Nikdy neříkej nikdy - Prolog O:-)

17. července 2008 v 22:03 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Nejsem si jistá, jak bych měla začít článek, abych vás oslnila svou inteligencí. Řekla bych, že dramatický úvod dneska vynecháme.
Každopádně - je tady prolog povídky!
Já vim - vy jste si všimli... Ale nekažte mi ten úžasný pocit zadostiučinění, že jsem to konečně napsala. Neni to extra dlouhý, ale i tak.
Strašně se mi líbí, že po jeho přečetní stejně pořádně o samým ději povídky nic moc nezjistíte. Jsem totiž strašně mazaná a v nové povídce rozjedu tolik zápletek, až se do toho zamotáte! Doufám, že se nezamotám s váma. Zkuste mi napsat do komentářů, o čem si myslíte, že to bude, po přečtení prologu. Já vim, že nemáte šanci to dost dobře uhádnout, ale zkuste to. Třeba...
Jinak doufám, že se vám to bude líbit. Snad mě omlouvá fakt, že jsem to sesmolila před chvílí a po tak dlouhé době bez nápadů na psaní. Tak to berte na vědomí, až si budete číst.
Netuším, kdy přiletí další část, ale znáte mě - budu se snažit, aby to bylo brzo.
Taky bych vám tímto chtěla slavnostně představit finální avatar povídky. Asi finální. On totiž nepasuje až tak úplně. Jenže nechci zase další týden hledat obrázek. Možná vám připadá stejný jako jeden z navržených... Ale docela jsem to předělala - v té první verzi překrýval stín líbajícího se páru i tu holku a to se mi moc nelíbilo... Přidala jsem rámeček a změnila jsem klikyháky - no nejsem já šikula. Jsem, že jo?!
Ale i tak dík za vaše hlasování - aspoň jsem měla víc názorů.
Už vás nechám...
Užijte si čtení a buďte na mě hodní!

