16. kapitola - Tvé oči ublížit mi mohou víc než dvacet jejich dýk (1. část)

26. listopadu 2008 v 18:27 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy

Je tady slibovaná kapitola... Nakonec se mi protáhla na pro mě neuvěřitelných 7 stránek. Sice se mi nelíbí tak moc jako včera večer a ani si nejsem jistá, jak vlastně vypadá ta druhá část, protože jsem ji právě dopsala, ale i tak... Slib je slib.
Dneska jsem byla mimochodem absolutně mimo. Cestou do školy jsem myslela na to, jak tuhle kapitolu dopíšu a ve škole jsem se zase o jedné extra nudné hodině pokoušela o jakousi soukromou ilustraci jedné budoucí a daleké kapitoly. Ne, neřeknu vám, co to bylo. Dokonce na sobě pozoruju i to, že si pamatuju některé části Romea a Julie. To mám z toho neustálýho pročítání, kdy se snažím najít dobré části a pak z toho následnýho přepisování do počítače. Romea a Julii mám jako hru sice dost ráda, ale magor ze mě ještě neni. Aspoň teda doufám. No, Romeo přece jenom není Edward Cullen, takže žádné extémní záchvaty šílenství ani nečekám.
Tak jo, nechám keců, přecejenom se můžu rozkecávat i na začátku té další části.
Tahle část je mimochodem o dost kratší než ta další.
Užijte si čtení!
P.S.: Výjimečně se ankety týkají povídky! (Svým způsobem... )


