Říjen 2008

12. kapitola - Přecitlivělý blb, díky ségra

30. října 2008 v 21:32 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Tak jo, dneska mě máte na svědomí.
Celé odpoledne mám času, že nevím, co s ním a když se snažím něco dopsat do povídky, tak to dopadne příšerně, načež večer, když bych se měla učit mě toho napadá tolik, že prostě nemůžu přestat psát. Navíc jsem si tak nějak říkala, že bych vám ráda nějak poděkovala za všechny milé komentáře a vůbec za to, kolik vás sem za den přijde...
Některým z vás se bude tohle děkuju doufám líbit.
Ke kapitole: Mně se docela líbí, ale nejsem si jistá, jak se bude líbit vám. Já jsem se sebou spokojená. Navíc je o dost delší než tak minulá, dokonce si myslím, že asi dvojnásobně...
K anketě na konci článku: Prostě mě zajímá, jak to s váma je. Vážně nijak nezjistím, kdo jak klikl. Navíc mi jde o obecnou odpověď - vůbec si to nebudu vztahovat na sebe, nebo tak... Já sama kliknu na "ano", protože je to prostě fakt. Ne vždycky se dá napsat pravda a já třeba nechci někomu kazit den... Jenom mě to zajímá, takovej výzkum. Jednou sem hodím srovnání těchhle anket, to bude sranda.
P.S.: Užijte si čtení a držte mi palce, ať to zítra ve škole přežiju, když jsem se na ty dva testy na úkor povídky ještě vůbec neučila. A víte co je nejlepší? Zatím toho ani v nejmenším nelituju, protože jsem se bavila daleko líp.


"Bez blogu bych bláznil" - béčková soutěž

30. října 2008 v 16:45 | Lirael |  ) Popelnice (
Už je to něco přes měsíc, co byla na Srdci blogu vyhlášená béčková soutěž... Měl se napsat článek (min. 40 slov, max. 100) na téma "Bez blogu bych bláznil" a všechna slova musela začínat na "B". No... nějak mě tenkrát napadala taková blbinka, tak jsem to taky zkusila... Každopádně jsem se nijak neumístila, ale mně osobně se moje blbost tak líbí, že se o ní chci minimálně podělit s vámi:
Bez blogu bych bláznil. Bezcílně bych bloumal bledým bláznivým blátem bezblogovým. Bezbraně, ba bázlivě. Bez blogu by bylo blbě. BOŽE! Bolestně bych bučel...
Blízko bratrovraždě blažený bych brousil bok bruskou. Bájná brána blázince Bohnice by barevně blýskala, bych brus bezpečně bokem bodl. Běžím! Blondýna brejlatá bude brzy blízko! Bestie! Brokovnice by bodla. Bratříček bystře brejlí, by blázna bohabojně blokoval. Barbar! Běžím... Bomba! Bublající brčál! Bezpečí!!! Blab.....blm...BLEEE! Bratr bázlivě brzdí. Blondýna breptá blbiny. Bosý bloudím brčálem. Bezútěšně bulím. Bahnitá břečka bublavě blekotá. Bělavá bandáž bez bezzubé babky? Blbnu??
Budík bzučí! Bohudík! Bez blogu bych bezpochybně blbnul.

Twilight Fan Trailer

29. října 2008 v 13:49 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
Před chvílí jsem objevila jedno video, fanouškovský trailer na Twilight. Připadá mi povedený, tak jsem vám ho chtěla ukázat. Jenom až tak úplně netuším, jestli to bude fungovat, protože video je z metacafe.com, ne z youtube.com, ani jiného serveru, o kterém vím, že ho blog.cz podporuje. Tak snad to bude fungovat.

Bezva, ono to funguje.

11. kapitola - Nikdo není dokonalý, ale já zase nejsem blázen

28. října 2008 v 9:43 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Hmmm...
Kapitola vážně nepatří mezi nejdelší. Vlastně si nevzpomínám, kdy jsem naposledy zveřejnila takhle krátkou kapitolu. Mohli byste ji klidně brát jako druhou část té minulé, a tak bych aspoň nenápadně zakryla skutečnost, že samostatně postavená je... ehm... velmi krátká.
Nemůžu ani tvrdit, že se vám snad bude líbit... Ale protože jsem si všechno už pěkně rozvrhla a dál tenhle okamžik v Petřině světě oddalovat nemůžu, je tady nová kapitola.
A dávám ji sem tak krátkou i proto, abych mohla tu novou začít psát hezky nanovo a nemusela se starat o návaznost, nebo spíš nenávaznost na tuhle.
Pokud jsem vás ještě neodradila, budu ráda, když kapitolu přelouskáte a třeba si to čtení i užijete...

