13. kapitola - Tak se neumim ovládat... A co jako?

2. listopadu 2008 v 17:30 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy

Hehe... Je tady další kapitola.
Skluz do Vánoc mě docela vyděsil, takže je dost možný, že všechny kapitoly před tou slíbenou vánoční napíšu během listopadu a vy pak budete pěkně čekat. *ŠÍLENÝ SMÍCH*
Ne, to se mi vážně nepovede...
Tuhle kapitolu jsem napsala celou dneska a myslím si, že je špatná... Vůbec mě ale nenapadá, jak jinak to napsat a řekla bych, že tenhle chabej pokus mi aspoň zapadne do příběhu a já si budu moct spokojeně psát další kapitoly.
Kdyby nebyla kapitola tak úděsná, i když některý části se mi líbí, ale jenom asi dvě, tak bych jí věnovala hned několika z vás, ale asi si počkám na příhodnější kapitolu. Tahle totiž vážně stojí za houby a já jsem ráda, že mám její psaní za sebou.
Alou číst a číhejte! (Tenhle týden pro mě ve škole nevypadá tak tragicky. )



_________________________

Už od chvíle, co mi zvonil budík, mám chuť se otočit k posteli a jednoduše do ní zase zalízt... Kdybych si neustlala, tak už určitě spím... Když jsem dneska uslyšela ten nenáviděný zvuk, vadil mi nejen protože už nemůžu dál spát. Dneska to byl symbol toho, že musím jít pěkně do školy a ještě k tomu se uvidím s Katkou. Potom, co jsem včera byla venku celé odpoledne, by mi navíc mamka sotva zbaštila, že jsem nemocná. Stejně bych tam jednou musela jít, tak co...
Tak všechno, napadá mě sklesle.
Bez toho, abych plýtvala časem na pročítání sešitů, naházím všechno učení do tašky... Vůbec nevím, jestli se dneska píše nějaký test, nebo jestli jsem snad měla přinést nějaký důležitý úkol... Bez zájmu všechno házím dovnitř a vlastně ani nejsem schopná říct, co už tam vlastně je a co mi ještě chybí. Zapínám zip batohu a malátně se potácím do koupelny. Ze zrcadla na mě zírá nějaká zombie, která mi je až děsivě podobná... Otráveně se na ní zaksichtím a beru do ruky kartáček. Celé ráno se vlastně pohybuju jako blázen... Pomalu se šourám chodbou tam a za chvíli zase zpátky. Když se oblékám, ani nevnímám, co si to na sebe natahuju. Jediné co, tak si jsem aspoň jistá, že to oblečení nijak nepáchne.
U snídaně se zase potkám s mamkou. Vyptává se, co mě čeká ve škole a já si radši vymýšlím, než abych přiznala, že to ani v nejmenším netuším a navíc je mi to jedno.
Hned, jak se dostanu ven, je mi ještě hůř. Absolutně netoužím po tom jít dál. Chci se otočit a zbaběle běžet k našemu domu. Chce se mi zatáhnout škola, abych se nemusela dívat na evidentně zamilovanou Katku a její hraní na obě strany. Celou cestu do školy jenom doufám, že k tomuhle milému setkání nedojde hned tak brzo. Pořád se rozhlížím kolem a je to snad ještě horší, než v sobotu. To jsem se snažila Katce vyhnout jenom proto, že jsem jí vlastně vůbec krýt nechtěla. Teď je to jiné... Teď se bojím toho, jak hnusná bych na ní mohla po víkendu být. Ne, že by si to nezasloužila... Já bych to spíš jenom o dost přehnala.
oOoOoOo
"Ahoj," řeknu jako obvykle ve dveřích třídy, pár lidí mi odpoví, Katka s pohledem zabodnutým do lavice. Lukáš se na mě zase usmívá silně povzbudivě a to ani neví, proč mám zrovna dneska tak zkaženou náladu.Včera mi moc pomohl a já ani netuším, jak se mu za to, že tady pro mě byl, odvděčím.V tuhle chvíli se na něj aspoň taky pokouším usmát a pak se zase rozvzpomínám na problém číslo jedna, přežít dnešek v lavici s Katkou.
"Tak jakej byl víkend?" otočí se k naší lavici David, sotva si sednu na židli a začnu si vytahávat věci z batohu.
