Srpen 2008

30. srpna 2008

30. srpna 2008 v 21:21 | Lirael |  ) My Diary (
Je to tady...
Je třicátého srpna a zítra se konečně dočkám - jedu do Anglie.
Rok čekání a napětí je najednou za mnou a dlouhá cesta autobusem přede mnou.
Bohužel to nedokážu vnímat až tak nadšeně, jako ani ne před rokem, kdy jsem zjistila, že tam vážně pojedu.
Připadá mi, jako kdybych se už nedokázala anglicky ani představit, natož plynně konverzovat. Najednou to přišlo a já si uvědomuju, že absolutně nejsem připravená.
A to nemluvím o tom, že nemám univerzální zásuvku a ani o tom, že nemám zabaleno.
Už strašně dlouho chci jet do Anglie: používat angličtinu, vidět Anglii, cokoli... A najednou to vážně uvidim a při pomyšlení na tu vytouženou 'nádheru' mě začíná bolet břicho. Jo, jako v čekárně u zubaře.
Nechápejte mě špatně: Já se tam vážně těšim. Nemůžu uvěřit tomu, že tam konečně jedu. Jenom je to tady a já jsem absolutně mimo. Asi se budu v autobuse šprtat slovník, nebo co. Nebojte, zas tak mimo nejsem. Spíš přemejšlim o tom, na kolik filmů se stihnu podívat než pojedu - v anglině samozřejmě. A o tom, nakolik budu rozumět...
O tom, jestli v rozřazovacích testech na kurz angliny nepohořim natolik, že bych skončila v poslední skupině a dostala se tak přesně tam, kde být nechci. Jo, to je asi moje největší starost. Budu vypadat a hlavně si budu připadat jako totální magor (když pohořim).
No nic...
Tohle byl pokus o optimistický článek na rozloučenou.
Jo, neumim nebejt ve stresu, znáte mě, ne?
No, vykecávám se na to dost. Tak už to ukončíme...
Počítač si s sebou vážně neberu. A ani ten blok (, protože mě deptá a stejně napíšu bez počítače kulový - ale budu nad novou kapitolou uvažovat...). Ale beru si foťák a hodlám se převtělit do rozeného Japonce. Až se vrátím, očekávejte záplavu fotek. A keců.
Vůbec bych nic nenamítala, kdyby tady na mě čekala nadílka komentářů u kapitoly, ale nechci nějak extrémně vydírat (na to máme přece Ridanu, že? ). Jenom by mě to potěšilo.
Ale to vy víte i tak.
oOoOoOo

Takže moc nezlobte, překousněte začátek školy, nezabijte spolužáky a hlavně přežijte cokoli, co vás příští týden čeká, protože bez vás by to tady nebylo ono.

Vaše hysterická a momentálně hrozně nervní Lirael, která se nervozitou snad fakt odejde balit.

oOoOoOo
Aktualizace: (31.8.2008 - 9:10) Vracím se příští neděli. Zabaleno ještě samozřejmě nemám, ale ještě mi docela dost času zbývá. Teď už je tady jenom nejistý čekání - prostě jsem v čekárně u zubaře... Celou noc jsem nemohla spát a při psaní těchhle několika vět mě začalo natvrdo bolet břicho. Jo a já už si myslela, že to bude v pohodě. Naivní, co? No nic, tak já pádim balit. Koukám se u toho na filmy. Navíc se mi podařilo najít i pas, takže to vypadá, že jsem připravená snad na všechno. Dám vám vědět, jak to dopadlo... Tak za týden ahoj.