__________________

S prvním krokem do místnosti, ve které se předešlou noc odehrávaly všechny moje noční můry, mám docela nahnáno...
A není to jenom proto, že si narozdíl od Lukáše myslím, že na to nemám... Je to taky proto, že se mi ne zrovna snadno ukazuje, když něco umím. Když se učitel o hodině na něco zeptá a já vím odpověď, najednou se mi všechna krev nahrne do hlavy a v krku cítím podivný tlak. A i kdyby se učitel ptal jenom na to, jaká je nejznámější hra Williama Shakespeara, prostě nedokážu v klidu odpovědět. A nejhorší na tom všem je, že tomu nemůžu zabránit, i kdybych si v hlavě sebevíc nadávala do idiotů a hučela na sebe, že o nic nejde a já strach mít nemusím. Ségra by nejspíš sarkasticky poznamenala, že jsem jenom hysterická, ale i kdyby... Jak se má člověk tohohle šílenství zbavit? Psychicky jsem v naprostý pohodě a stejně nedokážu odpovědět bez toho, aby se mi klepal hlas. A bude snad tohle předvádění se před králem baretů o něco snažší? Ne, nebude. A nejhorší na tom je, že až moc dobře vím, do čeho jdu a taky to, že vím, jak to všechno skončí. Katka jako Julie. Děsivá to představa... Sebe vidím někde v zákulisí. Třeba jako nápovědu... Ta aspoň neni vidět, takže si nemám na co stěžovat... Ani během vyučování to se mnou nebylo o moc lepší... Katka si se mnou chtěla rozjařeně povídat a dopodrobna mi popisovala, jak úžasně se včera měla s Davídkem... Jo a asi tak padesátkrát mi děkovala za odlákání Lukáše. Docela mě udivilo, že si to uvědomila. To, že jsem jí pomohla, nebo tak něco... Připadala mi tak akorát mimo, aby se zeptala na to, jakže se to vlastně jmenuju. A během všech těch děkovaček mi stihla naneštěstí dopodrobna popisovat, jak to její včerejší rande probíhalo. Pomalu jsem si začínala připadat, jako kdybych byla celou dobu s nima. Vlastně mi nějak uniklo, že bysme se usmířily. Katka prostě ráno nakráčela do třídy a zdravila mě, jako kdybysme se ani nepohádaly. Spíš jako kdybysme se tejden neviděly a já jí strašně chyběla. Ne, že by mě to nemrzelo, a tak... Ale když jsme si tak pěkně navzájem vynadaly, člověk by řekl, že to bude ještě chvilku trvat, než se dáme dohromady jako dřív. Katce to tak ale evidentně nepřipadalo... A já už neměla sílu jí znovu oponovat. To jsem si radši vyslechla všechny ty její přednášky a myšlenkama byla někde úplně jinde. Asi u včerejška... Potom, co se vrátili Lukášovy rodiče a ségra, jsem odešla... Mezitím jsme si stihli ještě několikrát projet všechny scény, kde je Julie a navzájem jsme si radili, co by ten druhej mohl kde udělat jinak. Lukáš do mě hučel, ať nejsem tak nervní a já ho zase pořád přesvědčovala, že by se měl sám snažit, aby nějakou roli dostal, protože bych daleko radši viděla hru, kde hraje on, než tu, kde hraje třeba David. Pořád mě něčím překvapoval a nikdy nehrál křečovitě... Vypadal jako kdyby si to i užíval. A tak jsme nakonec poslední půl hodinku strávili dohadováním - já tvrdila, že hraje úžasně on a on mi zase tvrdil, že já hraju daleko líp. S čímž jsem samozřejmě nesouhlasila a byli jsme zase na začátku. Sice si pamatuju text, ale to je tak celý. Skoro si říkám, že dělat na dramaťáku nápovědu by nebylo až tak od věci... No a když jsem večer se vrátila domů, čekala mě ubrečená Jitka. Dan se s ní vážně rozešel. Je to poprvý, co se někdo rozešel dřív s ní, než ona s ním. A asi proto to tak blbě snáší... Nemyslim, že by jí chyběl Dan. Daleko spíš jí chybí to, že tentokrát to nebyla ona, kdo někomu pošlapal ego.
... a tohle všechno a ještě půl milionu dalších blbin mi stihlo proběhnout hlavou během té desetiny vteřiny, během níž jsem udělala krok do tělocvičny, kam se dneska dramaťák přesunul.
Ani ne do minuty jsem už seděla na žíněnce. Naštěstí jsem urvala místo vedle Eriky, na druhou stranu si přisedl Lukáš a hned vedle něj Katka a David. Byla jsem ráda, že nemusím sedět vedle těch dvou... Erika se na mě mile usmála a hned se se mnou dala do řeči, pomohla mi na chvíli zapomenout na to, že ani ne deset metrů ode mě stojí rejža. Až jeho odkašlání mě přinutilo se na něj podívat. Civěl na mě a na Eriku, evidentně rozladěný, že si někdo dovolil nepustit ho ke slovu. Lukáš mi potichu řekl, že už si rejža odkašlal asi potřetí a my jsme si ho ani nevšimly.
Když se potom konečně podívám na rejžu a jsem ochotná mu věnovat všechnu svou pozornost, on už evidentně nemá daleko k tomu, aby přestal plýtvat vlastní trpělivostí. Probodává mě zuřivým pohledem a značně brunátní. Jeho upřený pohled mu ale bez problémů opětuju. Civím na něj jak zjara a když už mi začínají slzet oči, je to on, kdo pohledem uhne. Sotva se tak stane a já můžu zamrkat, zmocní se mě pocit zadostiučinění. Dost možná jsme na sebe civěli míň jak půl minuty, ale mně tohle moje malé vítězství ke štěstí stačí.
