1. kapitola - Zavřete oči, přicházím

28. července 2008 v 22:38 | Lirael |  Nikdy neříkej nikdy
Já se normálně musela podívat na to, jak jsem psávala nadpisy kapitol. Vážně jsem vypadla ze cviku a je to znát nejen na nadpisu, ale i na kvalitě kapitoly.
Taky se mi pěkně protáhla, teď už jenom doufám, že to sem nebudu muset házet na dva kusy.
Každopádně, kapitola je hotová a já jsem na sebe patřičně hrdá. Prolog sem sice přiletěl už před jedenácti dny, ale já jsem ráda, že jsem vůbec něco vyplodila.
A jelikož jsem se kreativně vyčerpala na psaní kapitoly, konec keců, alou číst a číhejte na pokračování!

___________
Petro!" ozve se z chodby mámin ne zrovna dobře naladěný hlas.
"Hm?" zabručím, sotva mamka otevře dveře ke mně do pokoje.
"Potřebuju, abys mi došla nakoupit," oznámí mi stručně a hned mi podává seznam a peníze. Sotva dojde ke mně, ztuhne. "Co to zase děláš?" zeptá se vyčítavě.
"Já si zase čtu," odvětím otráveně a zaklapnu knížku.
"Holka, co to děláš..." řekne máma sklesle.
"Říkám, že si čtu, vidíš," otočím se k mamce. "Teda aspoň jsem si četla, než jsi přišla..." Beru si od ní seznam a peníze a skláním se nad něj, abych si přečetla, co na mě máma tentokrát nachystala.
"Pořád si jenom čteš," řekne mamka dramaticky. "Vůbec nechodíš ven, sedíš doma s nosem zabořeným v knížce."
"Teď zrovna sedím doma s nosem zabořeným v seznamu na nákup," podotknu. Tyhle máminy záchvaty "co mi to z mé holčičky vyrostlo" vážně nesnášim.
"Proč nejsi jako ostatní holky? Je léto, měla bys být venku."
"Tak zaprvé - jsem jako ostatní holky, Katka si třeba taky ráda čte a zadruhé - léto už prakticky není, protože zítra se jde do školy."
"Mezi ráda čte a jenom čte je ale zásadní rozdíl," odpoví úsečně mamka ignorující zbytek toho, co jsem jí říkala. "Katka má aspoň kluka, ty máš jenom knížky," řekne vyčítavě.
"Jo, hotová tragédie," pronesu ironicky. "Ty si vážně myslíš, že tohle utáhnu sama?" zeptám se mamky a před očima jí zamávám kusem papíru odshora až dolů popsaným věcmi, co mám přitáhnout z obchodu až domů, nemůžu si přitom nevšimnout jejího nešťastného výrazu. To je vážně dokonalý, moje mamka je skutečností, že nemám kluka, ještě víc zdrcená než já. Brzo přijde čas na její oblíbenou část přednášky o tom, co jsem všechno zvorala: "vždyť ti je sedmnáct a pořád si nikde s žádným klukem nebyla." Což mimochodem vůbec, ale vůbec není pravda. Na základce jsem se bavila s hodně klukama a ven jsem s nima chodila pořád! Sice na píseček, ale chodila, to mi nikdo nevezme.
"Budeš muset, já mám hodně práce, táta je na služebce a Lucka se učí," odpoví mi mamka. Jasně, moje ségra se učí, dobrej vtip. Vůbec nemá ve všech těch svých učebnicích, které si dramaticky rozložila po celém pokoji (tak abysme si toho všichni zaručeně museli všimnout), schované dívčí časopisy s radami, jak si správně lakovat nehty a s bůhví čím ještě. Naštěstí nevím s čím, protože jsem to zvěrstvo sama do rukou nikdy nevzala. No dobře, do rukou jo, ale přečetla jsem si jenom titulní stránku a tenkrát tam byla upoutávka na senzační článek: "krásná a obdivovaná už v deseti dnech". Ty časopisy zachází místy do sci-fi sfér. Vážně nic pro mě. Navíc mi vůbec nedochází, jaká katastrofa by dokázala Lucku přinutit, aby se začala učit. Sice je jí už 19, ale tohle se nikdy nezmění.
"No bezva," procedím skrz zuby.
"A jak se má vůbec Katka, mluvilas s ní?" zeptá se mamka se zájmem. Nejistě se k ní otočím od batohu, ze kterého vysypávám svoje věci, abych měla do čeho naskládat aspoň nějakou část nákupu.
"He?" zahuhlám nechápavě.
"Katka, jak se má?" zeptá se mamka s děsivou jiskrou v očích.
"Proč tě to tak zajímá?"
"Protože už jsem jí dlouho neviděla," odpoví mamka rychle. Jo, na to jí tak skočim.
"Jasně..." řeknu a otočím se zpátky k batohu, který během několika málo vteřin vítězoslavně vyprázdním - jediným krátkým trhnutím ruky (převrátím ho vzhůru nohama a všechny krámy se z něj s rachotem vysypou na zem). "Má se fajn," odpovím raději mamce. "Mimochodem s ní mám za," podívám se na hodiny, "asi tak deset minut sraz," dodám po chvilce.
"Tak to ti může s tím nákupem aspoň pomoct," usměje se na mě mamka.
"Moc vtipný. Hele, já nakoupim pak. Vždyť to zas tak nespěchá, ne?" zeptám se s naději.