6. kapitola - Se škodolibostí nejdál dojdeš

30. srpna 2008 v 19:14 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Lirael se zásadně překonala.
Ne, že bych čtvrtý díl Twilight vydržela neotevřít, ale ovládám se. Navíc mi to ani nedalo tolik práce tuhle šílenou kapitolu napsat.
Jo, kapitola je šílená.
Naprosto a úplně. Když jsem ji asi před... ehm .... hej to už je tak dlouho???.... skoro dvaceti dny začala psát, připadala mi vtipná. Když jsem ji dopisovala asi před čtrnácti dny a bývala bych mohla přísahat, že do pěti minut bude na blogu, připadala mi fakt dobrá. Když jsem si to včera po sobě přečetla, jenom jsem nesouhlasně zaúpěla.
No nic, jestli se chcete i nadále sebepoškozovat, přečtěte si ji. Psala se mi už dost špatně, ale troufám si poznamenat, že mám za sebou konečně tu složitou část, kterou jsem nevěděla, jak napsat. Snad...
Ale já budu jenom ráda, když si to přečtete.
Každopádně bych ji chtěla věnovat všem z vás, kterým se tahle povídka líbí a vydrželi na novou kapitolu čekat až doteď. Uuuch - osmnáct dní, já se děsim. Speciálně bych ji ale chtěla věnovat Ridaně, která mi už začala vyhrožovat.
Tak si užijte čtení.
P.S.: Fajn, zkontrolovala jsem to, ale kdybyste našli nějaké chyby, budu ráda, když mě na ně upozorníte. Nechce se mi to číst znova.

Zatmění... Eclipse

30. srpna 2008 v 17:09 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Právě jsem dočetla třetí díl...
A zase nemám slov.
Jednu postavu bych nejradši zakopala hooodně hluboko a tu další bych zase seřvala jak malou. Jo, tenhle díl vážně nebyl podle mých představ.
Knížka super - ale tu jednu určitou postavu X bych nejradši vymazala.
A víte, co je na tom nejlepší?
Čtvrtý díl Breaking Dawn mám jenom kousek od sebe, protože ho dneska v obchodě měli a měli jich tam celou hromadu. Miluju Luxor, miluju Prahu a miluju Twilight.
A budu mít, co číst v autobuse!
A teď se uklidnim a dopíšu kapitolu. Ještě dneska to tady máte a jestli porušim slib, tak za trest otevřu tu knížku vážně až v buse. Budu trénovat sebeovládání.
Jdu psát a tentokrát nepřestanu, dokud nedopíšu kapitolu.
(I když to bude oproti tomu, co jsem právě dočetla, totální propadák...)

Nová výmluva = Nový měsíc

28. srpna 2008 v 18:19 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Jsem totální pako a navíc už zase nemám, co číst.
Hlavně, že jsem si tu knížku chtěla nechat na dlouhou cestu, která mě v neděli čeká. Jo a dneska ráno jsem si kousek přečetla... A pak další... A pak... ten celej ZBYTEK!
JSEM PAKO!
Ale knížka, knížka byla skvělá.

A další blbinka do sbírky

27. srpna 2008 v 21:52 | Lirael |  ) Popelnice (
Ne, tohle není nová kapitola.
Jenom vám musím ukázat naprsto božího smajlíka, jehož autorem je kdosi pod přezdívkou CookiemagiK.
Já sama se na něj už před pár týdny chvíli dívala a jako totální pako (jméno mé) jsem ty dva hupsající mini smajlíky pozorovala až do zblbnutí - dokud mi nedošlo, že se to jednou určitě začalo opakovat a já si toho v transu nevšimla.
No neni boží?

Houstone, máme problém

27. srpna 2008 v 15:43 | Lirael |  ) Moje maličkost (
Jo, Lirael se nám malinko zcvokla.
To by se dalo nazvat aspoň nepatrným problémem, no ne?
Zmenšenou verzi našeho velkého papírového papíru vidíte po pravé straně... Ano, zase jsem se jednou začetla.
Včera jsem jela do centra a cestou tramvají jsem se konečně pořádně dostala ke čtení fantastické knížky - Twilight (aneb v češtině "Stmívání"). Předtím jsem přečetla asi 10 stránek, no...
Jo a včera jenom asi třicet... No a za dnešní dopoledne ten zbytek. Jo, jsem totální pako. Ale ta knížka...
To se ani nedá popsat slovy...
Bylo to naprosto úchvatné čtení...
(Jsem úchyl na smajlíky a na "..." )
A abych se zase dostala k jádru problému, což mi při pohledu na knížku vedle mě moc nejde... Tenhle problém je tak trochu moje výmluva, proč ještě není nová kapitola.
ALE!
Jo, je tady "ale", taky skáčete nadšením?!?!?!
Až se dostatečně vynadívám na stránky fimu k téhle báječné knížce, tak se vrhnu na dopsání toho kousku, co mi ještě chybí.
Nebojte, jenom se kouknu na videa... Na tý stránce jsem už byla.
Já myslím, že je to dostatečné ALE, co myslíte?
Takže - ČÍHEJTE!!!!!