______________________________________________________
"Nechcete ještě něco k pití?" zašveholí mamka přátelsky na návštevu sedící uprostřed našeho nově zařízeného obývaku, se kterým se hned musela pochlubit širokému okolí.
"Nemáte capuccino?" zeptá se usměvavě ženština oblečená v kostýmu matně mi připomínajícím koberec u babičky.
"Já myslím, že tam někde ještě je," ujistí ji mamka a otočí se k ostatním. Ještě aby nebylo, když jsem pro něj musela běžet asi tak půl hodiny před tím, než měli přijet. "A co si dáte vy?"
"Mně jenom turka," ozve se zpoza brýlí s tak tlustými obroučkami, že musí člověk sklíčka pomalu hledat lupou. Fakt ideální manžel tohle. No, pro kobercovou lady určitě...
"Džus," řekne prostě jejich v růžovém oháklá dcerka. Je jí sotva deset, ale když jejich rodina něco plánuje, je to ona, kdo má hlavní slovo.
"Já nic nechci, děkuju,"
"Petro, uděláš to, prosím," pobídne mě mamka s falešným úsměvem. Před návštěvou se na mě vždycky gebí jako postižená, ale sotva odejdou, vynadá mi, že se neumím chovat. Furt lepší, že se gebit jak vona.
Oplatím jí ironický úsměv a beze slova se zvednu.
"Petro!" zavolá za mnou ještě.
"Hm?"
"A co my?" Ach, málem jsem zapomněla na mamku, tátu a ségru. Ale počkat... Na ně se zapomenout nedá.
"Aha, fajn," zamumlám sama pro sebe. "Co mám teda přinýst vám?" zeptám se.
"Kávu."
"Čaj."
"Neperlivou vodu."
Pomalu se šourám do kuchyně a cestou se zoufalstvím skoro modlím, aby mi hodiny v kuchyni poskytly aspoň nepatrnou naději, že tohle mučení brzo skončí. Smůla. Zase. Je teprve půl desátý... Minule odešli těšně po půlnoci a vypadali, že se jim nikam nechce. Tohle bude moje smrt.
Mamka k nám zase pozvala svojí kámošku s celou famílií - nudným manžílkem, rozmazlenou dceruškou a synem, z kterého se mi pokaždé rozklepou kolena a před kterým mám přímo neuvěřitelný talent se ztrapňovat.
"Davide, běž Petře pomoct," ozve se tlumeně z obýváku.
Odpověď sice neslyším, ale během chvilky stojí ve dveřích sám David.
"Díky, ale já bych to zvládla i sama," řeknu, sotva přijde až ke kuchyňské lince, kde právě sypu nevábně vypadající prášek (neboli capuccino) do jednoho ze sady hrnků, které mamka nakoupila snad jenom kvůli návštěvám. Včera.
"Já taky neříkám, že ne, poslala mě sem mamka," odvětí David a nerušeně mě pozoruje při práci. To fakt nesnášim. "Tak co mám dělat?" zaptá se po chvilce mého nervózního mlčení.
Nakonec to spolu v kuchyni zvládneme celkem obstojně. Až na to, že se mi příšerně klepou ruce, to je vlastně celkem v pohodě. Všechno naskládáme na tác, který popadnu sama, protože je mi jasný, že kdybych to neudělala, tak bude po odchodu návštěvy následovat přednáška, jak neohleduplně se chovám a jakou dělám mamce ostudu. David si to do obýváku vykračuje přede mnou a já nejistě cupitám za ním.
Na posledních pár metrech začínám v duchu jásat, jak se mi to všechno dneska ještě daří... Jenomže to bych pak nesměla zakopnout o práh dveří. Vzápětí se slušivým obloučkem řítím k zemi rovnou na tác s pitím. Řinčení skla, můj jekot a nezanedbatelné "bum", které se ozve když dopadnu ke mně tak nějak upoutá pozornost všech v místnosti . Válím se ve střepech a kaluži všech nápojů, které si osazenstvo před chvílí poručilo. POMOC!
"Ségra, jedno musim uznat," řekne Jitka posměšně. "Ty už sis fakt vymakala osobitej styl, když sebou šviháš o zem."
K mé neskonalé radosti se všichni začnou akorát smát a jediný, kdo mi přijde na pomoc je táta. David si v klidu sedne zpátky vedle Jitky a směje se snad ještě hlasitěji než ona. Sestřička má holt talent moje utrpení ještě prohlubovat. Je o tři roky starší a myslí si o sobě bůhví co neni. Jedinou útěchou zůstává, že ta z nás, která dělá za pár dní reparát, je ona.
"Dobrý?" zeptá se mě táta starostlivě a pomáhá mi na nohy.
"Jo, v pohodě," zamumlám. Cítím, že jsem v obličeji úplně rudá... Jenom si nejsem jistá tím, jestli to náhodou není spíš vzteky než studem.
"Davide, když už jsi tady," ozve se najednou paní Šimková. "Říkala jsem tady ostatním, o tom, že jdeš pryč ze školy." Co? Pryč ze školy? Šimkovi posílají Davida skoro denně na gympl asi tak hodinu a půl cesty od domu jenom proto, že to je podle nějakých výzkumů nejlepší škola v republice. Uniklo mi něco?
"Proč?" ozvu se z podlahy, kde se spolu s tátou snažíme zachránit koberec.
David se už začne nadechovat, ale místo něj mi odpoví jeho táta, "Davida vyhodili."
"Cože?" zeptá se mamka. "Tedy chci říct, proč?"
"Nechodil do školy," řekne jeho táta stručně a zpraží Davida vyčítavým pohledem.
"A kam budeš teď chodit?" zeptám se zvědavě.
"Někam sem, jenom si nepamatuju ten název."
"Gymnázium nad Kaštanem," řekne za něj důležitě jeho ségra, která doteď nezvykle mlčela.
"Co?" vyhrknu bezmyšlenkovitě. Davidovi rodiče i jeho ségra se na mě hned podívají jako na blázna. Ať se na jednoho kouknou sami do zrcadla... "Tam chodim totiž já," řeknu pomalu a tak mile, jak jenom dokážu.
"Vidíš a tys říkal, že tam nikoho neznáš, znáš Petru," usměje se na Davida jeho mamka.
"Do jaký třídy jdeš?" neodpustím si další otázku - David byl totiž doteď v ročníku nade mnou... Jestli ale musí opakovat ročník....
"Do druhý á, myslim."
"Tam chodí Petra," řekne mamka nadšeně. "Aspoň si budeš mít kam sednout, ona sedí sama."
"Mami," zahučím naštvaně. Nejistě se podívám na Davida. On se usmívá! Na mě! Třeba to nebude zas tak zabitej školní rok! Do prčic... Jak se mám ale učit, když budu v jedný místnosti s nim? Neeeeeee!!!!
"Chudáku," pronese Jitka soucitně k Davidovi.
"Já si vedle ní klidně sednu," odvětí David. Jo!!! Teda vlastně: Neee!!!!!
To nezvládnu.
 


