4. kapitola - Jednou přijde den

5. srpna 2008 v 11:52 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Taaak je to tady, ale nečekejte nějakej zázrak.
Mám toho teď docela dost, takže si se čtením klidně dejte na čas, abyste pak nelitovali, že nemáte, co číst.
Je to se mnou fakt špatný. Mám blbou náladu a ani mě nenapadá, co napsat sem. Jak mě má potom napadat, co napsat do nové kapitoly?
No, já to vymyslim, nebojte.
Každopádně se mějte fajn a užijte si čtení.

____________
Jít s Davidem celou tu cestu až k nám domů bylo přinejmenším divný. Každopádně to byla ta nejdelší doba, kterou jsem s ním kdy strávila osamotě. Znám ho snad odjakživa, ale až během poslední doby mi dochází, že na sešlostech, které spolu naše rodiny pořádají, jsem ho vlastně vůbec nepoznala.
Nikdy jsem třeba netušila, že rád čte a ještě k tomu ty samé knížky jako já. K mému naprostému překvapení se spolu dokážeme bavit úplně v pohodě celou cestu až k nám a chvílemi dokonce zapomínám na to, že jsem před ním normálně úplně mimo.
Když procházíme kolem dětského hřiště, zahlédnu u něj na lavičce Katku s Lukášem. Bůhví proč se mi nějak nechce jít za nimi, a tak ani Davidovi neříkám, že jsem je viděla. Zdá se mi, že na mě chvíli kouká Lukáš, ale nakonec si tím nejsem až tak úplně jistá, protože v další vteřině je už zase otočený ke Katce.
U nás před domem už stojí i mámino auto, když k němu dojdeme, a tak rychle zazvoním na zvonek a spolu s Davidem čekám za brankou. Ve dveřích se objeví mamka. Jako první si všimne mě a vypadá, že mi chce za něco vynadat. Když si ale všimne i Davida, úplně jí to přejde a místo toho se na nás začne sladce usmívat.
"Ahoj," pozdraví David.
"Čau mami, hele, já nesla tuhle tašku k Šimkovejm, ale ta konvice vevnitř je jaksi rozbitá, všimla jsem si toho až tam," řeknu rychle.
Mamka se tváří absolutně mimo.
"Mami?" zeptám se po chvíli.
Čekám cokoli, jenom ne tu otázku, kterou mě absolutně odrovná, "Nechcete jít dál?"
Jenom se nechápavě ohlédnu po Davidovi a ten se tváří stejně zmateně, jako já. Ne-li víc.
"Mami, ta konvice," připomenu jí a zamávám taškou, kterou si vezmu od Davida.
Proboha, co to s ní je?
"Poslalas mě s tím přece k Davidově mámě, ne?" zeptám se nejistě.
"Ano, samozřejmě. Promiňte, já měla trochu špatnej den," řekne mamka omluvně. Potom se otočí ke mně, "Zlato, ale já ti pro Danu dávala něco úplně jiného," vysvětlí mi mamka s úsměvem. Na chvíli zajde dovnitř a vrátí se s zářivě červenou taškou. "Tohle," pozvedne mamka tašku, "je pro Danu."
Jde k nám a bere si tašku s konvicí. "Tohle stačilo vyhodit," prohlásí po nakouknutí dovnitř. Podává mi druhou igelitku. S Davidem se do ní oba zvědavě podíváme. Jo, blbá forma na bábovku...
"A jak se jinak máš Davide?" zeptá se mamka se zájmem.
"Jo, dobře, děkuju" usměje se David.
"Tak pozdravuj mamku."
"Určitě budu a ona bude určitě taky pozdravovat," řekne. A já se jenom směju.
"Petro, jdeš taky?" zavolá na mě mamka, když dojde ke dveřím.
Podívám se na Davida, který nezúčastněně pozoruje skupinku dětí hrajících si na babu.
"Ne, asi ještě ne..." odpovím nakonec.
Mamka jenom pokrčí rameny, skoro zajde dovnitř, ale ještě se na nás otočí, "Ale do deseti doma, jasný?"
"To víš, že jo mami..." ujistím ji.
Sotva za sebou zavře dveře, dostanu příšerný záchvat smíchu.
"Co je?" zasměje se David.
"Nic, jenom se těšim, až se vrátim domu a zjistim, že mamka obvolala polovinu příbuznejch, že jsem byla venku s klukem, nebo tak něco... Vždycky všechno zveličuje," dodám ještě, když vidím, jak se David tváří.