Přiznávám se - jsem zpátky :)

23. srpna 2008 v 21:36 | Lirael |  ) Moje maličkost (
No jo, už je to tak...
Dneska jsem se vrátila někdy kolem jedné hodiny a pak jsem vybalovala a a a a....
A tak dále, že...
Poslední týden byl prostě bezvadný a najednou jsem byla doma.
Všechny Oblíbené stránky jsem si prolítla a vlastně jenom na jedné jsem dala nenápadně nápadně najevo, že jsem zase v dosahu internetu. (A taky metra! )
Nejvíc se mi líbila jízda výtahem až k našemu panelákovému bytu, během níž jsem si snad poprvé za posledních 5 dnů vzpomněla na blog... Najednou mě to prostě trklo. A stalo se tady beze mě něco? Uteklo mi něco?
Ne... Vůbec nic.
A to je na tom fajn...
Abstinence zafungovala.
Dobře, vzpomněla jsem si na povídku, protože jsem si lámala hlavu nad tím, jak mám pokračovat, ale na blog jsem nemyslela... Ani na ostatní blogy... Koncovku blog.cz jsem na ten týden ze své hlavy prostě vymazala a bylo to fajn.
Prostě a jednoduše: Měla jsem se báječně, ale mám se báječně i nadále, protože přece jen platí známé ohrané Home sweet home... Časem se vám zase ozvu, ale vězte, že žiju.
A jdu žít dál.

Lirael se loučí...

18. srpna 2008 v 21:49 | Lirael |  ) Moje maličkost (

Přiznejte se!

Koho při čtení nadpisu napadlo, že natrvalo???
Vy máte teda nápady, to vám řeknu...
Lirael se vážně natrvalo neloučí a vážně to ani v blízké budoucnosti neplánuje!
A jestli to někoho z vás napadlo, tak se koukejte STYDĚT!
Ale teď už vážně: No neni ten avatar úžasnej? (Jo, to je vážnost sama, Lirael, můžeš si gratulovat... ) Jenom jsem měla photoshopovej záchvat... A k tomuhle článku jsem si prostě chtěla udělat novej avatar. Už jsem si všechny starý okoukala...
Teď už s naprostou vážností, slibuju: Zítra odjíždím do dáli a vracím se až v sobotu... A jestli se ptáte na kapitolu... No, tak tu nemám... Hotovou. Docela si s ní lámu hlavu, ale doufám, že se mi brzo všechno zase pěkně v hlavě urovná a já to konečně vymyslím. Už se totiž pomalu, ale jistě, začínám štvát.
Tak, to jsem to zase jednou napsala krásně přesmajlíkovanej článek, co?
Když mě tyhle kravinky prostě baví!
Každopádně mi to tady za těch pět dní nezbourejte (ano, počítala jsem si to, takovej jsem blázen)!
Počítač si s sebou neberu (přichází holt abstinenční týden ), ale beru blok. Aby se neřeklo...
Mějte se mnou slitování...
Tak to by bylo snad všechno, co jsem sem tak nějak chtěla napsat a teď pálím zase balit, protože jsem tak trochu ve skluzu a mám plíživý pocit, že asi nebylo chytrý začít se balit v devět večer... Jo a pak odběhnout napsat článek.
Jsem to holt já a už to tak zůstane...
Všechno pěkně na poslední chvíli, Lirael je fakt šikovná.
Tak jo, radši končím, protože jinak si to tady předčasně zbourám sama a to bych vážně nechtěla...
Mějte se fajn a polepšete se!
P.S.: Kdyby mi zítra třeba ujel dopravní prostředek před nosem, protože jsem dorazila pozdě, tak se uvdíme dost brzo - ve všech ostatních případech: Nazdááár v sobotu!