Anketa

Tak, co bylo dřív? Vejce, nebo slepice? :D

Vejce 74.1% (20)
Slepice 25.9% (7)

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 18. července 2008 v 11:22 | Reagovat

No zajímavá povídka :) promiň že kritizuju ale máš tam chybku - "Chudáku," pronese Jitka soucitně k Davudovi. je to třetí řádek od spod - ale stejně to není taková chyba jaké dělám já takže v pohodě :oD a jestli bylo dřív vejce, nebo slepice ... nevim dala jsem vejce, je mi sympatičtější :oDDDDDDDD

2 Lirael Lirael | Web | 18. července 2008 v 11:56 | Reagovat

Dík, už jsem to opravila. A to jsem to kontrolovala dvakrát - je vidět, že u konce jsem už spala. :D

3 Jenn Jenn | Web | 18. července 2008 v 13:31 | Reagovat

Prolog skvělý! :) Moc se těším na další, dost mě zaujal i když se nějaký věci dali dost předvídat - to že zakopne :) xD To je jediný co sem předpokládala XD :)) Ale supa čupa ;) takže rychůe další. :)

4 Sellena Sellena | 18. července 2008 v 16:15 | Reagovat

Na tvém blogu jsem poprvé, ale určitě ne naposled. Bude mi chvilku trvat než si tvé povídky přečtu, ale nějak začít musím, ne?:D a tak začnu tím nejaktuálnejším článkem, který mě padl hned po příchodu do oka a tak jsem si ho přečetla....přemýšlím nad výsledkem hodnocení.....jsem nadšená! Zajímavý prolog. No jo, Murphy je vždycky připravenej, ne???:DDD

Jo, takže v předmluvě ses čtenářů ptala, o čem si myslí, že tvůj nový výtvor bude a já říkám...že to bude román! Ale asi ne úplně Marry&Sue, protože jsi varovala na spoustu zápletek:D takže se moc těším na pokračování!!!:D Mimochodem, David je mé oblíbené klucké jméno:D

5 Lirael Lirael | Web | 18. července 2008 v 17:00 | Reagovat

Sellena: V první řadě - děkuju. O:-) A jinak, já se snažím Mary Sue moc nepoužívat. Vlastně si nejsem jistá, jestli se mi tady někdy vyskytla. Jo, jednou vlastně určitě... Každopádně se snažim psát tak, aby to Mary Sue nezavánělo a ukazuju často hlavně chyby těch postav. Jo a k tomu jménu - řekla jsem si, že v téhle povídce dám hlavním postavám jenom ty svoje oblíbený jména. Takže ještě přibude několik dalších. :)

Jenn: Děkuju. :)) Budu se snažit splnit přání "rychle další", což je i moje vlastní přání.

6 panthy =o) panthy =o) | Web | 18. července 2008 v 20:12 | Reagovat

Jejky jej, semse začetla :) Víš čim to bude? :D Mno, mě to připadá takový přirozený, teda jako, že by se to ve skutečnosti mohlo i stát. Normální rozhovory, hm... tyjo, co to tady zase melu?! Tohle je už snad nějaká epidemie, vždycky, když potřebuju (nebo chci :-P) napsat komentář, dostihne mě má milovaná debilita. Ale to sem nepatří :D Moooc hezký, teším se na další dílek :) Jo a jedna poznámka..

