15. kapitola - Snadný? Tohle?? A to jako vážně?!

23. listopadu 2008 v 17:09 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Potom, co jsem si to po sobě znovu celý naráz přečetla, mi připadá, že je to nechutně krátký. A přitom jsem to psala hrozně dlouho... Potřebovala jsem si to nechat projít hlavou, nebo tak nějak.
No, ale i tak vám chci udělat radost, že je další kapitola už dneska. Stejně bych tam toho už moc nepřipsala...
Teď hlavně už musim jít psát jeden dementní úkol, ke kterýmu jsem se celý víkend nemohla dokopat.
Kapitolu bych chtěla věnovat Drom, Hope, Koldě a Mary Saarinen. Jo a ještě Miriele s naději, že tahle kapitola už jí nerozesmutní.
No... Název kapitoly se mi moc nedařil vymyslet... Příště to třeba bude lepší. Užijte si čtení!

_________________

Ne, že bych byla zrovna sebevrah... Ale někdy mám holt prost podivný sklony... Jako třeba dneska ve škole. Katka se zrovna bavila s Lukášem. Ani nevim, kde se zrovna nacházel David. Ale je to taky jedno... Prostě - Lukáš se Katky dost šikovně zeptal na to, cože to vlastně dělala včera večer, že spolu nemohli ven. Katka zrudla, začala se už už nadechovat a pak najednou zase zavřela pusu. Rozhlížela se kolem a nezmohla se ani na chabou výmluvu... A já měla potřebu tomuhle všemu nějak zabránit. A nedokázala jsem se zarazit.
"To je v pohodě," řekla jsem. "Klidně mu to řekni, mně to neva," usmála jsem se na Katku. Byl to vlastně celkem div, že jsem ten úsměv dokázala vyloudit, od pondělí jsme spolu totiž ani nemluvily. Katka ale mojí pomoc nějak nepochopila, takže na mě pořád jenom nechápavě zírala. Teď i spolu s Lukášem, který na mě spíš koukal jako na blázna, než na cokoli jinýho.
"Katka mi včera pomáhala s chemií, vážně mi to všechno tak nějak unikalo a nechtěla jsem ten test dneska zase zkonit," řekla jsem omluvně. "Mimochodem mi připadá, že se mi ten test celkem povedl, a co vám?" zeptala jsem se rychle, abych nějak zamluvila téma. To, že mi chemie nejde je prostý fakt, ale jinak... Učila jsem se, to zase jo, ale sama, proto abych nemusela myslet na Kačenu a rodiče a taky tak trochu proto, že jednoduše nechci vyletět ze školy. Připadá mi, jako kdyby bylo září a on už je konec října... Stejně je to pěkně nefér. Člověk se ani nerozkouká a už se na ně učitelé vrhaj s výhružkama na třídní schůzky a čtvrtletní písemky...
Dobře. Uznávám, že tohle všechno BYL můj nápad. A asi taky moje blbost... Ale co jsem asi tak mohla dělat? Pozorovat vlastní šílenství nepatří mezi moje záliby... No a teď jsem v tom až po uši. Kryju svojí kamarádku, která si dala rande s jiným klukem, než s tím, s kteým chodí. To jsem to ale dopadla... Když mě napadlo, že bysme měli Lukáše nějak zabavit, (Jo, měli. Navezla jsem se do toho dost parádně.) vůbec jsem nenarážela na to, že ho zabavím já. Katka se na mě ale s nadšením vrhla a okamžitě mi děkovala, jak jsem hodná.
A mně nezbývalo nic jiného než něco vymyslet... Lámala jsem si hlavu dost dlouho na to, abych si ji ulomila a měla pokoj, ale bohužel se mi to nepovedlo. Místo toho tady teď sedím a přestírám, že potřebuju pomoct. Vážně bezva. Jako kdybych o nějakou pomoc stála...
