, jestli to dělá rejža záměrně, ale některé role vynechává. Úplně třeba zapomněl na Kapuleta a paní Montekovou. Nikdo jiný ale nic nenamítá, takže si to nechávám pro sebe a napjatě čekám na chvíli, které se obávám, ale jako pravý blázen se na ní i těším...
Jenom se bojím, že dopadnu jako ve škole... Říkám si, že ta písemka byla docela v pohodě a pak dostanu za tři. Docela v pohodě evidentně nestačí. A svojí Julii posoudit nedokážu, protože jsem pořádně nevnímala nic jiného, než to, kdy mám reagovat na Lukáše. Ale co když nebyla ani v pohodě? Co když byla docela mimo? No? Co pak???
"A co se Romea a Julie týká," řekne rejža rozvážně a najednou mě tak probudí z toho krásného nevědomí, ve kterém jsem doteď žila. "O Romeovi rozhodnu až v příštích hodinách, ale zatím mám jen dva kandidáty... Lukáše a Davida," oba zase obdaří úsměvem. Ale proč si nechává Julii na konec, no proč???? Chci se aspoň usmát na Lukáše, protože má podle mě Romea v kapse, ale nedokážu se přinutit zvednout pohled od země. Je to tady. Srdce mi buší jako po maratonu a nijak mě neuklidňuje to, že všichni kolem spokojeně melou, protože už ví, na čem jsou.
"A Julii bude hrát samozřejmě..." Proč proboha dělá dramatickou pauzu? Dejte mi něco, co po něm můžu hodit! A proč říkal samozřejmě??? Počkat? Nepřeslechla jsem se? "... Petra." Zvedám oči od země a nechápavě se rozhlížím kolem. Rejža se dívá na mě. Já... Já? Najednou je mi naprosto báječně... Po tváři se mi dokonce roztahuje úsměv. Já jsem Julie! "A alternovat ji bude Katka," dodá rejža. Slyším ho jenom na půl ucha. Vůbec nevnímám. Usmívám se jako Vánoční stromeček a blaženě poslouchám Eriku s Bárou, které mi říkají, jak si to zasloužím. Když se ale otočím doleva, kde sedí Lukáš, David a Katka, dívá se na mě jenom Lukáš. Usmívá se. "Takže... Kdo hraje líp?" zeptá se škádlivě.
"Ty," stojím si za svým a směju se snad ještě víc, jestli je to vůbec možné. Tváře mi hoří. Potřebuju vodu... David je otočený ke Katce. Bůhví, co se stalo. Možná to ani nechci vědět...
"Do příště se zkuste podívat na svoje části a vezměte si scénáře, budete je potřebovat, pro dnešek je to všechno," řekne rejža dramaticky a s deskami v ruce si to vypochoduje z tělocvičny. Ani se neohlédne. Je to sice podivín, ale já jsem Julie! Teď mi je rejža naprosto ukradenej. Příští čtvrtek už budu zase hodná. Ale teď se nemůžu nic než šíleně radovat. Dokázala jsem to!
Všichni se zvedají. Když se ale otočím na Katku, ona už tam není. Jenom ji zahlédnu vycházet ze dveří. David si povídá s Radkem a Lukáš s nějakým jiným klukem. To na nás na nikoho ani nepočká?
"Nic si z ní nedělej," řekne Erika.
"Co se stalo?" ptám se nechápavě cestou z tělocvičny.
"To se ptáš jako vážně?" uchechtne se.
"Proč bych neměla?"
"Ty sis toho nevšimla?"
"Evidentně ne, když nic nechápu," říkám naštvaně.
"Katku štve, že tě jenom alternuje."
"Ehm... Cože?" vyhrknu. Tohle mě ani nenapadlo. "To ses asi spletla," řeknu rozhodně a rukou automaticky odrhnu pramen vlasů z obličeje.
"Nebo ses spletla ty," oplatí mi Erika.
"Ale..."
"Ale ona tu roli vážně chtěla, jo."
Nejde mi to do hlavy.
"Čím jedeš domů?" ptá se.
"No... Tramvají."
"Kterou?"
"Třináctkou."
"Tak to spolu můžem jít aspoň na zastávku. Já jedu osmičkou," usměje se na mě.
Skřínky máme docela daleko od sebe, takže se dohodneme, že na sebe počkáme venku a rozdělíme se. Jdu sama ztichlou chodbou. Už se setmělo a za okny buší do parapetů déšť. Katka by se přece nenaštvala... Nebo snad... Ne, to ne... Moje skvělá nálada je tatam. Nechtěla jsem nikomu ublížit... Hlavně Katce ne. Pomalu se navlíkám do bundy, přezouvám do tenisek a pořád jenom přesvědčuju sama sebe, že Katka taková není. Závistivá... Ona by měla radost se mnou. Vždycky to tak přece bylo... I poslední dva měsíce? zeptá se mě moje racionálnější já. Zkroušeně musím uznat, že vždycky bylo asi dost nadnesený.
oOoOoOo

