Listopad 2008

Mentalitu americkejch fanynek Twilight nikdy nepochopim...

29. listopadu 2008 v 18:50 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
Dobře, Twilight je super film a knížka, chápu... Ale ječení americkejch fanynek můj mozek prostě nepobírá...
Následující dvě videa jsou videa z Tyra Show - jako hosti jsou tam Robert Pattinson (Edward) a Taylor Lautner (Jacob). Při sledování prvního videa jsem se vážně slušně pobavila moderátorským umem Tyry Banks (americká topmodelka) a jejím "Bite me."...
Ale druhé video... Podívejte se samy... Já chvílema nevěděla, co dřív, jestli se smát jako blázen a nebo jenom nevěřícně čumět. Kdyžtak se pak soustřeďte hlavně na tu blondýnku, ta je vážně ukázková americká fanynka.
Jinak proti Američenům vážně nic nemám, jenom mě dostává, jakej je u nich vždycky humbuk kolem všeho a jak ty fanynky příšerně ječej! Prostě bych tam nemohla bydlet.
Podívejte se samy aneb otevřte celý článek.

Zcela subjektivní recenze Twilight a FanArty vlastní výroby

29. listopadu 2008 v 14:50 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
No...
Včera jsem byla v kině... A až do chvíle, co jsem šla spát, jsem z toho měla hroznou radost. Větší jsem snad měla jenom při čtení Breking Dawn, nebo Harryho Pottera a Relikvií Smrti.
A celej včerejšek jsem si říkala jenom: Jo, bylo to moc fajn.
A proč vlastně říkám "jenom"?
Protože potom, co jsem se dneska probudila a dokázala myslet jenom na to, jak strašně se mi chce jít na ten film znova, mi došlo, že to nebylo JENOM moc fajn. Bylo to naprosto úžasný! A kdybych nebyla ve finanční tísni a brzo nebyly Vánoce, věřte mi, že zrovna teď bych zase seděla v kině.
A už k věci... K pokusu o recenzi Twilight, mnou a miliony lidí dlouho očekávaného filmu, který konečně vtrhl i do českých kin!
Uvnitř článku jsou spoilery, takže si to nečtěte, pokud se ještě chystáte na film. A ještě upozorňuju, že píšu silně subjektivně, takže neočekávejte něco, co by mělo hlavu a patu.

Začínám propadat předvánočnímu šílenství...

27. listopadu 2008 v 17:08 | Lirael |  ) Řečnický pultík (
Jo, myslela jsem, že se mě to netýká. Už od začátku října směle urážím obchodní řetězce, že už vyzdobily svoje pobočky. A teď mám ani ne měsíc do Vánoc a absolutně mi to uniklo.
Dneska mi to nějak dochází...
Po škole jsem jela sehnat adventní věnec... Letos jsem prosadila (konečně - po dvou letech ustupování) modré Vánoce, takže je na mě, abych ho sehnala. Bude ladit se stromečkem, víte? Když mě mamka v jednu chvíli (zase) naprosto nevnímala, dokonce souhlasila, že pořídíme modrý strom. Kývla i na pruhouvanou bílo-modrou jedli, když jsem se ale začala smát, tak trochu se probrala.
Ale zpátky k dnešku... Věnec samozřejmě neměli. Všehovšudy tam měli 7 různých věnců - jeden jediný modrý. Představte si čtyři svíčky, docela ucházející modrá barva, ale ten zbytek! Sušený plátky pomeranče, jakási zlatá síťovina a nepopsatelný zbytek. Prostě příšerný... Tak letos holt věnec nebude včas, co se taky stane ne?
No a jak jsem si to tak šla domů aboslutně mimo vánoční náladu, otevřu dveře od bytu a baf - babička, ségra a děda pečou cukroví. Jo! Nevěřila jsem vlastním očím. To jsem tak opožděná? Mám jenom dva dárky z těch asi dvaceti, co chci koupit... Jo, rozlehlá rodina. Radši nás ani počítat nebudu.
Doteď jsem při slově Vánoce myslela jenom na sníh, pohodičku, klasické pohádky a (já se klidně přiznám) na dárky. Ale teď... Teď mě napadá vlastně hlavně finanční krize... Ne, kecám, pořád mám svojí představu modrých Vánoc a ta mě drží nad vodou, jenom si prostě začínám říkat, že příští rok začnu na Vánoce šetřit už v létě, protože mi hrozně vadí, že musim rozpočítávat, kolik za ty dárky utratim a kolik mi zůstane, když koupim tohle a pak tamto. Je to celkem otravný... Já vim, že to všechno stihnu a určitě seženu pěkný dárky... Jenom mi vadí ten shon. Jo, vždycky všechno nechávám na poslední chvíli, tim to bude...
Jinak se na Vánoce ale nehorázně těšim. Je to moje část roku - Vánoce, svátek, narozky, (výzo v pololetí bych nezmiňovala, protože to neni zrovna optimistický, ne s mamkou za zádama...,) sníh, když bude štěstí... Mám ráda i tu tmu, když jdu v podvečer ven, je prostě zima. A zima je nejlepší roční období!
A co vy? Jak vypadá vaše předvánoční nálada? Nebo spíš šílenství? Rozhodněte se sami...