"No úžasnej," říkám nezúčastněně a dál se hrabu v tašce.
"Fajn," zaculí se Katka. Zvedá se mi žaludek.
"Dalo se to," zapojuje se do rozhovoru nečekaně i Lukáš. Tázavě se na něj podívám, ale on si mě prakticky nevšímá.
"A tvůj?" zeptám se Davida zase já.
"Úžasnej," zazubí se na mě David. Mám sto chutí se hned podívat na Katku, abych zjistila, jak se tváří zase ona, ale bylo by to až moc nápadný.
"Cos dělal?" ptám se Davida dál.
"Normálka, dospával tejden, snažil se zabít ségru a tak různě se poflakoval," směje se.
Najednou zvoní na hodinu a naše dějepisářka, přesná jako dost otravný švýcarský hodinky, vchází do třídy. Celá třída si postupně stoupá. David se zase otáčí dopředu a Lukáš spěchá zase do svojí lavice. Už se ani nedivím tomu, že si zase celá třída zase posedala jinak. Nevzpomínám si, kdy jsme zrovna my zasedací pořádek jako třída dodržovali.
oOoOoOo
Celý dějepis přežiju ve zdraví, protože učitelka naštěstí diktuje takovou rychlostí, že s Katkou ani nemám šanci mluvit. Na chemii a matice už je to horší, ale pořád se snažím udržet. Jenomže o němčině už to vyloženě nezvládám.
Katka si nepřítomně maluje po okrajích sešitu a profesorku, stejně jako většina třídy, vůbec nevnímá.
"Jak se má teta?" zeptám se naoko zvědavě. Přitom jí chci spíš vyprovokovat...
"Teta?" ptá se Katka nechápavě.
"Bylas u ní přece, ne? V sobotu?" šeptám.
"U tety?" diví se dál. Najednou se jí v očích objeví záblesk pochopení, "Jo u tety," směje se, "promiň, já si nevěděla, kterou myslíš. Teta se má fajn."
"Hmm," zahučím samovolně, aniž bych nějak předem uvažovala nad tím, že ten můj 'jo jasně' tón asi nebude ten nejlepší nápad.
"A cos dělala o víkendu ty?" ptá se mě Katka. Nenápadné odbíhání od tématu, to známe.
"V sobotu jsem byla v kině," mumlám s potěšením, že se Katka zeptala zrovna na tohle. "Ale až na Flóře," zvědavě pozoruju, jak zareaguje.
Katka se trochu zarazí a v hlase zaslechnu i podtón strachu, "Vážně? A na jakym filmu?"
"Na Mamma Mia." Teď už se Katka tváří dost zděšeně. Nenápadně si zase píšu do sešitu a díky delším vlasům se nepozorovaně usmívám.
"Byl to super film, co myslíš?"
"Já z něho moc neviděla," odpoví Katka se zasněným úsměvem a pak vykulí oči. "Ukázky, viděla jsem jenom ukázky," vysvětluje v panice.
Potutelně se usmívám a dál si píšu do sešitu. Celý zbytek hodiny ani Katka, ani já nemluvíme. Asi je to tak lepší.
O přestávce jdu na záchod kolem nástěnky a koutkem oka zahlédnu papír se suplováním. Rychle k němu dojdu a s potěšením zjišťuju, že holkám poslední dvě hodiny odpadaj. Tělák!!! Jo!!! Dneska jsme měly jít ven a já se už od rána snažím přijít na to, jak se z těláku vyvlíknout. Aspoň nějaká fajn vyhlídka dneška.
Když se vrátím do třídy, prakticky všechny holky už to vědí a kluci se akorát tváří dost naštvaně, protože sami mají dneska běhat patnáctistovku. Chápu, že představa, jak se my místo těláku hrneme ze školy, je moc nenadchla. Mě teda nadchla i za ně, aspoň na chvíli.
Jedinou věc totiž vážně nemám promyšlenou, oběd a cestu ze školy. Protože normálně chodím na oběd s Katkou, Davidem a Lukášem, ale takhle... Takhle už jsme jenom my dvě a to bude dneska daleko horší, než kdybysme měly tělák podle plánu. Nakonec jdu po zazvonení na konec páté hodiny znovu na záchod a když se dostanu ke skřínkám, Katka už tam není. Dost se mi uleví a skoro celou cestu k tramvaji myslím na to, jak si tam budu moct konečně zase sednout a číst si. V tuhle dobu mojí tramvají totiž moc lidí nejezdí. Řekla jsem si, že na oběd radši nepůjdu. Nebudu si to dělat ještě komplikovanější...