Jé, děkuju

26. října 2008 v 22:55 | Lirael |  ) Popelnice (

Nutno ještě podotknout, že bych sem tohle nepsala, kdyby to nebyla moje druhá nejvyšší návštěvnost, ještě k tomu číslo dělitelné 11 a kdyby se dneska výjimečně nestalo, že jsem tady nebyla nejvíckrát já!
Ano je to tak, dneska tady byl někdo dokonce o jednu návštěvu víc než já. Čísla bych sem raději nepsala, abych sebe a drahého neznámého nějak neztrapnila.
Každopádně za tyhle fajn čísla moc děkuju.
AKTUALIZACE: Vidíte ten nádhernej čas zveřejnění článku? Tohle je kouzelnej článek! Miluju číslo 11!
_______________________________________________________________________________

AKTUALIZACE článku číslo 2: Je 27. října, 22:02 večer a já zabloudila zrakem na počítadlo návštěvnosti... A dneska už ani nemám skoro, co říct. Prostě vám moc děkuju. (Dneska jsem tady tak moc neokouněla, takže jsem tady nebyla nejvíckrát! ) Hrozně mě to těší a hrozně si užívám všechny vaše komentáře. Já snad budu muset rychle dodělat tu kapitolu, abych se vám odvděčila. Teď se mi vážně půjde spát naprosto skvěle. Navíc bych nikdy bývala nevěřila, že sem budu házet dva dny za sebou děkuju za návštěvnost. Dneska jste mimochodem trhli rekord. Vážně se mi hrozně líbí, se těma číslama kochat... Už toho nechám a jdu spát. Dobrou!

Chuť psát a následné šílenství :)

26. října 2008 v 18:17 | Lirael |  - Plácání o psaní -
Dnešek jsem nezačala nějak divně. Spala jsem, vstala jsem... Ale před obědem to na mě přišlo... Začala jsem mít strašnou chuť psát.
Poslední dobou jsem mívala tiky psát si na začátku kapitoly, nebo když jsem se uprostřed zasekla a nevěděla, jak dál, o čem tu kapitolu vlastně napíšu... A tu 11. jsem si taky potřebovala takhle pěkně shrnout. A nakonec to dopadlo víc než vtipně. Já jsem totiž nepřestala, pořád jsem psala dál a dál a vůbec jsem neměla pojem o čase. Pak byl oběd a já si uvědomila, že už se nad tím hrbím asi tak hodinu a kus. A když jsem se vrátila do pokoje, okamžitě jsem se podívala, kolik jsem toho proboha už asi tak stihla sesmolit. Hmmm. Dvě a půl stránky.
Ale chuť jsem měla snad ještě větší než na začátku psaní... A psala jsem dál a dál a dál. A teď už mám jaksi naplánovanou celou povídku Nikdy neříkej nikdy. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle osnovy k něčemu budou - nebo napadlo, ale nikdy mě nechytla chuť si tohle sepsat. A dneska jo a jsem hrozně ráda. Když jsem psala kapitoly, pořád mi chybělo nějak ujasněné, co se kdy stane a nevěděla jsem, k jakým situacím to třeba povede. Hlavní zápletky jsem měla vymyšlené už od samého začátku, i když jsem jednu dost podstatnou změnila, ale pořád jsem neměla všechno na papíře, nějak napsané... Jenom v hlavě a v tom se začne s novými a novými nápady člověk časem ztrácet.
A teď mám všechno vymyšlené. Konečně jsem se taky rozepsala dost na to, abych mohla napsat novou kapitolu. Navíc jsem si všechno rozmyslela a myslím, že už nic nebudu extrémně měnit. Taky jsem dostala strašnou chuť tuhle povídku napsat dokonce. Co možná nejdřív! Tohle sepsání mi docela pomohlo uvědomit si, co která postava zamýšlí a už taky vím, co všechny udělají. Je to hrozná pohoda. Navíc jsem konečně dokázala propojit všechny kousky, co jsem doteď rozepsala k všem následujícím kapitolám - propojila jsem je s celým nápadem a vím, kam který dát. Až když jsem popsala poslední kapitolu a epilog a mohla s úsměvem napsat (i když trochu předčasně) "The End", došlo mi, že mám tuhle povídku hrozně ráda. A taky to, že to snad chci dopsat jenom proto, abych si to mohla přečíst.
Obrázek dole je osnova. Nebojte, nic vám dopředu neprozradím, jenom jsem na sebe hrozně pyšná. Kdybyste si dali tu práci a vykoukali všechny velké odrážky, zjistíte minimální počet kapitol... Začala jsem od 11. a skončila epilogem.
Minimální počet tomu říkám proto, že většinou si nejsem jistá, jestli to spíš nebudou dvě až tři kapitoly. Navíc jsem si i časově ujasnila, jak dlouho bude povídka ubíhat v reálném čase a nebojte, konec je celkem daleko. Celkem dost... Pro nás je v reálu celkem úplně dost a až moc maximálně daleko, takže klíd.
A teď mám úplně úžasnou náladu. A jdu psát kapitolu!