"Tak to je ještě dobrý, hlavně, aby to nezjistila moje mamka, ta by začala rovnou chystat svatbu," ušklíbne se David.
"Neboj, pudu s tebou jenom kousek, aby mě tvoje máma ani nezahlídla," mrknu na něj. "Ale nemůžu ti zajistit, že moje máma rovnou nezavolá tvojí a nedomluví svatbu spolu."
"Tak to klidně risknu," usměje se na mě David.
Když míjíme naší popelnici, hodíme do ní tašku s konvicí a oba si vyloženě užíváme tříštící se zvuk, když dopadne na její prázdné dno. Hovor mezi námi nevázne, spíš naopak. Vlastně se skvěle bavím, ale jenom do chvíle, než potkáme Lukáše s Katkou.
"Ahoj," usměju se na ně, stejně jako David.
Katka nám odpovídá mile, ale Lukáš vypadá dost nepříčetně. Jenom něco zabrblá a ani se na nás nedívá.
Katka po mně spiklenecky pokukuje a já už skoro slyším, jak na mě nedočkavě doráží, abych jí do posledního detailu popsala, co jsme spolu s Davidem probírali a jaké to bylo. Je mi jasné, že sotva se rozloučí s Lukášem, tak popadne mobil a bude mě vyslýchat až do úmoru.
David se s nimi snaží nějak normálně mluvit, ale protože Lukáš odpovídá spíš dost urážlivě, nakonec se s nimi rychle rozloučíme. Když kolem nich ale chceme projít, Lukáš do Davida úmyslně vrazí.
"Máš nějakej problém?" zeptá se ho David otevřeně a dost naštvaně.
"Už to tak asi bude," odpoví mu Lukáš kousavě.
"Fajn, tak to vyřešíme. Copak to je za problém?"
"Koukni se do zrcadla," odsekne Lukáš.
"Lukáši..." zamumlá Katka prosebně a položí mu jednu ruku na rameno. Lukáš ji ze sebe ale setřese a dál propaluje pohledem Davida.
"Ruce pryč od mojí holky," řekne výhružně.
David se na něho kouká jako na blázna a nic neříká.
"Tys mě neslyšel?" provokuje Lukáš.
"Změní se něco, když ti odpovím?" zeptá se David znudeně.
"Nechte toho," přidám se ke Katce.
Kluci ale už skoro nevnímají. Koukají na sebe jako dva soupeři na život a na smrt. David se trochu usmívá, ale Lukáš... Ten vypadá jakoby chtěl Davida na místě srazit k zemi.
"No tak, my jdeme," ozve se Katka a popadne Lukáše nekompromisně za předloktí. On sice vypadá, že ho odsud nedostane ani pár volů, ale nakonec se vzdává a spolu s Katkou odchází. Katka po nás jenom hodí jeden omluvný pohled a zajde spolu s Lukášem za roh.
"Co jsem mu udělal?" zeptá se mě David napůl nechápavě, napůl zkroušeně.
"Asi jsi moc normální," zamumlám. "Konkurence," dodám skoro nehlasně.
Ale David mě slyšel, "Ty myslíš, že mu chci Katku přebrat?"
"Já myslím, že to Lukáš docela zveličuje... Ale o mě tady přece nejde, ne?"
"Když myslíš," řekne David tajemně. "Tak se uvidíme zítra," usměje se na mě.
"Jo... Ahoj," hlesnu.
"Čau..." Chvíli se mi zdá jako by chtěl ještě něco říct, ale nakonec se jenom znovu usměje, otočí se ke mně zády a se zářivě červenou taškou v ruce se vydá na cestu domů.
Chvíli se za ním dívám. Potom se rozhlédnu kolem sebe, zhluboka si povzdechnu a jdu domů.
oOoOoOo
"Jsem doma!" zavolám z předsíně.
Mamka okamžitě vyletí z kuchyně, jako by tam hořelo a jde za mnou. "Ahoj, sluníčko," řekne jenom s tak zářivým úsměvem, že mě zase jednou začíná děsit.
"Čau..." odpovím. "Večeře už byla?" Ani by mě to neupřekvapilo, když už je půl osmé pryč a mamka si navíc zakládá na přesném čase.
"Byla," usměje se na mě mamka snad ještě strašidelněji než před chvílí. "Ale dala jsem ti trochu salátu stranou."