16. kapitola - Tvé oči ublížit mi mohou víc než dvacet jejich dýk (2. část)

26. listopadu 2008 v 18:27 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Tady je hned druhá část kapitoly.
Doufám, že se vám to bude líbit. Mně se to každopádně líbilo psát...
Teď už asi nemám, co dodat. Překvapivé, ale je to pravda.
Už vim, co bych mohla dodat... Nadpis je překvapivě jedna věta, kteou pronese Romeo. Prostě se mi moc líbí.
A kapitolu jsem chtěla mimochodem věnovat úplně všem z vás, které si ji přečtou. Jmenovat nemá cenu, protože si ji všechny zasloužíte úplně stejně. (Doufám, že to nezní ironicky, protože to vážně nemám v úmyslu. )


16. kapitola - Tvé oči ublížit mi mohou víc než dvacet jejich dýk (1. část)

26. listopadu 2008 v 18:27 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy

Je tady slibovaná kapitola... Nakonec se mi protáhla na pro mě neuvěřitelných 7 stránek. Sice se mi nelíbí tak moc jako včera večer a ani si nejsem jistá, jak vlastně vypadá ta druhá část, protože jsem ji právě dopsala, ale i tak... Slib je slib.
Dneska jsem byla mimochodem absolutně mimo. Cestou do školy jsem myslela na to, jak tuhle kapitolu dopíšu a ve škole jsem se zase o jedné extra nudné hodině pokoušela o jakousi soukromou ilustraci jedné budoucí a daleké kapitoly. Ne, neřeknu vám, co to bylo. Dokonce na sobě pozoruju i to, že si pamatuju některé části Romea a Julie. To mám z toho neustálýho pročítání, kdy se snažím najít dobré části a pak z toho následnýho přepisování do počítače. Romea a Julii mám jako hru sice dost ráda, ale magor ze mě ještě neni. Aspoň teda doufám. No, Romeo přece jenom není Edward Cullen, takže žádné extémní záchvaty šílenství ani nečekám.
Tak jo, nechám keců, přecejenom se můžu rozkecávat i na začátku té další části.
Tahle část je mimochodem o dost kratší než ta další.
Užijte si čtení!
P.S.: Výjimečně se ankety týkají povídky! (Svým způsobem... )


Menší úprava

25. listopadu 2008 v 21:21 | Lirael |  ) Blog (
Teď jsem trošku upravila menu...
Nelíbilo se mi, že tam byl ještě kus obrázku, takhle to je jenom hezkej přechod barev.
Už mě to napadalo dřív, ale nějak jsem se do toho nedokopala.
P.S.: Jo, nechce se mi dělat úkoly.