Cestou k tramvaji se s Erikou normálně dokážu smát, ale jak zůstanu sama, je to milionkrát horší. Milionkrát ne. Nejsem blázen... Jenom mi nějak není až tak do smíchu. Naštěstí Katka buď už odjela, nebo šla někam jinam, protože ji za celou cestu nepotkám. Dokonce dojdu úspěšně i domů - bez toho abych potkala tři bývalé spolužáky a bývalou třídní. A když za sebou konečně zabouchnu domovní dveře, dost se mi uleví. Aspoň na chvíli...
V té další se totiž vyhrne z kuchyně jako velká voda máma. "Kdes byla?" vyjede na mě.
"No, ve škole," odpovím nejistě, zatímco věším bundu na háček.
"Tak dlouho?" vypálí.
"Co jsem provedla?" zeptám se, protože vážně nemám páru, za co na mě tak vyjíždí.
"Jak to se mnou mluvíš?"
"Prosim?" Absolutně nechápu, o co jde.
"Nebuď drzá," napomene mě.
"Mami..." mumlám.
"Ten koš jsi měla vynýst už včera," oznámí mi kysele.
"Tak já to udělám teď, vždyť se nic nestalo..."
"Ještě abys to neudělala." Sotva to dořekne, otočí se ke mně zády a vydupe nahoru po schodech.
"Mimochodem jsem dostala hlavní roli..." zamumlám sama pro sebe, když už je máma dávno pryč. Otráveně vynáším koš a lámu si hlavu, co se to s mámou poslední dobou vlastně děje. Vždyť jsem nic neprovedla... Jenom jsem zapomněla vynýst koš, no to je toho. Ona zase věčně zapomíná na to, že nám má dát v neděli kapesný. A za to jí snad někdo takhle sjíždí? Ne, protože ona by to kapesný mohla pěkně strhnout. A já jí můžu udělat co? Vynýst ten koš minutu na to, co mi o to řekne? (To by byl teda trest.) I když jsem měla večer mokrou hlavu? Ať mi vleze na záda...
Ani ne do deseti minut jsem u sebe v pokoji a z té perfektní nálady mi nezbývá ani ždibíček. Zapomněla jsem cestou ze školy koupit kafe. Zabijte mě někdo! Načuřeně tikám pohledem po pokoji. A pak mě něco napadne. Sáhnu do batohu, vytáhnu mobil a po paměti vyťukám notoricky známé číslo. Chvíli to normálně zvoní a já zase musím poslouchat nějakou z těch metalovejch sr--ek, co si Katka nastavila jako uvítací vyzvánění - potom se ale tón změní. Ona mi normálně zavěsila! Nechápavě zírám na telefon ve své dlani a jedno musím uznat. Katka se asi vážně změnila.
 


Komentáře

1 Ridana Ridana | Web | 26. listopadu 2008 v 19:10 | Reagovat

No.... K anketě, ano?

Já neviděla ani jeden film Romeo a Julie :D

Viděla jsem Zamilovaný Shakespeare s Gwyneth Paltrow (píše se to tak??) a to se mi moc líbilo xD

Ke kapitole...

Jsem hrozně ráda, že Petra dostala tu roli. Je to vážně skvělý, alespoň dá nafrak Katce. Ale mám pocit, že budeš zákeřná a do role Romea obsadíš Davida... Aby to Katku s...štvalo ještě více :D Píšu ti to sem, protože bych na to u další kapitoly určitě zapomněla :D

Znám ten pocit, když vejdeš do domu s úžasnou, povznášející a skvělou náladou a v jednom momentě je nenávratně pryč... Takže je mi Petry líto... Doufám, že to nějak napravíš ;) třeba by mohla jít za Lukášem... A třeba by mohli potkat Katku s Davidem, ale nevím, jestli by zrovna tohle Petru rozveselilo... Každopádně by to rozveselilo mně :D:D:D

2 Ridana Ridana | Web | 26. listopadu 2008 v 19:10 | Reagovat

Aaaaaa první komentář, vidíte to všichni?!?!?!