Když už o čtvrt hodiny později sedím na ohavném červeném sedadle a otevírám knížku, je mi skvěle. Tramvaj je vážně poloprázdná a já si aspoň můžu na chvíli nalhávat, že je všechno v pohodě.
O to horší je už krutý návrat do reality... Když totiž vystoupím a chci dojít k přechodu, uvidím Katku, jak se vybavuje s jednou naší bývalou spolužačkou. A teď už nemám šanci utéct. Horší už je jenom skutečnost, že Pavlína jde od tramvaje na opačnou stranu, než já s Katkou... A to, že my dvě máme ještě dobrých 300 metrů cestu společnou. Sotva k holkám dojdu, Katka se trochu ošije, ale obě prakticky mluvíme hlavně s Pavlínou. Ta se po asi deseti minutách omluví, že už musí jít a my s Katkou jsme zase samy.
Pomalu jdeme úzkými uličkami. Skoro počítám metry, které už máme za sebou a ty, které nám ještě zbývají. Mluvíme o tom, kolik nám ve škole napařili úkolů a o (pro mě dost nečekaném) testu z chemie. Chemikářka nám to totiž prý minulý čtvrtek říkala. Tak jo, zase jsem jednou neposlouchala.
Když už se konečně blíží mnou dlouho očekávaný roh dvou ulic, na kterém se naše cesty rozdělují a já si skoro začínám gratulovat, že se nic nestalo, najednou se ozve Katka. Úplně jiným tónem než doteď. Všechna (očividně) strojená zdvořilost a dobrá nálada je tatam. "Víš co? Necháme toho, co myslíš?"
"Čeho?" ptám se nevinně.
"Nehraj si na nechápavou," říká Katka naštvaně.
"Tak ty si zase nehraj na kamarádku," oplatím jí a měřím si jí snad ještě naštvanějším pohledem, než ona mě.
"To říkáš ty mně?" ptá se posměšně.
"Co prosim?" nechápu zase já a automaticky se zastavuju.
"Slyšelas. Jak můžeš ty osočovat mě, že si na něco hraju, když mi v pohodě přebíráš kluka a ani nemrkneš?" Katka už taky zastavila a teď na mě zírá jako na vraha.
"CO?" Nemůžu tomu uvěřit. "Ty si myslíš, že se ti snažim přebrat Lukáše?" teď se prozměnu směju jako šílenec. "Proč bych to asi tak dělala?" soptím.
"To mi řekni ty."
"Nesnažim!" vyjeknu naštvaně.
"Říkalas, že mi pomůžeš, že to spolu zvládneme!" odpovídá vyčítavě a krásně tím začíná nové téma, aniž by se namáhala ukončit to první.
"Asi jsem změnila názor!"
"A pročpak?"
"Promiň, ale neměla bych ti spíš něco vyčítat já?" neudržím se a solidně řvu na celou ulici. Všechen ten pracně zadržovaný vztek je najednou zpátky a já už s tím nemůžu nic dělat. "To tys mi přebrala kluka, kterej se mi líbil, tys měla dost drzosti, abys za mnou šla - tos chtěla požehnání, nebo co??? A navíc - to tys zavěsila mně, když mi bylo nejhůř. Ani ses nenamáhala zjistit, co potřebuju! Víš jak mi bylo?!?! Co jsem měla asi dělat? Sedět doma a čekat, až mi uráčeně zavoláš, i když bys to neudělala? Potřebovala jsem pomoct! To si ty říkáš kamarádka, když se na mě navíc naprosto vysereš, když tě nejvíc potřebuju??? Nepřerušuj mě!" zvýším hlas ještě víc, když se Katka začne nadechovat, aby mi skočila do řeči. "A mimochodem, i když tě to asi ani nezajímá... Víš, proč je mi tak strašně???? Protože se mi dost možná rozvedou rodiče! Táta se odstěhoval! Jo! Dobrý, viď? A víš, co na to máma? Nevíš, protože je ti to úplně ukradený! Ani ses nezeptala, co jsem potřebovala! Tak ty jsi tady ta kamarádka???????" posmívám se jí. Nakonec brečím, ani nevim, jestli vzteky a nebo proto, že jsem si zase vzpomněla na rodiče.
"Co se stalo?" ptá se Katka tiše.
"Já nevim!" zaječím znovu.
"A máma?"
"Máma? Mámě je to naprosto ukradený! Tváří se, jako kdyby se měl táta zejtra objevit ve dveřích!"
"Promiň," mumlá Katka. Ani se mi nedívá do očí. Možná jsem to přehnala...