Už nikdy nebudu říkat nikdy

25. listopadu 2008 v 21:16 | Lirael |  - Plácání o psaní -
Snad ten nadpis neberete vážně... To byl jenom geniální výplod mého génia... Když už totiž nemůžu vymyslet nadpis, tak to vždycky až moc překombinuju... Ten výsledek.
Každopádně - jdu vás potěšit.
Zítra se můžete těšit na novou kapitolu!
A ne ledajakou! Protože už teď se pyšní délkou čtyř stránek a tří řádků! Taky jste v takovym šoku jako já?
No a hned zítra po škole se na tu kapitolu zase vrhnu, došperkuju (čtěte: opravim blbosti) a pak se na ní už budete moct podívat vy!
A výjimečně nekecám! Protože v nejhorším případě bude mít zítra jenom jednu část! (To by ale byla katastrofa, co?) Ale já tam chci ještě kus napsat... Dějově docela velkej kus, ale pude to vymyslet rychle. Aspoň doufám... Ale teď už ale musim udělat nějaký ty úkoly.
Každopádně - taky z toho máte takovou radost jako já? Já mám totiž ohromnej pocit zadostiučinění. A hrozně se těšim, až vám dám tuhle kapitolu přečíst.
Jo, už pádim...
Ale i tak - NO NENI TO SUPER?
P.S.: A to bude teprve super, až zejtra zjistim, že kapitola stojí za nic a vám se ani nebude líbit.

15. kapitola - Snadný? Tohle?? A to jako vážně?!

23. listopadu 2008 v 17:09 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Potom, co jsem si to po sobě znovu celý naráz přečetla, mi připadá, že je to nechutně krátký. A přitom jsem to psala hrozně dlouho... Potřebovala jsem si to nechat projít hlavou, nebo tak nějak.
No, ale i tak vám chci udělat radost, že je další kapitola už dneska. Stejně bych tam toho už moc nepřipsala...
Teď hlavně už musim jít psát jeden dementní úkol, ke kterýmu jsem se celý víkend nemohla dokopat.
Kapitolu bych chtěla věnovat Drom, Hope, Koldě a Mary Saarinen. Jo a ještě Miriele s naději, že tahle kapitola už jí nerozesmutní.
No... Název kapitoly se mi moc nedařil vymyslet... Příště to třeba bude lepší. Užijte si čtení!

22. listopadu 2008

22. listopadu 2008 v 22:41 | Lirael |  ) My Diary (
Poslušně hlásím, že sníh tady v Praze zdaleka netaje. Naopak: napadlo ho daleko víc, než jsem čekala a doufala ve svých sněhových snech.
Kapitolu poctivě smolim a doufám, že ještě zítra vám ji sem konečně hodím.
A když ne, tak berte v potaz, že napadl sníh a takový sněhový blázen já prostě nedokáže odolat a zůstat doma.

Jo, zimní design na počest té bílé nádheře

22. listopadu 2008 v 11:54 | Lirael |  ) Blog (
Ještě když jsem byla venku mi došlo, že tenhle zimní design už jenom pro pocit udělat potřebuju. Takhle mi ten sníh tak rychle neroztaje.
Tady je kukuč na starý design, budiž mu sláva, ale zima je zima:
A tady už je ten můj nový zamrzlý.
Moje zamrzlý okno.
Jestli vidíte starou verzi, zkuste zmáčknout F5.

Miluju ZIMU!

22. listopadu 2008 v 11:47 | Lirael |  ) Moje maličkost (

Nevim, jak je to se se sněhem u vás doma, ale jedno vim jistě, tady sněžilo a sníh pořád ještě úplně neroztál.
Nedokážu si představit lepší probuzení než podívat se z okna a vidět pomalu se snášející sněhové vločky. Musím upřímně uznat, že jsem prostě stála za oknem a koukala na tu nádheru. Asi během půl minuty mi bylo jasné, co musím udělat. A asi tak za pět minut jsem už byla venku - s empétrojkou na uších a rukama v rukavicích.
Všechno to začalo včera... To tady jenom padaly kroupy, ale aspoň trochu bílo bylo. Ale dneska to bylo daleko lepší.
Jako šílenec jsem si užívala křupání sněhu a sem tam jsem si nedokázala zabránit bláznivě poskakovat a rozhlížet se kolem. Tak nějak mi bylo jasný, že ještě dneska ten všechen sníh zase roztaje... Stoupla jsem si tak, aby mi sníh padal (pro někoho nepříjemně) do tváře a gebila jsem se jako absolutní idiot.
Myslela jsem, že bude venku bahno, ale místo toho jsem se jednou málem natáhla na ledu. Bavilo mě pozorovat pár podobných bláznů, jako jsem byla já...
Nejvíc jsem se asi ztotožňovala s malými dětmi, které stavěly sněhuláky a snažily se z toho nic uplácat aspoň nějaké koule. Docela mě ale naštvalo, že to byli samí kluci. Malá holka snad ani jedna. Kam to ten svět spěje, no řekněte? Nejvíc mě ale zaujal jeden naprosto stejný blázen jako já. Bloumal parkem s rozespalým výrazem, přiblbým úsměvem a se sluchátky na uších. Dvakrát jsme do sebe málem vrazili.
Jsem ráda za tyhle sněhové blázny, jako jsem já.
A taky jsem hrozně ráda, že jsem hned vyběhla ven, protože večer by mě určitě mrzelo, že sníh je fuč a já si ho ani neužila.
Málem jsem umrzla, ale během té hodiny, nebo jak dlouho jsem se venku plácala, se začalo dost oteplovat a sněžit přestalo...
Ale víte co?