Meg Cabot: "Mediátor"

17. srpna 2008 v 19:21 | Lirael |  .: Názory na knížky :.
Řekla jsem si, že když se mi nedaří napsat novou kapitolu, napíšu aspoň další články do "Poličky plné knížek"...
Tentokrát o Mediátorovi od Meg Cabot.
Uvnitř článku najdete to, co o svých knížkách na svých svých oficiálních stránkách napsala sama autorka (Přeložila jsem to už pěkně dávno, na svůj druhý blog, který je prakticky Zdrojem. ) a taky ukázky z každé knížky dle mého výběru.
Na obrázek jsem tentokrát použila anglické obálky, protože jsou podle mě daleko hezčí, než ty české.
Brzy (snad ještě dneska) sem přidám ještě svůj názor na sérii. (aktualizace - leden 2012: nepřidala, tak jen takhle stručně: Úžasné knihy, které opravdu stojí za koupení. I když už jsou česky vyprodané. Ale v angličtině se čtou skvěle.)
P.S.: Ti z vás, kteří tipovali, že si žehlím nepřítomnost kapitoly, vyhrávají zvláštní cenu - pocit toho, že se nemýlili.

Jak měl skončit Pán Prstenů

15. srpna 2008 v 22:24 | Lirael |  ) Popelnice (
Už docela dávno jsem na Youtube našla tohle video, ale teď jsem na něj narazila znovu a musím se podělit.
Nejlepší je ten konec.
A nebojte, na kapitole se taky pracuje...

5. kapitola - Vždy nepřipravena

12. srpna 2008 v 14:06 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Tak jo, je tady pátá kapitola a přiznávám bez mučení, že jsem ji napsala včera večer.
V kapitole se taky konečně dozvíte, aspoň trochu víc, o čem tahle povídka vůbec bude. Ale stejně se nedozvíte všechno, protože jsem se udržela!
Trochu.
Málo.
Tak jo, zase mě nenapadá, co sem napsat.
Takže si užijte čtení!
P.S.: Kdybyste chtěli psát komentáře , tak mi zkuste napsat předpovědi následujícího děje, hrozně mě to baví číst.
P.P.S.: Kapitola není extra dlouhá, protože kdybych ještě kousek pokračovala, musela bych to hrozně useknout. (Dobrá výmluva, ne?)

Delia Fiallo: "Rosalinda"

11. srpna 2008 v 12:06 | Lirael |  .: Názory na knížky :.
Blbne mi administrace i celý blog.cz, takže tentokrát bohužel bez mých oblíbených smajlíků... O:-)
Když jsem byla malá, dívala jsem se se svou babičkou na spousty přitroublých seriálů, na které těď už nedokážu mrknout ani koutkem oka, abych nedostala výtlem. A jedním z těch seriálů byla i Rosalinda, říká vám to něco? Mně až moc.
Každopádně mi babička tenkrát dávno pořídila i knížku, podle které se tahle telenovela natočila. No a předpředevčírem večer jsem neměla před spaním, co číst, a pohled mi zabloudil právě na Rosalindu. :D
Lidi, já nemohla... Před chvílí jsem to dočetla, ale četla jsem to spíš jako vzpomínku na dávnou dobu, než proto, že by se mi ta knížka líbila... Protže upřímně - je to totální guma na mozek.
Drahý Fernando José (Jak originální jméno, nemyslíte?) je totiž takový idiot, že svou lásku odkopne jen kvůli nenávisti, kterou prostě nemůže překonat. Kvůli tomu se naše dokonalá růžolící Rosalinda zblázní a jednoho dne to vypadá, že zemřela. Ale pozor!!! Ona žije! Je blázen, ale žije. Postupně (Taky už máte slzu v oku?) se vyhoupne na samý vrchol pěvecké kariéry (jo a radši si nic nepamatuje) a všichni ji žerou. A právě v té chvíli se s ní setká drahý Fernando José, který se mezitím ráčil dát dohromady s její sestrou! Proboha, to je ale guma, že jo?
No a právě nad touhle gumou jsem se ve volných chvilkách poslední dva dny smála jako totální idiot. Nejvíc mě dostávaly náhle popudy postav udělat něco "úžasného". Protože - víte - oni jsou tam všichni temperamentní a krásní a bůhví co všechno, z čeho se mi zvedal kufr, ještě. A navíc, José Rosalindu miloval, spal s jinou ženou, ale ona byla přece ta jediná! A náš kvítek Rosalinda taky není zrovna zosobnění věrnosti. Uáááá! Řekla bych, že tu knížku už z knihovny nikdy nevytáhnu a budu si muset rychle přečíst něco, co by mě zbavilo toho připitomělého smíchu při vzpomínce na mou drahou Rosalindu.
Ať odpočívá v pokoji (polici).
Howgh!