Režisér si mezitím odkašle a začne přecházet před námi. Musím uznat, že lidí je tady o dost víc než minule. Pár holek odešlo, přišly nové a těch několik kluků, co tady bylo minule, evidentně přivedlo kamarády.
"Ahoj všem," řekne rejža o dost příjemnějším tónem, než bych od něho byla čekala. "Jsem rád, že je vás tady dneska tolik." Všechny nás (k mému nemalému překvapení i mě) obdaří úsměvem a nadšeně pokračuje, "Jak jsem říkal minule, dnes rozdělíme role. Všechny si vás minimálně jednou vyzkouším a nakonec vám řeknu, co kdo budete dělat... Nechám taky kolovat tenhle papír," kterým demonstrativně zamává, "všichni se tam čitelně podepište a napište svou třídu, aby v tom nebyl bordel." Dokonce i já se musím zasmát jeho výlevu. Najednou mi přestává tak moc vadit. Až na baret je to vlastně celkem sympaťák. Papír podá Davidovi a ten se hned začne podepisovat.
"Tak, to by bylo," tleskne rejža a dost mě tím vyděsí. "Jde se na věc, mládeži." Potom se otočí a jde si sednout za lavici, kterou mu sem očividně musel nějaký chudák přitáhnout. Buď potřebuje mít ohraničený vlastní prostor, anebo pocit, že má něco víc než my... A dost možná se před námi taky schovává, ušklíbnu se sama pro sebe.
"Zkusíme si to hned od začátku... Kdo všechno máte scénář?" rozhlédne se.
Nakonec mu na stole leží hned asi tak 10 scénářů, které snad ani nemůžeme plně využít. Rejža vede ještě přednášku o tom, jak si máme do příště všichni scénáře nakopírovat. Měli bysme si prý sehnat verzi, kterou překládal Martin Hilský. Budu se muset doma podívat, jestli vůbec umím tu správnou... Kopírování bude ale naprostý plýtvání papírem. Když seznam lidí dokoluje, rejža ho má konečně v ruce a všeobecný ruch v místnosti ustane, je tady chvíle, na kterou jsem se snažila nemyslet. Jde se hrát.
Nejdřív se vystřídá většina kluků, pak se vyzkouší pár scén a je to tady... První scéna, kde je Julie s Romeem. Žaludek mám jak na vodě a předstírám, že mě najednou zaujala podlaha. Rejža se ptá, jestli jsou nějací dobrovolníci na scénu. Stejně jako se ptal u každé předchozí.
"Ale no tak, stejně se budete muset vystřídat všichni," zahučí po chvilce. Lukáš do mě několikrát strčí kolenem.
Nikdo se ale nehlásí, takže rejža namátkou vytáhne jednu prvačku a svého oblíbence Radka. Nemůžu se na to ani koukat. Simona hraje sice dost nejistě, ale i tak přirozeně, jenomže z Radka se mi dělá špatně... Vždycky vypadá úplně stejně jako v tý svý pošahaný reklamě na zubní pastu. Používá stejné výrazy, dokonce se sem tam zubí tak zeširoka jako tam - což je docela divný, protože v tý reklamě přecejenom propagoval zářivě bílý chrup a tady vážně tak moc cenit zuby nemusí. Nebo by spíš neměl... Zvlášť když vypadá, jako kdyby měl větry. Sem tam se na ně po očku koukám, ale jinak jsem sama tak nervní, že se ani nedokážu soustředit na to, co vlastně říkaj. Lukáš do mě ze začátku chvilku hučí, ale nakonec se vzdá.
Jednou se projede celá hra (mám štěstí a na mě volba nepadne, Lukáš do mě ale vytrvale kope vždycky, když jde na scénu Julie) a pak rejža vybírá úseky, které by nejlíp prokázaly, jestli jsme hodni role, nebo jak to mlel. Až tak úplně jsem ho totiž nevnímala... Zas prozměnu.Katka s Davidem už byli na place asi tak třikrát, Lukáš jednou, chudák Simona asi čtyřikrát, Bára dvakrát, Radek, toho jsem radši ani nepočítala, a dokonce i Erika přišla na řadu hned třikrát. A já? Já měla vyloženě nehorázný štěstí. Jenom jsem se bavila pozorváním ostatních. Jedna holka docupitala doprostřed "pódia" a všechny svoje texty mumlala tak potichu, že všichni ostatní se museli pořád ujišťovat, jestli už svoje dořekla. Rejža to pak nevydržel a nemilosrdně ji vystřídal někým jiným. Jiná holka zase chytala záchvaty smíchu... Ironicky zrovna ve scéně, kdy měla jako Julie najít mrtvého Romea. Chudák Filip se musel válet v tom prachu, dokud to tu holku nepřešlo. Radek se zase nechutně předváděl. Samozřejmě. Během jeho výstupů jsem chvílemi nevěděla, jestli se mám smát, anebo brečet, že jsou na světě i takovýhle idioti. Vykračoval si to jako topmodelka a svým hereckým umem ani o chup nepřevyšoval Katku. Dokonce bych řekla, že byl i horší než ona. Dneska Katka tak moc nepřehrávala. Jednou hrála paní Montekovou a potom si spolu s Lukášem zahrála poslední scénu, kde Romeo s Julií umřou...
"Tak a ještě jednou," říká rejža vyčerpaně. "První scéna druhého aktu... Dobrovolníci?" Lukáš do mě okamžitě kopne, ale ve stejné chvíli se snažím i já kopnout do něj... Pěkně to zabolí a oba neúmyslně sykneme bolestí... Bohužel tak na sebe ale upoutáme pozornost rejžy.
"Takže Petra a Lukáš?" zeptá se s andělským úsměvem. Já ale v jeho očích vidím i ďábelské záblesky zlomyslnosti.
Už ale nemám na výběr. Lukáš se zvedá, a tak si raději taky stoupnu. Jdeme k rejžovi (já teda spíš klopýtám), bereme si scénáře a potom... Potom přichází chvíle, na kterou se mi chtělo myslet ještě míň, jdeme na řadu.
 