Plán byl jednoduchý. Já, Katka, David a Lukáš jsme jakože chtěli zkoušet na dramaťák. Jenomže Katce do toho mělo něco vlízt a David extra netoužil po Lukášově společnosti, takže se ze všeho vymluvil. Bylo to první, co mě napadlo, ale Katka mi to naprosto nadšeně schválila. Takže tady teď sedím, trpím výčitkami svědomí a je mi dost jasné, že celá tahle fraška je tak průhledná, že na to Lukáš stejně jednou (a nejspíš brzo) přijde. Navíc si připadám jako totální magor. Pomáhám něčemu, s čímž naprosto nesouhlasim a navíc bych do toho logicky neměla ani být nějak zasvěcená... Ale jsem, protože Katka měla potřebu se mi omluvit. Už jsem se několikrát přistihla, že přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdyby Katka prostě mlčela. Přišla bych na to sama? Třeba včera: David měl omluvenku k doktorovi a Katce se udělalo během druhé hodiny špatně natolik, že šla domů. David odcházel samozřejmě hned po druhé hodině. Možná je to všechno proto, že to prostě vím, ale nebylo to až nechutně průhledný? Já myslim, že bylo.
Každopádně už v tom jedu s nima a není cesty zpět. Nestrannost padla... Ještě o víkendu bych přísahala, že jim nikdy s ničím nepomůžu... Pak mi ale došlo, že když pomůžu jim, pomůžu i Lukášovi, protože se třeba nic nedozví. Bylo trochu divný zahrávat si takhle se životy lidí kolem sebe, připadalo mi ale, že tak Lukáše uchráním toho zklamání nad Katkou a tak trochu jsem navíc doufala, že to mezitím třeba Katka s Davidem skončí a všechno bude jako dřív. Jenom mému svědomí to trochu nesedlo... Tolikrát už se mi stalo, že jsem málem na Lukáše začala chrlit všechno, co mi Katka řekla... No, ne že by tomu svědomí tenhle výlev mohl nějak pomoct. Čistě teoreticky...
A tak tady teď sedím a spolu s Lukášem nacvičuju na dramaťák. Venku je hnusně, takže jsme nakonec šli k němu domů. Původně se plánovalo, že půjdeme ke Katce, ale její děda měl jakože narozeniny, takže nemohla... Zajímalo by mě, jestli někomu kromě mě u téhle výmluvy docvaklo, že Katčin děda bydlí až někde u Olomouce a toho druhého ani nikdy neviděla. Lukáš nic neříkal, takže to asi prošlo.
"Země volá Petru," ozve se Lukáš najednou. A až v tu chvíli mě vytrhne z úvah.
"Promiň, trochu jsem se zamyslela," odpovím zmateně.
"Trošku," směje se. "Děláváš to často, poslední dobou."
"Jo, to asi jo..." mumlám souhlasně a najednou nevím, kam s očima.
"To je kvůli rodičům?" ptá se starostlivě a probodává mě pátravým pohledem.
"Jo, kvůli rodičům..." Kdyby jenom věděl...
"Je to aspoň lepší?"
"Ne, moc ne," říkám nepřítomně. Myšlenky mi bloudí ke Katce a Davidovi. "Včera se mě ale mamka ptala, jestli nevim, jak se má táta, docela pokrok," usměju se posmutněle.
"To asi jo... Nedokážu si to představit, naši jsou v pohodě."
"To se máš."
oOoOoOo
Od dialogů Romea a Julie, přes Romeův rozhovor s otcem Vavřincem, až k vraždě Parise, vyzkoušíme prakticky celou hru. Bavíme se navzájem přehráváním a zoufáním nad určitými částmi a já se konečně zase cítím uvolněná. Najednou mi tohle odlákávání Lukáše nepřipadá jako až tak strašný úděl. S ním nemám pocit, že by tohle zkoušení bylo divné. Vlastně jsem tak vtažená do hry, že si ani neuvědomuju, že stojím uprostřed Lukášova obýváku. Rodiče jeli i s jeho mladší sestrou za babičkou, takže aspoň netrpím svojí nervozitou, že mě nedejbože někdo další uslyší. I tak... Tahle scéna jednoduše nepatří mezi ty, které by člověk říkal snadno. Známá balkónová scéna. Doteď to vypadalo, jako kdyby jsme se jí oba záměrně vyhýbali... Ale teď už zůstala poslední, kterou jsme nezkoušeli.
"To moje duše volá moje jméno. Tlumená hudba milenecké lásky stříbrnou něhou rozechvívá noc." říká Lukáš. Jeho nenucenost a přirozenost při hraní mě nepřestává ohromovat.