Stálo to za to!!!


14. kapitola - Kreativita sama

17. listopadu 2008 v 19:14 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Jsem zpátky z výpravy a až se ke mně dostanou fotky, možná vám sem i nějaké hodím.
Každopádně jsem se sama na sebe už dost naštvala a rozhodla jsem se, že dneska tu kapitolu prostě dopíšu a basta. No, dopsala jsem... Určitě šla napsat daleko líp... Ale teď mi až tak úplně nevadí.
Říkám si, že těch kapitol do Vánoc asi nestihnu tolik, kolik jsem chtěla... Ale to nevadí, aspoň nebudu všechny důležité chvíle příběhu tak extrémně obcházet. (Stejně budu, vůbec mě neposlouchejte.)
A kapitolu bych chtěla věnovat Ridaně. Sice nemá ráda zimu, ale i tak patří mezi nejoblíbenější pisatele komentářů. (Když zrovna nevydírá a neříká, že zima je špatný roční období. )
Tak si užijte čtení...

14. listopadu 2008

14. listopadu 2008 v 14:45 | Lirael |  ) My Diary (

Taakže, na to jak to tenhle týden dementně začalo, to pokračovalo a skončilo (aspoň pracovní část) celkem fajn. Místy vlastně nečekaně moc fajn.
Každopádně - asi tak za hodinu přijede mamka a to budu muset mít i sbaleno a všechno ostatní... Jede se na jednu z našich slavných rodinných výprav. No, na to, že jsem si ještě ani nevytáhla tašku ze skříně, jsem docela v pohodě. Navíc mám teď už asi jenom tak třičtvrtě hodiny, protože jsem začátek článku párkrát přepisovala.
Jedeme na hory a v předpovědi je, že by mohlo ve vyšších polohách sněžit, tak mi držte palce, ať meteorologové výjimečně neplácaj blbosti. MILUJU ZIMU!
Mějte se fajn a užívejte si, že v pondělí je volno. Já už si začala užívat ráno a doufám, že už to bude jenom a jenom lepší.
Takže, uvidíme se v pondělí a upřímně doufám, že pak už budu schopná vám udělat radost novou kapitolou, na kterou jsem poslední dobou neměla ani chvilku. Blok beru s sebou, protože mám správnou psací náladu.
Tak jo, už toho nechám, stejně musim jít balit. Hezkej víkend!