P.S.: Zajímalo by mě, jestli se budete snažit ty černé tečky rozlušit. Každopádně toho nechte, ještě vám vypadnou oči.
P.P.S.: Poslední dobou mě strašně nebaví vymýšlet nadpisy.

Nadělení v podobě řetězáku od Dromedky

25. října 2008 v 11:43 | Lirael |  ) Popelnice (

Dromedka mi přihrála další řetězák, tak jsem si ho rovnou vyplnila. Docela mě to bavilo, ale často jsem vůbec, ale vůbec netušila, co odpovědět...
Ale jo, byla to sranda.





Jak se jenom vymýšlí nadpis? :D

24. října 2008 v 17:20 | Lirael |  ) Moje maličkost (

Tak jo, nadpis mě vážně nenapadá.
Mám se hrozně fajn, protože tenhle hnus-týden je konečně za mnou a já můžu s radostí prohlásit, že příští týden mám ještě k tomu tři dny volna a do školy se jde pořádně až v pátek. Konečně se budu moct vyspat.
I když dneska se teda moc nevyspím...
Tenhle týden jsem si ještě stíhala číst Romea a Julii, abych načerpala inspiraci na Nikdy neříkej nikdy - no, inspirace fajn, napsala jsem toho spousty, ale nic jako další kapitolu. Ale budu se snažit jí nějak sesmolit.
Ták, a teď zase poběžim...
Pořád mi to nedochází, ale já se prostě tejden nebudu muset učit... To je vám taková nádhera. To je dobrý, mně to dojde, ale teď mám moc málo času na to, aby mi to docvaklo pořádně.

18. října 2008

18. října 2008 v 13:55 | Lirael |  ) My Diary (
Mám se fajn, je totiž víkend, není škola a teď odsud mizím a vracím se v neděli.
Píšu jenom, abyste se nedivili, cože se se mnou stalo, že takovej blázen jako já se už celých pět dní neozval.
Tak se mějte fajn...

A ještě jeden řetězák do sbírky

13. října 2008 v 18:15 | Lirael |  ) Popelnice (
Dromedka mi předala řetězák... Už jsem dlouho žádnej nevyplňovala, takže se do něj pádim pustit (než si to rozmyslim).

P.S.: Avatar jsem zvažovala k Nikdy neříkej nikdy, ale ten, co jsem nakonec vybrala, se mi líbí víc. S tímhle jsem si prostě hrozně dlouho hrála ve Photoshopu.

10. kapitola - Tomuhle se říká talent na potíže

12. října 2008 v 17:50 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Na jednu stranu jsem na sebe hrozně pyšná, že jsem tu kapitolu konečně dopsala... Na druhou jsem magor, protože jsem dneska celý den dělala blbosti, místo toho abych třeba udělala něco do školy. A na tu třetí si vůbec nejsem jistá, jestli mi to stálo za to...
Teď už jenom doufám, že se vám bude kapitola líbit. A že všechno doženu a nebudu si zase ve škole před nějakým testem o přestávce pomalu rvát vlasy tak, jako skoro celý minulý týden. Ale to stejně budu, vždyť se znám, že jo?
A teď zase k věci (prozměnu): Nakonec je kapitola docela dlouhá, až se bojim, jestli mi to blog vezme... I s těmahle kecama na začátek. No ale snad se bude líbit. Ehm... Co bych vám tak ještě řekla?
Jsem hrozně unavená... Asi budu muset jt spát dřív.
Na zítřek toho mám strašně moc, takže se prozatím poroučim...
Já bych kecala ještě hodiny a hodiny.
Prostě si užijte čtení!
P.S.: Já na ty komentáře u minulý kapitoly vlastně nikomu neodepsala... Chtěla jsem jenom napsat jedno hromadné Děkuju!