Komentáře

1 Ridana Ridana | Web | 26. listopadu 2008 v 18:44 | Reagovat

Aaa úžasný!!!! Honem na další část xD

2 Dromedka Dromedka | Web | 26. listopadu 2008 v 20:34 | Reagovat

Ach musím se přiznat :-[. R&J jsem nečetla a hrzoně mě to mrzí, jak tady čtu ty tvoje úryvky... jasně vím o čem to je a zběžně znám i to, co říkají, ale to je tak všechno... až dočtu těch 8knih, co na mě čekají nenačaté, pustím se do toho:) :D Jinak úžasný, doufám, ž ebude Julie a nezkazíš to... :P :P I když, ty v psaní asi nezkazíš nic... :D

3 Ridana Ridana | Web | 26. listopadu 2008 v 20:39 | Reagovat

Drom, uznávám, máš teda odvahu :D Osm knížek... to je celkem dost.. pak se ještě pustit do Romea a Julie... :D

4 Dromedka Dromedka | Web | 26. listopadu 2008 v 21:19 | Reagovat

jo, taky si říkám... :D a to se tam vyjímá takovej Zločin a trest a Jeptiška ve slovenštině... :D :D A potom ještě nějaká křesťanská, která by mohla být zajímavá:) :)

5 Kolda Kolda | E-mail | Web | 2. prosince 2008 v 19:09 | Reagovat

ha! Konečně jsem se dostala ktomu si to přečíst, jak já se těšila! Krásná první část, stráášně se těšim na druhou..assi tak, že sem hoodně přemýšlela, jestli vůbec psát koment..ale mám až moc dobrou náladu,..(týjo..to bude fakt jen tou tvou povídkou..protože komu by zvedlo náladu učit se fyziku, že jo? xD)

Ten název kapči je nádhernej..asi mám knížku, kterou přeložil někdo jiný, protože to znám jako: Ve tvých očích, ach, je více nebezpečí, než ve dvaceti mečích...Romea a Julii mám stráášně ráda. Je to děsná romantika a nejvíc se mě líbí ten citát: Chci každou minutu mít denně zprávu, protože v minutě je mnoho dnů; co říká Julča. *in love* =P =D Ale Edward jako Romeo?? fíha! Toho by ji možná rodina dovolila xD juj..zas moc kecám..já jdu dál číst xD

6 Sellena Sellena | 12. října 2009 v 21:30 | Reagovat

četla četla:D romeo a julie je klasika, to bych si nenechala ujít.
kapitolka skvělá, musím číst dál:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.