3 Lirael Lirael | Web | 26. listopadu 2008 v 19:24 | Reagovat

Ridana: Zamilovanej Shakespeare je bezva film. :) Ale tu starou verzi Romea a Julie bych mohla kdykoli. Strašně mě štve, že to nemůžu sehnat... :( Je to totiž takovej můj ideál Romea a Julie... Zamilovanej Shakespeare je fajn, ale filmu natočenýmu vyloženě podle týhle geniální hry od Shakespeara se nevyrovná. :D Znim si zase jako magor. :D

Mimochodem mi z toho tady děláš diskuzní fórum. :D:D Ale to neva, mě ty tvoje komentáře totiž poslední dobou hrozně baví. Jinak docela zajímavá teorie... :D

4 Ridana Ridana | Web | 26. listopadu 2008 v 20:26 | Reagovat

Já??? Diskuzní forum? Dovol? Já jen vyjadřuji svůj názor :D

Dobře, je fakt, že momentálně odpovídám, takže je to menší diskuze... ale menší...

Docela zajímavá? A je pravdivá? Není, co? To nevadí, já si zase něco vymyslím a pak ti dám ZASe vědět:D

5 Lirael Lirael | Web | 26. listopadu 2008 v 20:48 | Reagovat

Ridana: Budu napjatě čekat. :D:D

6 Dromedka Dromedka | Web | 26. listopadu 2008 v 21:12 | Reagovat

Auch, myslím, že jsem už všechno napsala v minulých komentech... ach jo, šílím, zoufám a brečím, trhám si vlasy... aaaaa... :D Proč mi to děláš??? :DD

Jenom směle pokračuj, prtože tohle je snad jediná kniha z normálního prostředí odehrávající se v současnosti, kterou sem snad četla... :D a moc se mi líbí... :D :D A k anketce: neviděla sem to a moc mi to vadí... :( :(

7 Hope Hope | Web | 26. listopadu 2008 v 22:12 | Reagovat

já bych ti hrozně ráda napsala dlouhý komentář, ale jaksi to nezvládám a tak bude muset stačit tohle...

jsem ráda, že Petra dostala roli Julie...kapitolka se mi moc líbila, ostatně kdy ne, že? :o)

jinak k anketám...knížku jsem četla tak napůl, ale za to několikrát :D a filmy jsem taky viděla :o) tu starší verzi mám nejradši

8 miriela miriela | Web | 26. listopadu 2008 v 22:43 | Reagovat

teda, kapitolka bola úplne úžasná, prečítala som ju na jeden dych, resp. na dva keďže som sa musela prekliknúť z jednej časti do druhej, ale vážne wow, nemám slov a tiež sa bojím, že Romea spravíš z Davida a Katka ma štve čím ďalej tým viac, atrapa kamarátky a ešte, že mne sa väčšinou nálada pokazí už na schodoch k dverám bytu :D

9 Jayne Jayne | Web | 27. listopadu 2008 v 18:09 | Reagovat

skvela kapitolka..ja osm vedela, ze dostane tu rolu..inak to ani nemohlo byt :)))..uzasna kapca..je fakt super..tesim sa na pokracko :)))

10 Mary Saarinen Mary Saarinen | Web | 27. listopadu 2008 v 18:40 | Reagovat

nádherná kapitola...Petra je rozená Julie a doufám, že roli Rómea dostane Lukáš už jenom kvůli Petře, a ta Katka...no je to pěkná husa

11 Kolda Kolda | E-mail | Web | 2. prosince 2008 v 19:36 | Reagovat

náádherný!!!!!!! Petra je Julie-to je užasný!!! To co říkali v té tělocviče-to je přesně moje nejoblíbenější část! =D Jen ji zase znám trochu jinak...Ne, nepřísahej při luně. Té luně, jež ze dne na den mění svou tvář, sic budeš stejně proměnlivý v lásce... na křídlech lásky, přeletel jsem zeď. Let lásky nezastaví ani hradby, co láska může, to i udělá a tví přibuzní mi nezabrání.. -tohle se učila kámoška na recitačku =D Celý je to strašně pěkný!!! Chování Katky mě moc mrzí...=( Ale Lukáš je zase strášně fajn! Doufám, že tu roli dostane=)rychle dalšííí!!!!!prosííím =)

12 Lirael Lirael | Web | 2. prosince 2008 v 22:18 | Reagovat

Kolda: Jé, ta verze, cos sem psala se mi moc líbí. :)) A rychle další? Budu se moc snažit, ale mám docela nabitej program... O:-) Ale myslim na to! :D

13 Kolda Kolda | E-mail | Web | 3. prosince 2008 v 17:39 | Reagovat

Aspoň že tak =D =) tak já se budu těšit a ty si užij nabitý progarm =)

14 Alienor Alienor | 8. prosince 2008 v 15:55 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, že jsem to přečetla a fakt si nadávám, že jsem na to zapomínala!!! To byla super kapitola, jsem ráda, že Petra dostala tu roli!!! :-)

15 Sellena Sellena | 12. října 2009 v 21:42 | Reagovat

tuhle kapitolku jsem doslova hltala s otevřenou pusou....
k tomu není co dodat:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.