Film Twilight :)

10. října 2008 v 19:23 | Lirael |  ) Regál plný filmů (
Kdo by v těchto dnech už neznal slovo stmívání v trochu jiném kontextu, než se normálně používá... Je to tak - internet překypuje novými weby a blogy věnujícími se hlavně Stmívání (neboli Twilight). Já osobně se mezi napjaté fanoušky očekávající film a nadšené čtenáře Twilight ságy hrdě řadím. Šílenství ve stylu Harryho Pottera se blíží. Tak se nestyďte a pojďte šílet s námi!


Je tu další film natočený podle světového bestselleru.


Eh, promiň blogu, já zapomněla O:-)

7. října 2008 v 18:44 | Lirael |  ) Blog (
Fajn...
O tři dny jsem prošvihla "narozky" svého blogu.
rok to jsou rok a tři dny od chvíle, kdy jsem napsala první článek, rok a dva dny, co jsem poprvé uveřejnila svojí povídku (a dost děsnou, tuhle nemám ráda), zítra to je rok, co jsem sem psala, že pojedu do Anglie.
A teď je tady a teď. V Anglii jsem už byla a povídek jsem napsala daleko víc, než bych bývala čekala.
Měla jsem potřebu tvářit se, že jsem na tohle "významné" výročí nezapomněla. I když ano a to úplně. (Zjistila jsem to jednoduše - letmý pohled na archív v menu, kde na mě blikal říjen 2007. A pořádně jsem tomu nevěřila, dokud jsem do toho archívu nemrkla. Uteklo to hrozně rychle.)
Nedokážu si představit, že bych tenkrát před rokem pod vlivem antibiotik nedostala ten bláznivý nápad a blog nezaložila. Co bych dělala po škole? Jak bych se kreativně vyžívala? Jak jinak bych zjistila, že se někomu moje práce líbí? Jak jinak bych se s vámi všemi seznámila? Jak jinak bych si uvědomila, že bez psaní nemůžu být?
Co kdyby vážně všechno bylo jinak?
Hrozivá to představa...
Ale ne... Tenhle blog "ví", že tohle výročí je až bolestně bezvýznamné... My spolu máme narozeniny denně.
Jenom mám teď plnou hlavu toho ohraného "co by kdyby"... Doteď jsem na to nějak nemyslela. Ne tak najednou a pozorně, vždycky jenom pěkně na pozadí a smála jsem se tomu jako soukromému vtipu. Teď mi nějak dochází humor...
Tak jo, končím s tímhle bezvýznamným článkem, asi jsem si to sama potřebovala uvědomit, nebo co...
A ještě jedna věc: Tenhle obrázek byl první, co jsem sem vložila a vždycky jsem ho měla nejraději. Ten den, co jsem si ho našla a vrazila ho k prvnímu článku, pro mě znamenal něco jako vstup do neznáma... Až si sama zním dost divně. Ale bylo to tak a mám tak nějak potřebu ho sem opožděně vložit znovu.
Zpětně si uvědomuju... Já blog ještě ke všemu založila z tohohle počítače, aniž bych tenkrát věděla, že ho dostanu k Vánocům a maximálně si ho zamiluju. Můj milášek.
Jo, už končim...


Den D, den X, den Y, říkejte si tomu, jak chcete... Pro mě - den hrůzy ;)

6. října 2008 v 20:05 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Když jsem si v duchu začala pohrávat s myšlenkou, že sem dám svou fotku tak, abyste museli hádat, celkem jsem se bavila... A připadalo mi to jako super nápad. Postupem času mi sice docházelo, že jsem idiot, ale to už je jedno.

Jo, když jsem ale dneska ségru poprosila, jestli by mě nějak normálně vyfotila, netušila jsem, že jí to bude nejenom bavit, ale bavit asi tak pětsetkrát víc než mě.