"Jo, tak dík," zamumlám, protáhnu se kolem ní a jdu se do kuchyně podívat po slíbené večeři. Nemusím hledat dlouho, talíř přikrytý poklicí najdu hned po otevření ledničky. Znuděně ho vytáhnu, položím na linku a odtáhnu poklici. Já jsem snad v cizím domě, nebo co... Ona tam není paprika! A to jí tam mamka vždycky snad naschvál přidává.
Nejistě se ohlédnu za sebe a zjišťuju, že máma mi je celou dobu v patách.
Údivem nadzvednu obočí, ale nijak se k tomu, že si hraje na můj stín, nevyjadřuju. Přejdu k chlebníku, vytáhnu z něj pečivo a jdu si sednout ke stolu.
Mamka jde se mnou.
Jenom se na ní podívám, ale dál jím.
"Potřebuješ něco?" zeptám se po chvilce toho, co si mě dost nepříjemně prohlíží.
"No, já jenom... Nechceš mi něco říct?" zeptá se mě soucitně.
Chvíli na ní jenom valím oči, ale když mi dojde, o co jí jde, málem vyprsknu smíchy.
"To mluvíš o Davidovi?" snažím se zadržovat smích.
"Přesně tak, děvenko." Ježiš, zase tohle strašný oslovení. Vždycky, když ho mamka použije, tak se schyluje k nejhoršímu. Naposled, když ho použila se mi snažila vysvětlit, že bych měla se sexem počkat, až najdu toho pravého. Až na to, že ona použila frázi "Jednou se ti bude zdát, že už jsi připravená na to, abys svému chlapci dala to nejcennější, co máš." Problém byl v tom, že tenkrát pro mě byly nejcennější knížky a těch bych se kvůli klukovi nevzdala ani kdyby. Navíc mi bylo deset a vůbec mi nedocházelo, o čem to mluví. Já vím, snažila se být chápavá a říct mi o tom všem dřív, než na to přijdu v praxi, ale v deseti letech???? Dva roky předtím jsem zjistila, že Ježíšek neexistuje!
Radši jsem hypnotizovala svůj talíř a snažila se zadržovat výtlem tak dlouho, jak to jenom bude nutné.
"Vím, že si teď připadáš velká a připravená na všechno, ale věř mi, že přijde den, kdy..."
oOoOoOo
Sotva za sebou dovřu dveře svého pokoje, opřu se o ně a začnu se skoro svíjet v křečích smíchu. Nemůžu popadnout dech. Dneska se mamka vážně vyznamenala. Kdyby mi to všechno aspoň nevysvětlovala jako prvňáčkovi. Zajímalo by mě, jestli si tím prošla i ségra. To by vysvětlovalo, proč je tak afektovaná, ušklíbnu se. Mamka by mě mučila ještě hodiny a hodiny, kdyby býval z práce nepřišel táta a nechtěl si s ní vážně promluvit. Asi zase o práci, o čem jiném se spolu ty dva taky baví, mávla jsem v kuchyni rukou a s neskutečnou úlevou jsem oddusala do pokoje. I tak mě tam mamka držela něco přes půl druhé hodiny. Její přednášku bych byla schopná i přežít. V mezích. Ale ona mě vždycky dokáže tak rozesmát!
Po několika minutách tichého, ale dusivého smíchu, se konečně zvednu a doklopýtám k posteli. Budík mi hrdě hlásí, že za pár minut bude devět. Nestačím ani zauvažovat nad tím, jakou knížku si přečtu a můj mobil začne drnět a zvonit.
Dojdu k němu a podívám se na displej.
Katka volá, svítí na něm.
"Ahój," ohlásím se, sotva to zvednu.
"Já volám a volám a ty nic!" vynadá mi naoko naštvaně Katka.
"Promiň, mamka mě trochu zdržela," zasměju se.
"To máš úplně jedno, hlavně mi už řekni, jak bylo s Davidem!" vychrlí na mě rychlostí sta slov za vteřinu.
"No... Fajn."
"To je všechno, co mi řekneš? Vydržím několik hodin toho, že jsem napnutá jak struna a ty mi řekneš, že to bylo fajn?" pomalu ječí Katka.
"Tak jo, bylo to super," usměju se a sednu si na postel.
"Dali jste si pusu?" vyzvídá dál.
"Ne..." řeknu pomalu.
"A dál? Povídej, přeháněj!" nařizuje mi nedočkavě.
A já se svalím do polštářů, zadívám se na strop a podrobně jí začnu popisovat celé odpoledne s Davidem. Mám jí prostě přečtenou.
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 5. srpna 2008 v 12:49 | Reagovat