16. Spřátelený blog - Orion

9. srpna 2008 v 18:11 | Lirael |  ) Imaginární kamarádi (
Je tu už šestnáctý spřátelený blog a s ním jeho majitelka Orion. Super přezdívka, nemyslíte?
Každopádně - Orion má na blogu svoje povídky (jak ty originální, tak HP FanFiction), básničky a spoustu jiných zajímavých článků. Já si zatím přečetla jenom kapitolovou povídku "Padá hvězda", jejíž nadpis se mi prostě hrozně zalíbil. Ale hodlám to napravit.
Tenhle obrázek jsem si prostě nemohla odpustit, i když jsem ho k tomuhle článku vybírala dost dlouho.
Každopádně děkuju za spřátelení a vy ostatní k Orion taky zaskočte!

8. 8. 2008

8. srpna 2008 v 19:20 | Lirael |  ) My Diary (
Dnešní datum je tak pěkný, že jsem ho prostě musela napsat jinak než všechny ostatní.
Každopádně - děkuju za všechny vaše komentáře u mého minulého článku... Já to ze sebe prostě potřebovala dostat a tady (doma) mě nikdo neposlouchal.
Jinak už se mám vážně moc fajn. Včera jsme byly s Alienor v kině na filmu Mamma Mia, jestli váháte, tak na něj určitě jděte, nebudete litovat. Těším se až vyjde DVD. Ten film je vážně úžasnej. A jinak si užívám prázdnin, jak to jenom jde, znáte to. Dneska byl třeba super den...
Budu se snažit přidat další kapitolu k povídce co možná nejdřív, ale znáte to: Venku je hezky a člověk prostě nechce sedět celý den doma. Na zítra hlásí bouřky, takže se třeba té kapitoly dočkáte.
Já se budu snažit.
Tak se mějte a číhejte!