"Teď už je to jedno," odseknu bez zájmu. To ani neví, jak moc už jsem jí pomohla. Kolikrát už jsem Lukášovi tvrdila, že vážně netuším, kde Katka teď je.
"Vážně mě to mrzí."
"Hm," říkám bez sebemenšího zájmu a začínám se znuděně rozhlížet kolem.
"Já myslela, že se mi chceš pomstít," mumlá omluvně.
"Tak už víš, že nechci," říkám stroze a snažím se utřít si nenápadně slzy.
"Když ono to tak vážně vypadalo..."
S napůl naštvaným a napůl naprosto otráveným výrazem se na ní podívám.
"Já slyšela, že ses mi Lukáše přebrat nesnažila," dodá.
"Kdy se vlastně hodláš rozhodnout?" zeptám se najednou.
"Jak jako?" ptá se nechápavě, ale už o dost energičtěji, protože je asi ráda, že se s ní zase bavím normálně. Aspoň v porovnání s tím ječením před chvílí.
"Jako mezi Davidem a Lukášem," říkám unaveně. Jako kdybych teď mohla tak snadno měnit téma...
"Aha," řekne Katka dost sklesle.
"Ty to chceš vážně táhnout s oběma naráz?" Ani se nesnažím dostat ze svého hlasu pryč tu výčitku.
"Oba jsou fajn," říká omluvně. To si dělá srandu, ne?
Asi se netvářím zrovna vyrovnaně, takže se Katka hned ozve znovu: "Zatím to zvládám a David ví, na čem je, stačí mu to a určitě o mě nebude s Lukášem bojovat a ani mu nic neřekne," usmívá se. To se mě jako snaží uklidnit?
"Tobě se to nepříčí?"
Katka nevypadá, že by chápala na co se ptám.
"Táhnout to s oběma naráz. Líbat toho prvního a za ani ne dvě hodiny zase druhýho. Neni ti to blbý? Takhle je tahat za nos?"
"Ale já je - "
"Fajn, takhle Lukáše tahat za nos?" přeruším jí.
"Já ho za nos netahám. Já se prostě nemůžu rozhodnout. Miluju je oba." Zamrazí mě. Tohle jsem vážně slyšet nechtěla. I když se mi David vážně nelíbí, dost mi vadí tohle slyšet.
Přivřu oči. "Hele, já si nechci hrát na tvoje svědomí, jenom to nechápu a i když se snažím, tak se mi to ani v nejmenším pochopit nedaří."
"Protože tys nikdy do nikoho zamilovaná nebyla." Zalapám po dechu.
"O mě tady ale nejde," říkám klidně, ale přitom jsem ráda, že vůbec ještě dokážu mluvit a nesnažím se Katku uškrit její vlastní šálou. Nechápu, jak na mě může najednou něco takového vytahovat.
"Ne, vůbec," říká Katka posměšně.
"A v čem tady teda jde o mě?"
"Ve všem. Vždyť na mě akorát žárlíš."
"Prosim?!" vyhrknu. "Já že.... Já na tebe žárlim? Děláš si ze mě srandu?"
"Evidentně ti vadí, že jsem oblíbenější, mám kluka a taky to, že mi jde spousta věcí líp než tobě," vyjmenovává. Ta nad tím asi přemýšlela dost dlouho.
"Jako třeba?" Nevím, jestli se mám smát, nebo zuřit...
"Třeba dramaťák. Tobě to vůbec nešlo a zmohla ses akorát na dost ubohý čtení, zatímco mě režisér chválil."
"Kdyby mě rejža chválil za to, že hraju chůvu, jako kdyby to byla hlavní role a přehrávám všechno, co říká, aby si všimnul, jak širokou škálu citů jsem schopná zahrát, i když dost blbě, falešně a ve špatný části, tak bych o ty pochvaly nestála," oplatím jí stejnou mincí.
Katka jenom lapá po dechu a v očích se jí zalesknou slzy.
"Cos čekala, že ti řeknu?" zeptám se bez sebemenší lítosti.
"Ani nevim," Dobře, asi jsem to přehnala... Ale ona taky.
"Jestli chceš slyšet, že Lukášovi nic neřeknu, tak slibuju, že mu o vás dvou říct vážně nehodlám," říkám. "Ale vážně to nedělám kvůli tobě," ujistím ji a bez jakéhokoli pokusu o rozloučení odcházím. Nechávám jí stát samotnou uprostřed ulice a momentálně mě vůbec netrápí, že jsem na ní byla asi dost hnusná. Možná mě to bude časem mrzet, ale nejsem jediná, kdo by si měl něco vyčítat a jestli byla tohle správná volba, která Katku praští do hlavy a donutí jí začít se chovat normálně, určitě mi to stálo za to.
 


Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 2. listopadu 2008 v 17:31 | Reagovat

ahojky hele nechtěl(a) bys se přihlásit do SONBU??

budou pak supr ceny

2 xxx xxx | 2. listopadu 2008 v 17:31 | Reagovat
3 Lirael Lirael | Web | 2. listopadu 2008 v 18:00 | Reagovat

Chtěla bych vás uklikat k smrti a nepřihlásit se, že za to můžu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Hope Hope | Web | 2. listopadu 2008 v 20:02 | Reagovat

já asi špatně vidím, že? určitě mám hrozně unavené, bolavé oči a jenom jsem se přehlédla...tahle kapitola, že je špatná? blázníš? mně se líbila!!!a moc!!!

ježíši, ale Katka je tedy...ehm...nechci být sprostá ma tak se k tomu nebudu vyjadřovat...takovéhle kamarádky vážně miluju...tsss...

5 miriela miriela | E-mail | Web | 2. listopadu 2008 v 20:25 | Reagovat

no ked táto kapitola bola zlá, už sa teším na tú dobrú ;) bola úplne skvelá a Petra to Katke dokonale natrela, dostala, čo si zaslúžila, heh :D

6 Mary Saarinen Mary Saarinen | Web | 2. listopadu 2008 v 20:34 | Reagovat

skvělá kapitola, zajímavě se to vyvýjí

Katka mi tím jak tahá Lukáše za noc trochu připomíná jednu kámošku :( jinak jsem zvědavá na další díl

7 Alienor Alienor | 3. listopadu 2008 v 19:18 | Reagovat

Tak to bylo drsný!!! :-D Skvělá kapitola, vůbec netušim, co se ti na ní nelíbí... Hezky to Petra tý krávě nandala...

8 Dromedka Dromedka | Web | 6. listopadu 2008 v 16:14 | Reagovat

Ouch... já sem normálně denodenně chodím a koukám, jestli něco nepřibylo a já debil, se msi neuvědomila, že 13.jsem ještě nečetla.. .a páááni, hrozně me to teď mrzí... i když, je pravda, že kdybych si to přečetla před několika dny, asi bych tě musela uškrtit, že to právě teď utínáš... :D Tím jse mchtěla jen naznačit, že to bylo úžasný... :D

9 Ridana Ridana | Web | 6. listopadu 2008 v 16:46 | Reagovat

Když jsem se konečně dostala k přečtení téhle kapitoly, probíhala právě přestávka (pětiminutová) mezi jednou hodinou výpočetky a druhou hodinou výpočetky.