"Romeo!"
"Lásko?" Jo, hrát tuhle scénu s klukem nejlepší kamarádky JE divný, já věděla, proč se mi do toho nechce.
"V kolik hodin zítra mám poslat pro tvůj vzkaz?" říkám rychle a snžím se nevypadnout z role láskou poblázněné Julie. Moc mi to ale nejde.
"Tak asi v devět."
"Dvacet let uplyne mi do té doby. Už nevím, co jsem ti to ještě chtěla."
"Rád počkám, až si vzpomeneš, má lásko." Bezděčně mi naskočí husí kůže. Jak jsem ráda, že tohle je poslední scéna, která nám zbývá. A že už je skoro konec.
"Nevzpomenu. Když jsi tu, myslím jen na to, jak krásně mi je s tebou."
"Budu tu pořád s tebou, abys zapomněla a bylo ti tu se mnou pořád krásně."
"Je skoro ráno, budeš muset jít. Ale ne dál než polapený ptáček, kterého pustí rozmazlené dítě, jen aby si ho přítáhlo zas zpět hedvábnou nitkou a spoutalo si ho něžnými okovy žárlivé lásky."
"Já budu rád tvůj polapený ptáček."
"Kéž neublíží ti má něžná péče! Dobrou noc, lásko. Sladší trýzeň není než s tebou loučit se do rozednění," řeknu pomalu a popocházím kousek dál, protože Julie má odejít ze scény.
"Být tak tvůj spánek - dopřál bych ti klid, šťastný, že smím se v tobě usídlit," dívá se Lukáš za mnou. "Za mnichem Vavřincem chci rychle jít - mou velkou lásku musí posvětit," dodává poslední větu scény a s pobaveným úsměvem couvá a všemožně se u toho ksichtí.
"Ta byla poslední," řeknu se smíchem a pokládám svojí knížku Romeo a Julie, kterou s sebou mám spíš na ozdobu, na sedačku. Nevím, co jiného bych tak mohla říct.
"Uteklo to rychle," usměje se teď už se zase normálně tvářící Lukáš.
"Jo..." souhlasím a přitom se mi čas sem tam až nesnesitelně vlekl.
"Jenom bych se chtěl na něco zeptat."
"Tak se zeptej," pobídnu ho klidně a přitom se klepu strachem, co by tak mohl chtít vědět. Nemám připravené nějaké výmluvy, kdyby se chtěl bavit o Katce a o tom, jaká v poslední době je...
"No, nezdá se mi, že bys měla problém hrát," říká s rozvahou. A přitom ani neví, kolik problémů s tím už mám... Kam tím vším jenom míří? "Ale ve škole to bylo... tak trochu jinak. Připadalas mi hrozně nervní. A dneska mi připadáš, jako kdybys nějak tajně cvičila," usmívá se. "Takže - cvičila?"
"Zajímavá otázka," zasměju se, abych měla víc času si rozmyslet, co vlastně říct.
Lukáš mlčí a jenom mě zvědavě pozoruje... Jo, budu muset odpovědět.
"Ty sis toho všimnul..." řeknu prostě.
Pořád nic neříká.
"Já..." Zase mám sucho v krku. "Ne, necvičila."
"Aha, jasně."
"Ne, vážně ne..." přesvědčuju ho. "Jenom neumim mluvit před lidma..."
"Takže nejsem člověk?" rýpe do mě. Evidentně mě nenechá se z toho tak pěkně vykroutit.
"Víš, co myslim... Před hromadou lidí, který ani pořádně neznám."
"Dramaťák o tom ale tak trochu je. Do toho divadla asi sotva přijdou jenom lidi, co znáš..."
"Právě to mě děsí," přiznávám.
"A kdyby ses to všechno naučila tak perfektně, že bys neměla problém odřečnit jenom svojí část, bez ostatních lidí?" navrhuje snaživě.
Aniž bych nad tím uvažovala se začnu smát. Dost nahlas a dost nečekaně.
"Co jsem řekl?" ptá se Lukáš nejistě.
"Jenom mi to připadalo vtipný," dostanu ze sebe. Naštěstí se už jenom ironicky uculuju vlastní blbosti.
"Co konkrétně?" Co jsem komu udělala?