6. srpna 2008

6. srpna 2008 v 16:07 | Lirael |  ) My Diary (
Předem upozorňuju, že mám náladu absolutně pod psa.
Dneska ráno jsem se probudila s dobrou náladou (aspoň jak to v daných podmínkách šlo). No, ale postupem dne...
Sotva mamka ráno rozrazila dveře, už jsem tak trochu tušila, že tohle teda nebude pohodovej den. Večer má ségra rodinnou sešlost kvůli svým osmnáctinám a my všichni se musíme účastnit. Ještě s jednou rukou nemůže nic dělat. Takže - nákup (fakt giga) jsem vybalovala celej já, myčku jsem udělala já a pro dort a kytky jsem s mámou samozřejmě jela já, protože Haňulinku bolí ručička a maminka neumí tahat těžké věcičky.
Vůbec mi to nevadilo, já bych pomohla ráda, ale absolutně mě dožírá, když já dřu jak otrok, nikdo mi neřekne ani to jednoduchý "děkuju" a ještě do mě rejpou. Celý prázdniny tady jak imbecil uklízim, dělám myčku a sama mám v pokoji pořádek jako nikdy. A ne, že bych si sama hrála na uklízečku jenom poslední měsíc. Sestřička se v jednom kuse válí u počítače, když je teda doma, žere a v pokoji má bordel, jakej si ani nedovedete představit.
Když vypadne z bytu, mamka jí to tam dycky uklidí a už jí ani nic neříká. Je jí jedno, že Hanka se vrátí domů a během pěti minut uvede v pokoji naprosto všechno do původního stavu. Když je potřeba, zajdu nakoupit. Sestra nikdy. A mě už prostě jenom unavuje ten fakt, že je to tady všem úplně UKRADENÝ!
V neděli jsem ráno vstala, myčku bylo potřeba vyprázdnit a naskládat do ní špinavé nádobí. A já si řekla, že to jednou prostě neudělám, že schválně, jestli to ty dvě napadne.
A vsadim se, že uhádnete, jak to dopadlo...
Madame si celou dobu chodí kolem, přihazují do toho dřezu nádobí a jediné, co s myčkou udělají je to, že jí zavřou. Fajn, večer mě to už dožralo, i když jsem pořád byla v pohodě a nic jsem jim neřekla....
Mamka seděla v kuchyni u stolu a bušila něco do počítače - kvůli práci. A já šla normálně udělat myčku. A věřte mi, že to nádobí už bylo nechutně špinavý a byla toho hora.
Bez jediného slova jsem všechno udělala. Jenomže reakce drahých dvou paniček se taky obešla bez jediného slova.
Mně nevadí to všechno dělat a udělala bych to stejně, ať by mě štvaly sebevíc, ale nehorázně mě dožírá, že se to tady ode mě už bere jako samozřejmost. Já to neumim nechat tři dny stát a vykašlat se na to. Prostě mi to vadí.
A dneska si celou dobu prostě připadám jako totální hadr. Jo, na podlahu. Udělám první poslední a oni ani slovo.
Je to daleko složitější než to, co jsem sem napsala... Naše celá rodinka je holt už pěknejch pár let zamotaná hůř než sluchátka od empétrojky, když ji chce člověk zrovna poslouchat.
Jenom to ze sebe potřebuju dostat....
Kdybych tady řekla jediné slovo, tak mi bude oznámeno:
  • "Děláš dusno."
  • "Uklidni se."
  • "Chováš se jako tvůj otec."
  • "Nemohla by ses jednou chovat slušně?"
Už mi bylo oznámeno:
  • "Děláš tady dusno."
  • "Jestli ti tady vážně tak překážim, tak můžeš ten nákup vybalit sama."
  • "Promiň, teď nemůžu."
  • "Teď a hned!"
  • "Okamžitě ukliď tohle/udělej tohle/omluv se za tohle/..."
  • "Dělala jsem já na tvoje narozeniny takový peklo?" (Narozeniny měla předevčírem!)
  • "Teď ne..."
A mohla bych pokračovat donekonečna.
Asi mi z toho kolem upadne palice.
Já na ně nejsem hnusná, vlastně jsem na sebe až dost v klidu, ale ty dvě to prostě neviděj. Sotva otevřu pusu, ozve se akorát něco stylu "Uklidni se."
Fakt bezva.
Až přijde návštěva, tak bude všechno v pohodě, jenom mě prostě dostává, jak berou všechno jako samozřejmost. Vždyť já bych mámě vůbec nemusela tak pomáhat, jako pomáhám! Mohla bych bejt jako Hanka!
Je tady ale jeden celkem podstatnej problém: Já to prostě neumim.

4. kapitola - Jednou přijde den

5. srpna 2008 v 11:52 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Taaak je to tady, ale nečekejte nějakej zázrak.
Mám toho teď docela dost, takže si se čtením klidně dejte na čas, abyste pak nelitovali, že nemáte, co číst.
Je to se mnou fakt špatný. Mám blbou náladu a ani mě nenapadá, co napsat sem. Jak mě má potom napadat, co napsat do nové kapitoly?
No, já to vymyslim, nebojte.
Každopádně se mějte fajn a užijte si čtení.