Vlastně mě ani nepřekvapuje, že se to četlo jedním dechem a spíše, než pochvalu, jsem ti chtěla napsat, že jakmile jsem se začetla, všude bylo ticho a neexistovalo nic jinýho než já a tahle třináctá kapitola xD A to mluvím vážně, spolužačka na mně pořád dokola mluvila a já ji neslyšela, ani mi nedošlo, že něco potřebuje. Až potom, co přišel do třídy učitel (asi dalších pět minut, tentokrát po zvonění) jsem se vzpamatovala a byla, jak se tak říká, k použití. Komentář jsem už napsat nestihla, jelikož pokud učitel přijde na to, že brouzdáme po netu, je zle, že ani nevíš, kdo jsi.

Už se, jako na nic (no dobře, možná film Stmívání je před tímhle, ale jen kousek), těším, až tady bude další kapitola:)

10 Ridana Ridana | Web | 6. listopadu 2008 v 16:48 | Reagovat

Mimochodem, tvé nadpisy jsou poutavé, jako samotný obsah kapitoly, vždycky si říkám, jak je možný, že něco takovýho vymyslíš, další věc, kterou já prostě nedokážu. (Všimla sis toho, jak píšu, že to nedoážu, tohle nezvládnu a tak?? Já jo :D Až teď mi to došlo :D Celkem vzato prostě psát neumím :D:D:D) Člověk se u nich zamyslí, ještě než klikne na celý článek a během těch dvou vteřin mu v hlavě proběhne deset nápadů, co se v kapitole asi bude dít... Tak je to alespoň u mně.

11 Lirael Lirael | Web | 6. listopadu 2008 v 17:58 | Reagovat

Miriela:Tys mě pěkně vyděsila... Teď se bojim, že další kapitola bude stát za nic. :P :D

Alienor: Mám strašně ráda, když se na ty postavy naštváváte. :D Vždycky se jenom usmívám, že se mi povedlo vám někoho takhle zhnusit. :D:D

Drom: To se mi taky někdy stává. :D

Ridana: Páni, vážně netušim, jak bych mohla na tak hypnotizující kompliment odepsat. :D Každopádně mi netvrď, že psát neumíš! Vždyť píšeš skvěle! Sakra, víš jak se mi někdy blbě píše, když si přečtu něco od tebe? :D Ne? Tak už to víš! :D Strašně se mi líbí, jak bereš ty názvy kapitol, protože to byl přesně můj záměr. :D:D

____

Všem: děkuju! O:-))

12 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 8. listopadu 2008 v 0:35 | Reagovat

Nějak jsem se pořád neměla k přečtení téhle kapitoly a byla to chyba, protože byla úžasná... A už se těším až to s KLatkou vyjde na povrch... ^-^

13 Sanny B. White Sanny B. White | Web | 10. listopadu 2008 v 15:56 | Reagovat

Kde bereš ty úchavtné obrázky?

Ke kapitole nic napsat nemůžu, protože jsme ji nečetla. Musel abych si totiž povídku přečíst od začátku a na to jaksi mezi těmi všemi testy a zkoušeními není čas :( Ale slibuju, že jakmile se objeví volný víkend, hned se na ni vrhnu :)

14 Lirael Lirael | Web | 10. listopadu 2008 v 18:45 | Reagovat

Sanny B. White: Fotky obecně a obrázky hledám na DeviantART.com. Tam toho člověk vždycky najde hodně. :) Dál si je pak upravuju ve Photoshopu... Všechny avatary si dělám sama.... :)

15 Kolda Kolda | E-mail | Web | 10. listopadu 2008 v 19:50 | Reagovat

bombózní kapča!!!! páááni, honem další!!!!!!!!!!!!newim co říct, abych se furt neopakovala, ale já asi nemám nějak užasně velkou slovní zásobu!! =D Ale můžu ti říct, že pokráčko je čupr!! =)

16 Sellena Sellena | 12. října 2009 v 20:59 | Reagovat

nemyslím, že to Petra přehnala...chápu její situaci
nemám co dodat, prostě super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.