Nakonec se zhluboka nadechnu a ani nemusím dlouho pátrat v paměti, abych mohla vylovit některou repliku hry. "Dva rody vznešené a mocné stejně v překrásné Veroně - kam vás teď zvem - krev krví znovu smáčí beznadějně, starou zášť živí novým plamenem." Lukáš jenom nadzvedne obočí a na tváři se mu objeví nechápavý výraz. "Z těch beder znesvářených do krve vzdor hvězdám vzejde milenecký pár; smrt těch dvou milenců však teprve pohřbí ten starý rodičovský svár." Lukáš začíná evidentně chápat. "O jejich lásce k smrti předurčené, o nenávisti rozhádaných rodin, která ty děti do záhuby vžene, sehrajeme hru v trvání dvou hodin. Když něco pokazíme, dobře víme, že s vaší pomocí to napravíme," dořeknu skoro bez dechu. Teď zase čekám já, až ze sebe Lukáš něco vypraví.
"Zajímavá odpověď," pousměje se. Udivený výraz tím ale moc neschová. Bere do rukou znovu vlastní výtisk Romea a Julie a namátkou ho otevře. "Tak copak je? Proč lomíš rukama?" přečte.
"Je mrtev, on je mrtev. On! Je mrtev! Co s námi bude, slečno, co si počnem? Je mrtev! Zabili ho! Hrůza, hrůza!" odpovím rychle a s nejistým úsměvem. Bylo lehké poznat scénu, kdy Julie vyslýchá chůvu, aby zjistila, co je s Romeem. Ani se nesnažím prožívat zoufalství chůvy. Prostě melu jako robot.
Lukáš v údivu znovu nadzvedne obočí a s trochu křivým úsměvem listuje knížkou. "Určitě bude tady mezi stromy, ve vlahé noci hledá útěchu. Je slepý láskou a ve tmě zabloudil." Když zvedne pohled od knížky, vypadá už jenomm zvědavě.
Benevolio... Tak lehká část... "Potmě šíp lásky nezasáhne cíl. Určitě sedí někde pod třešní a čeká, až mu spadne do klína... Mám vůbec pokračovat?" zasměju se nervózně.
"Ne, nemusíš," ujišťuje mě Lukáš. Zaklapne knížku a položí ji zpátky. "Jak?" zeptá se, sotva se ke mně se zmateným výrazem otočí.
"Už jsem to četla..."
"Aha... Stokrát?" zasměje se.
"Dost možná," neubráním se úsměvu.
"A i tak máš problém mluvit před lidma?"
"Neumim se předvádět..."
"Ta první scéna ve škole ti ale problémy nedělala." Jeho paměť mě udivuje.
"Skoro nic jsem tam neříkala."
"Počkat... Tys tam přece řekla něco bez toho, aby ses koukla do papírů." Teď mě jeho paměť spíš děsí. Vítězně se usmívá, že se rozvzpomněl.
"No, jo... Zapomněla jsem hrát si na pošuka," řeknu bez rozmýšlení.
"Tys to pak konila naschvál?" ptá se nevěřícně.
"Pak ne," dostanu ze sebe pomalu a pohledem uhýbám k oknu.
"To nechápu," vzdává se Lukáš a sedá si do křesla.
"Asi jsem měla dost času začít hysterčit... Uvědomit si, kolik je tam lidí..."
"Proč si prostě neřekneš, že přece o nic nejde a neignoruješ všechno kolem? Proč sis vůbec chtěla hrát na pošuka?" horečnatě gestikuluje.
"To neni tak jednoduchý..."
"Právě, že je," pokyvuje hlavou evidetně odhodlaný mě tohohle bloku zbavit. "Chceš hrát Julii?" zeptá se, když nic neříkám a záměrně se tvářím, že mě strašně zaujalo akvárko s rybičkama.
"Chtěla bych," mumlám odevzdaně a otáčím se zpátky k němu.
"Tak se na všechno kolem vykašli, zavři se do vlastní bubliny a všechno kolem ignoruj."
"Neni to tak snadný, jak si myslíš."
"Já myslim, že je. A byla by škoda, kdybys dostala chůvu a musela pozorovat třeba Terku, jak jí to nejde."
"To bych asi nevydržela," uznávám, ale spíš než na Terku bych svoje zoufalství asi směřovala na Katku.
"Tak vidiš." Nechávám ho, aby si myslel, že vyhrál. Ale sama dost dobře vím, že vyhrát sama nad sebou asi nedokážu. A to by musel bejt zázrak, abych do zítřka přestala panikařit, sotva pomyslím na ten houf lidí a režiséra s tím jeho nechutným baretem.
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 23. listopadu 2008 v 18:15 | Reagovat