I'm so sorry! :(

3. srpna 2008 v 21:10 | Lirael |  - Plácání o psaní -
Jo, v češtině se mi ten nadpis nelíbil.
Sééégřulinka má zítra osmnáctý narozky a jelikož jsem jednou dávno zavedla půlnoční tradici, tak jdu ještě balit dárky. Každopádně zítra budu celej den někde v tahu s výše zmíňenou osobou...
A kapitola se mi vůbec nelíbí. Potřebuju to ještě nechat odležet a trochu nad tím ještě zauvažovat... Každopádně se to budu snažit moc nenatahovat, ale silně pochybuju o tom, že tady bude nějak extrémně brzo (extrém: dneska, ještě extrém: zítra, snad neextrém: pozítří).
Takže já pádim předstírat, že vím, jak se zachází s balícím papírem a vy mi držte palce.
Mrzí mě, že jsem nedodržela slib, když vy jste mi komentáře napsali - a moc milý. Taakže se budu snažit, ale nejsem bůh, abych všechno stíhala. A ten navíc neexistuje.
Jo, jdu balit.

3. srpna 2008

3. srpna 2008 v 17:59 | Lirael |  ) My Diary (
Bohužel mám víc narvanej den, než jsem čekala.
Za chvíli jdu ještě ven.
Slibuju, že kapitola ještě dneska přiletí, protože budu určitě vzůru dýl, jak do půlnoci, ale tipovala bych to tak na devátou. Musím ještě kousek dopsat a trochu to upravit.
Tak já padám šmoulové, ale stejně číhejte.

3. kapitola - Den blbec se blíží ke konci

2. srpna 2008 v 15:59 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Kdybych pominula ten zanedbatelnej detail, že na psaní tak trochu peču a kapitolu, kterou jsem měla už předevčírem prakticky dopsanou, sem dávám a teď, mohla bych vám tvrdit, jak jsem šikovná, že jsem to napsala. A já místo toho jenom opravila pár blbin, co mi tam překáželo.
Každopádně mám dneska tak vražedně dobrou náladu, že budu možná ještě hodnější, než byste si představovali ve svých nejdivočejších (ne, až tak divokých ne... ) snech.
I když nemůžu nic slíbit, protože tak za dvě hodinky sem po dvou týdnech dorazí moje drahá starší sourozenkyně. To bude vražda, napsala. Fajn, já se uklidnim...
Nádech.
Výdech.
Nádech výdech.
Jo, to už pude...
Jenom si prostě nemyslim, že potom, co séééégřinka dorazí, budu ještě vysedávat u compu.
Jenže s onou vražednou náladou souvisí i vražedný nápad - chci aspoň čtyři pěkně dlouhý komentáře! I když si je vůbec nezasloužim, ale chci je.
No jo, chít můžu, co?
Jako když nebudou, tak sem kapitolu stejně přidám, ale když budou tak mě třeba opustí vražedně vtipná nálada. Korupce - ta hýbe světem. Jen se podívejte do parlamentu.
A navíc by pak mohla kapitola přiletět už zítra. (Možná i dneska, ale to byste museli být super extra štědří. ) Správně, většina je napsaná. Jenom se mi sem nechtěj dávat dvě části.
Tak já pádim smolit konec další kapitoly a vy šupajďete číst! A následně psát komentáře.
Kurník, já si snad budu muset jít zaběhnout kolečko kolem domu, aby mě tahle náladička přešla.
Jo a číhejte!

14. a 15. Spřátelený blog - Zombííík a Mary Saarinen

1. srpna 2008 v 15:35 | Lirael |  ) Imaginární kamarádi (
Nějak se mi to na sebe nakupilo a jsou tu hned dva spřátlené blogy.
První z nich patří Zombíííkovi, kterou možná už znáte z některých komentářů na mém blogu. Je tu jimi vážně pověstná. Na jejím blogu se člověk opravdu nenudí. Zbožňuju její rubriku s anketami. Jako první jsem koukala na "Zvuky"a už to se mnou jelo. Určitě se mrkněte.
  • Varování: Design je silně návykový.
A druhým spřáteleným blogem je blog Mary Saarinen. No ale její profil mi vyrazil dech. Mary ráda píše, dělá grafiku, čte, chce dělat buď novinařinu, nebo psychologii a miluje Anglii! Já myslela, že mě šálí zrak! Není tam nic, na co bych nemohla reagovat slovy: Já taky. Každopádně u Mary na blogu najdete spousty zajímavých článků a povídky. Sama si teď čtu její "Láska versus přátelství". Pojďte si k ní taky něco přečíst.