12. listopadu 2008

12. listopadu 2008 v 19:02 | Lirael |  ) My Diary (
Poslední dobou se trochu ztrácim...
Prostě nemám nit... Nevím, jak psát dál kapitolu, která je další v pořadí a vůbec se všemi kreativními schopnostmi jsem dost naštíru. Nedaří se mi a vlastně se mi čím dál tím častěji stává, že mluvím a najednou nevím, co jsem to vlastně chtěla říct... Nějak je toho teď na mě moc... Nevšímejte si toho mého minulého "optimistického" článku, prostě mi to všechno najednou vybouchlo a neměla jsem náladu...
Myslela jsem, že tenhle týden bude strašně pohodovej, ale nakonec se ukázalo, že je to dost strašný.
Řeknu vám to takhle: představte si tu nejotravnější osobu na celé planetě. Osobu, jejíž hlas poznáte mezi všemi na přeplněné chodbě, protože jeho zvuk z celého srdce nenávidíte. Osobu, na kterou když se podíváte, tak začínáte uvažovat, jestli by vám za tu úlevu těch pár let ve vězení přece jenom nestálo. Osobu, v jejíž přítomnosti máte sebevražedné sklony... Tuhle vymyšlenou osobu teď domyslete ještě desetkrát hůř a BINGO - máte moje hlavní otrávení týdne. Nemám normální školu, místo toho chodím na takový jakoby kurs angliny a tahle totálně nesnesitelná osoba, o níž jsem si říkala, že od ní mám konečně pokoj, sedí v lavici vedle mě. Nezastaví ji nic. Jde se mnou na záchod, ke skřínce, dokonce na mě mluví, i když si čtu knížku (kterou vlastně otevírám jenom proto, abych se osoby nějak zbavila - nezabírá to) a ještě k tomu všemu mě všechno, co dělá, absolutně znechucuje. Jo... Je toho víc, ale z téhle osoby mi vážně už asi odumře mozek... Ani nevim, jak jsem vydržela ty tři dny... Nechci ani myslet na ty další dva...
Úkolů mám sice málo, ale zato už jsem s jedním důležitým dost opožděná a ostatní musím udělat pečlivě. A jako kdyby mi to nestačilo, dneska jsou třídní schůzky! Ne, že bych na tom byla se známkama na útěk do exilu, ale mamka z nich má vždycky záchvaty náhle aplikovaného rodičovství, které je spíš neskutečnou ztrátou času.
Tak a teď vás už nechám. Jdu vymyslet úvahu (i když jsem inspiraci dosud nenašla), svoje části pokusu o divadlo a pokusím se u toho nechcípnout... A pak... Pak budu čelit máminým otázkám typu "Jakto, že máš 3-4 z němčiny????" Úplně ji slyším. Chci víkend, sakra!

Krátkej řetězák od Koldy

10. listopadu 2008 v 20:39 | Lirael |  ) Popelnice (
Kolda tak nějak rozhodila řetězák... Spřátelené blogy povinně. No, přiště si to rozdávání asi všichni radši rozmyslete.
Ani nevim, kdy budu mít zase normální náladu. Momentálně jsem naprosto mimo. Radši si ten řetězák ani nečtěte, protože už si třeba vážně ani nepamatuju, co jsem tam v záchvatu šlenství napsala.


8. listopadu 2008

8. listopadu 2008 v 9:20 | Lirael |  ) My Diary (
Dneska vám toho asi moc do kapitoly nenapíšu, protože moc nestíhám... Za chvíli jdu pryč, pak se vrátim, pak jdu zase pryč a to nevim, kdy se přesně vrátim.
Každopádně zítra už se budu snažit něco sesmolit.
Tenhle týden byl ze začátku o dost horší, než jsem čekala, takže jsem vážně psát nestíhala. Za to jsem ale stihla pár jiných věcí.
Tak jo, už budu muset běžet...
Budu se snažit přidat kapitolu, co možná nejdřív, ale jestli, tak spíš zítra.

13. kapitola - Tak se neumim ovládat... A co jako?

2. listopadu 2008 v 17:30 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy

Hehe... Je tady další kapitola.
Skluz do Vánoc mě docela vyděsil, takže je dost možný, že všechny kapitoly před tou slíbenou vánoční napíšu během listopadu a vy pak budete pěkně čekat. *ŠÍLENÝ SMÍCH*
Ne, to se mi vážně nepovede...
Tuhle kapitolu jsem napsala celou dneska a myslím si, že je špatná... Vůbec mě ale nenapadá, jak jinak to napsat a řekla bych, že tenhle chabej pokus mi aspoň zapadne do příběhu a já si budu moct spokojeně psát další kapitoly.
Kdyby nebyla kapitola tak úděsná, i když některý části se mi líbí, ale jenom asi dvě, tak bych jí věnovala hned několika z vás, ale asi si počkám na příhodnější kapitolu. Tahle totiž vážně stojí za houby a já jsem ráda, že mám její psaní za sebou.
Alou číst a číhejte! (Tenhle týden pro mě ve škole nevypadá tak tragicky. )


Dnešní divnosti + bonusy k Nikdy neříkej nikdy

1. listopadu 2008 v 18:05 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Dnešek je divnej den...
V noci jsem nemohla spát, stejně jako poslední týdny, což mi už vážně divný nepřipadalo... Ale ten zbytek...
(... se kousek protáhnul, takže pro silné nátury - otevřte si celý článek)
P.S.: Ty "slíbené" bonusy k Nikdy neříkej nikdy jsou na začátku a i na konci článku...