krásný :o) vážně povedený :o) já ani nějak nevím, co napsat...snad jen, že přednášky jakýma musela projít Katka jsem já nezažila :o) ale myslím, že to je jen dobře :o)

2 miriela miriela | E-mail | Web | 5. srpna 2008 v 15:23 | Reagovat

no teraz som aj ja rada, že patrím k tým šťastnejším, ktorí žiadnu podobnou prednáškou "o kvietkoch a včeličkách" neprešli... len raz sa tato pokúšal mi zdeliť niečo v tom zmysle, že chlapi sú vlastne prasce, ale to som ho len odpálkovala so slovami, že to ja už predsa dávno viem :D no a inak ku kapitolke - moc vydarená ako vždy :)

3 Mary Saarinen Mary Saarinen | Web | 5. srpna 2008 v 17:10 | Reagovat

já sem tak štastná, že podobný přednášky se u nás nekonaj :D to bych si nepřekousla a domovu bych se pak vyhejbala hodně velkým obloukem :D... jinak pěkně napsaný :) jako vždycky

4 NvH NvH | Web | 5. srpna 2008 v 18:47 | Reagovat

A u nás se zase konaj:D

Když jdu s nějakým klukem ven, do pěti mitu to ví celá rodina, i ta nejvzdálenější a pomalu se musím chodit ukazovat každou půl hodinu (to samozřejmě nikdy nesplnim :D)

Jinak, kapitola byla senzační:)

5 Alienor Alienor | 5. srpna 2008 v 19:59 | Reagovat

Super!!! Ty přednášky vážně musí bejt vtipný, já bych se asi neudržela... :-D

6 Lirael Lirael | Web | 6. srpna 2008 v 7:34 | Reagovat

Nooo, mamka mi vedla jednu pomalu se včeličkama tak úžasně, že na to nejde zapomenout. :D

7 Lirael Lirael | Web | 6. srpna 2008 v 7:34 | Reagovat

Jéé, mně se ta anketa líbí. :D

8 Kolda Kolda | E-mail | Web | 9. srpna 2008 v 15:19 | Reagovat

nádherný! Ten David se mi začíná líbit=)  A jakto, že Ježíšek neexistuje?! =/ xD Ta anketa se mi taky líbí. Myslím, že před třema rokama bych asi dala poslední možnost, ale během jednoho měsíce a jedné knížky se to změnilo k nepoznání =)

9 Sellena Sellena | 14. srpna 2008 v 15:57 | Reagovat

krása, krása, krása! Prostě+ boží! mno, mít takovou mámu, asi bych se ve skutečnosti smíchy počůrala:D

Fakt suprové.....:DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.