Nesnášim focení... Nesnášim foťáky a nedokážu se před nima chovat přirozeně. Mám ráda momentky... Jenomže když vím, že mě někdo fotí - je ze mě magor. Prkennej, nepříjemnej a neustále se chechtající magor. A ze ségry je zase panovačnej a nepříjemnej magor. My si nemáme co vyčítat.

Konec keců na začátek...

5. října 2008

5. října 2008 v 20:27 | Lirael |  ) My Diary (
Ach jo...
Celé odpoledne sem ani nepáchnu a pečlivě uklízím s bláhovou nadějí, že se tady nakonec něco objeví a ono nic. Asi jsem magor, to neva.
Každopádně se teď asi daleko radši vrhnu na nenáviděnou fyziku, z které zítra píšu test, než na psaní kapitoly.
Nechci vám nic vyčítat, nebo tak, i když to tak asi určitě zní, jenom jsem kapitolu slíbila dneska a měla jsem potřebu napsat, že nebude... Jenom to neumím napsat stručně a bez osobních komentářů.
Každopádně jsem měla tu kapitolu asi napsat jinak, jak tak koukám. No, tak třeba příště, že... Není všem dnům konec a nikdy neříkej nikdy, ne?
Možná ještě kousek načárám, jenomže dneska kapitola určitě nebude a nemůžu slíbit, že během týdne ano. Musela bych na to mít náladu a to momentálně fakt nemám.
Fajn, konec výlevů a vykecávání - jde se učit fyzika a udělat úkol na literku.

9. kapitola - Dejte mi výkladový slovník a třeba se pochopím

5. října 2008 v 9:59 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Sice jsem kapitolu slibovala na včerejšek, ale potřebovala jsem si to ještě nechat projít hlavou.
Kapitola je silně... jiná. Po celou dobu vlastně jenom mluví Petra a dalo mi docela zabrat napsat to aspoň takhle, i když je mi jasné, že by to šlo tisíckrát lépe. Každopádně doufám, že se vám to bude dobře číst a že jsem to nějak extrémně nepřehnala.
Půjdu teď psát novou kapitolu, kterou bych hrozně ráda přidala ještě dneska, ale uvidím, jak to vyjde. Mám potřebu sem rychle hodit další, aby tahle tak dementně nevyčnívala, takže se o to aspoň pokusím.
Držte mi palce a užívejte si víkendu.

3. října 2008

3. října 2008 v 22:32 | Lirael |  ) My Diary (
Tak si tak říkám, jestli má vůbec cenu tenhle článek psát... Avatar prakticky vysvětluje všechno.
Nebyla jsem si úplně jistá, jestli si Brisingr koupím... Ale nakonec jsem neodolala. Vlastně jsem nad tím týden přemýšela a protože a jelikož má česky vyjít až v únoru, rozhodla jsem se. Dneska jsem se stavila v Luxoru a kromě dvou učebnic jsem si ještě pořídila tuhle knížku.
A uznávám, že jsem asi magor, ale přečetla jsem si kus normálně od začátku a pár odstavců konce... Chtěla jsem vědět - ne ujistit se - že na konci bude všechno v pohodě. No... Stejně jsem si myslela, že to tak dopadne, takže mě to vlastně ani moc nepřekvapilo. Nečetla jsem si to pořádně - prolistovala jsem poslední stránky a celkově jsem četla asi sedm vět, ale asi dost klíčových. Jo, jsem dement!
Každopádně je tady víkend... Konečně...
Momentálně se snažím dopsat kapitolu, protože toho mám přes víkend docela dost, co potřebuju udělat a téhle rozepsané kapitoly se už potřebuju zbavit, protože mi leze na mozek.
Jo... A moje fotka... Potřebuju ještě něco projednat (taky vám to zní tak divně?), takže mějte strpení. Určitě vám to prozradím, ale momentálně to chce poradu a osoba, kterou k tomu potřebuju, je jaksi pryč a vrací se v pondělí. To vydržíte, já vám věřim.
A kapitolu přidám se štěstím zítra... Chybí mi jenom aspoň trochu inteligentní konec. Teď padám chrnět a před spaním si budu číst... Stmívání, nebo Brisingr? Nějak se nemůžu rozhodnout. Asi pudu zase spát o půlnoci. Jako včera, předevčírem a celý zbytek týdne.
Faaajn. Zítra se snad přihlásím i s kapitolou. Budu se aspoň snažit.