"David byl totiž doteď v ročníku pode mnou" - nemělo to být nade mnou? O=) By mi to totiž přišlo logičtější :D No nic, už končím, by bye butterfly... :-P

7 Lirael Lirael | Web | 18. července 2008 v 20:20 | Reagovat

Ježiš, jo mělo. Já se přepsala. Díky. :D Já jsem ale pořádnej kus vola. Asi se pudu oběsit - ale nejdřív to opravim. :D Já vás nemít, tak nevim, jak by ty povídky vypadaly. :D:D

8 Kolda Kolda | E-mail | Web | 18. července 2008 v 21:00 | Reagovat

kráásnej prolog! Typuju, že to bude o Petře a Davidovi =D blížím se aspoň trochu? Když si vybírala avatar a byla tam ta holka v širokých žlutých šatech, myslela jsem, že to bude něco s minulostí nebo nějakým plesem.. Jinak fakt nevím =) Ale víš, co vím určitě? Že se na první kapitolu šííleně těšim!!! =)

9 Lirael Lirael | Web | 18. července 2008 v 21:08 | Reagovat

Kolda: Trochu se blížíš a ty šaty taky měly svůj účel v tom avataru, takže se taky trochu blížíš, ale neblížíš se až tak úplně. To se mi na tom líbí. :D Já jsem génius! :D:D Ne, já toho nechám.

10 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 19. července 2008 v 14:37 | Reagovat

Skvělý, Lir, nebudu tady vypisovat všechnu chválu, protože bych se opakovala (nade mnou je to všechno napsaný:)) a ty víš, jak tvý povídky mám ráda, takže mě nezklame vůbec žádná:)

11 Kolda Kolda | E-mail | Web | 19. července 2008 v 15:14 | Reagovat

ok,takže si budu muset počkat... =)

12 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 21. července 2008 v 21:18 | Reagovat

Doufám, že to bude stejně napínavé jak "Natáhni ruku a dotkni se hvězd" :D to se mi hrozně líbilo:)

13 miriela miriela | E-mail | Web | 23. července 2008 v 16:14 | Reagovat

ahoj, ešte len včera som narazila na tvoj blog, ale už som stihla prečítať celé "Natáhni tuku a dotkni se hvězd", čo bolo fakt úžasné a už sa nemôžem dočkať ako sa bude vyvíjať toto, lebo už z prológu to vyzerá, že sa mám na čo tešiť :)

14 Zombííík Zombííík | E-mail | Web | 28. července 2008 v 16:47 | Reagovat

Jůůů! Dobře Ty!! =D Hmmm... BTW něco sem chtěla napsat, ale mam výpadky paměti... Tak počkej moment... =o):

Jo! Teď sem si vzpomněla - ta anketa souvisí s článkem?? BTW strašně mě těší, že už konečně většina lidí chápe, že to bylo skutečně vejce!! Muuuck! =o) Tak zatim! =o)

15 Lirael Lirael | Web | 28. července 2008 v 17:11 | Reagovat

Zombííík: Úplně nejlíp já! :D:D Ne, kecám... Anketa asi nesouvisí, no... Já dávám k článkům prostě anketu, která mi přijde pod ruku. Už. :D A proti zastánci slepice nic nemám, každý má svůj názor a odpověď nikdo nezná. Náhodou, ten, kdo odpověděl "slepice" má můj obdiv - šel si klidně proti proudu a co my víme - třeba má pravdu. :D

16 Dromedka Dromedka | Web | 24. září 2008 v 16:48 | Reagovat

Hehe... normálně si tak čtu a najednou narazím na paní Šimková... :D naprostou shodou okolností je to i moje příjmení, tak mě k téhle povídce táhne už jenom to... :D JInak k prologu, byl skvělej, poutavej, dobře napsanej... jdu hned na druhou kapču... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.