páni...kapitola byla úžasná :o) doufám, že dostane Julii :o)

jinak k anketě...já bych si jako dopravní prostředek vybrala nohy :D

2 Lirael Lirael | Web | 23. listopadu 2008 v 18:24 | Reagovat

Hope: Děkuju. :D A k tý anketě - mě to tam napadalo napsat, ale pak jsem si řekla, že to asi neni až tak úplně doprava... Jdu to tam přihodit. :D

3 Hope Hope | Web | 23. listopadu 2008 v 18:49 | Reagovat

Lir: možná to není úplně doprava, ale rozhodně nejspolehlivější :D

4 Ridana Ridana | Web | 24. listopadu 2008 v 11:27 | Reagovat

Takže, zase prvně k anketě, která se každou svou částí vztahuje ke kapitole:D

Miluju auta! Nesnáším sice, když někdo jezdí HODNĚ rychle, ale takovou tu pomalou rychlou jízdu mám ráda :D

Vlastně ani nevím, co bych ti ke kapitole a jejímu obsahu napsala. Já bych se tak, jako se chová Petra, nikdy nezachovala. Strašně by mě naštvalo jednání Katky a tupost Lukáše, že mu to nedojde:D Dobře, ale stejně se mi to líbí takhle a dokonce si myslím, že vím, kam s tímhle míříš, ale říkat ti to nebudu, až pak, jestli to bude pravda, nebo ne :D

5 miriela miriela | E-mail | Web | 24. listopadu 2008 v 11:50 | Reagovat

díky:) táto ma nerozosmutnila, práve naopak, docela som sa pri nej usmievala, tie pasáže z romea a julie boli úplne geniálne :)

6 Lirael Lirael | Web | 24. listopadu 2008 v 17:07 | Reagovat

Ridana: To neni fér... Protože když se pak ukáže, že mířim někam jinam, tak mi to ani nenapíšeš, protože si budeš říkat, že to byla blbost... :( Já si tak ráda čtu vaše předpovědi... O:-)

Miriela: To jsem moc ráda a děkuju. :)))

7 Ridana Ridana | Web | 24. listopadu 2008 v 19:15 | Reagovat

Lir: Neboj, napíšu to, i když to bude úplně jinak, než jsem si myslela:)

8 Alienor Alienor | 25. listopadu 2008 v 16:25 | Reagovat

Ježiši, málem jsem klikla na vlak, ale pak jsem si všimla toho kola... :-D Jinak jako vždy úžasná kapitola...

9 Mary Saarinen Mary Saarinen | Web | 25. listopadu 2008 v 17:13 | Reagovat

Teda za jímavě se to vyvíjí, tak trochu se divím Petře, že to Lukášovi neřekne i když je Katka její kámoška, Lukáš je přece kámoš :D

10 Kolda Kolda | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 17:39 | Reagovat

fííha! Do čeho se to zase namáčí?? Proč Katku a Davida tak kryje?? Ale jak nacvičovala s Lukášem- to bylo moc pěkný! doufám, že dostane roli Julie!! =) Mám pocit, že nakonec skončí s Lukášem- to by bylo nejlepčí!! =D jinak, užasný pokráčko a moooc se těším na další!!!=)

11 Jayne Jayne | Web | 25. listopadu 2008 v 23:13 | Reagovat

paaani..tuto poviedku som precitala na jeden dych..je uzasna..strasne sa mi paci :))..je to neuveritelne..nadherna poviedka a aj tato kapitolka..tesim sa na pokracko :)))

12 Dromedka Dromedka | Web | 26. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

Aaaaauuu... :D Ty jo, tak kapitolka neměla chybu... v nškterých větách se mi trošku zdálo, jako bych četla nějaký úryvek od SM a jak byly azse úryvky z R&J... :) MNo prostě skvělé, bavila jsem se a kam si myslím, že směřuješ??? Rozhodně to bude boj a všechno to bude hrozně zajímavé, doufám, že s Katkou neusmíři, protože se mi zdá na kamarádku až moc sobecká a zlá... :D Mohla by skončit s Lukášem... to by se mi asi líbilo... mno nic, žádné spoilery ani pochybné... :D

A k anketě... :D Já bych asi brala auto, protže busem cestuju každou neděli a pondělí, nedá se tam dýchat a je buď vedro nebo kosa... :D V trolejbuse na tebe zahlíží zlí důchodci, ve vlaku je to celkem super, ale nejede tam, kam většinou chci... :D Auto je zkrátka moje volba... :P

Mno nic, budu končit... :D A úplně, úplně btw. V neděli jdu konečně na Twilight a mám pocit, že se nedočkaostí rozskočím, dneska sem úplně vyletěla z postele, když jsem na Evropě slyšela reklamu na film... uaaaa... :D prostě mňam, já se asi nedočkám!!! :D

13 Sellena Sellena | 12. října 2009 v 21:20 | Reagovat

se mi líbilo, jak lukášovi objas
ńovala, jak je to mezi ní a romeem a julií:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.