"Spěchá, spěchá," ujistí mě mamka. "Vařím večeři a zjistila jsem, že mi toho docela dost chybí. Tak do hodiny ať je to tady." Otočí se na podpatku a vypochoduje z mého pokoje.
"A co vlastně vaříš?" křiknu za ní.
"Plněnou papriku."
"Tu nejim," zavrčím spíš sama pro sebe.
"Tak začneš," mrkne na mě mamka a odtančí směrem ke kuchyni. Bože, za co mě trestáš?
oOoOoOo
"Ahój," volá na mě Katka opírající se o lavičku už z dálky.
"Čau," zavolám a s batohem na zádech dojdu až k ní.
"Proč máš sebou bágl, neseš mi dárek?" zamrká na mě Katka s úsměvem.
"No, jestli považuješ igelitový tašky a můj rozervanej batoh za dárek, tak jo."
"Nemáš nějakou blbou náladu?" zeptá se starostlivě.
"Trefa. Neber si to špatně, jenom mě štve mamka. Normálka... Musim jít nakoupit a nemůže to počkat... Mohly bysme spolu jít ven třeba večer..." řeknu omluvně.
"Já večer nemůžu, už jsem domluvená s Lukášem."
"Tak to je jedno, zejtra se stejně uvidíme..."
"Ne, já pudu s tebou na nákup a pak budeš moct stejně ještě ven, ne?" usměje se na mě.
"Já no... To je takový - "
"Milý, že jo? Taky si myslim," přeruší mě.
"Dík," vydechnu úlevně nakonec.
"Zatím nemáš za co," usměje se na mě Katka.
Společně všechno nakoupíme snad třikrát rychleji, než kdybych nakupovala sama a taky třikrát zábavněji. Celou cestu až k našemu domu se můžu uděkovat.
"Prosimtě, vždyť jsem s tebou šla jenom na nákup," mávne rukou Katka.
"Stejně dík."
"To už jsi říkala," zasměje se.
"Fajn, tak já toho nechám, no..."
"Dobrej nápad," mrkne na mě.
Nenechala jsem jí tahat moc tašek, ale stejně si asi tři (a pořádně těžké) vydupala. Cestou se můžu smíchy potrhat a i když už neděkuju, stejně jsem hrozně vděčná, že šla se mnou. Když společně zahýbáme za roh a já se zrovna směju jako totální imbecil, málem vrazíme do Lukáše, Katčina kluka. Já se jenom zarazím a připadám si tady tak trochu navíc, ale to je nic oproti reakci Katky. Nejdřív vyvalí oči jako kdyby měla infarkt, zrudne a nakonec i o krok couvne.
"Ahoj," řeknu ještě než si všimnu toho, jak se moje kamarádka tváří.
"Ahoj," odpoví Lukáš nejistě a měří si Katku nevěřícným pohledem. Na mě se ani nepodívá.
"Čau," kuňkne Katka.
Tikám pohledem z jednoho na druhého a nejsem si jistá, co mám dělat. "Tak mi dej ty tašky, já to klidně donesu domů sama," navrhnu nakonec.
V jejích očích se na chvíli zableskne stín zděšení, ale během pár vtěřiny se zase usmívá. "Jo, tak dobře," souhlasí a podává mi tašky. "Já ti pak ještě zavolám, jo?" Lukáš jenom nadzvedne obočí.
Radši se dekuju, oběma řeknu ahoj a s nákladem tašek, které se mi nejspíš ještě před příchodem domů rozpadnou, se vydávám na cestu. . Když odcházím od dvojice svých spolužáků, ještě zaslechnu Katčin omluvný tón a Lukášovo nespokojené brblání. Bůhví, co se to s nimi zase děje...
Nakonec se zdárně dokolébám až k našemu domu, tašky odnosím do kuchyně a vybalování nechám na komkoli jiném, než na sobě. Mamka mě samozřejmě nijak nepochválí za to, že jsem jí značně pomohla, ale zato mi vynadá, že jdu pozdě a že jsem nekoupila máslo. Uchlácholím jí tím, že tam klidně zaběhnu ještě jednou (i když se mi vůbec, ale vůbec nechce) - po tváři se jí roztáhne dojatý úsměv a řekne mi, že to koupí zítra cestou z práce. Raději už nic neříkám a pospíchám k sobě do pokoje, než si to mamka rozmyslí. Takhle hladce mi to ještě nikdy neprošlo. S úsměvem od ucha k uchu si sedám ke stolu, beru do rukou rozečtenou knížku a s přihlouplým úsměvem utíkám před realitou do světa Dračích Jezdců.
oOoOoOo
Když mi začne zničehožnic zvonit mobil, leknutím nadskočím. Rychle ho vezmu do rukou a podívám se na displej. "Katka volá", hlásí mi poslušně můj obstarožní komunikátor. Do knížky rychle vložím záložku, ještě jednou se zhluboka nadechnu, aby mi přestalo tak zběsile bušit srdce a potom zmáčknu starý známý zelený telefonek na klávesnici.
"No nazdár," řeknu do telefonu o poznání veseleji, než se ve skutečnosti tvářím.
"Nazdár," odpoví Katka snad ještě víc ujetě než já.
"Takže?" zeptám se.
"Takže... Máš na mě ještě čas?"
"Počkej, zeptám se své sekretářky," zavtipkuju. "Tak mám prý čas třetího září roku 2012," řeknu po chvilce odmlky, "vyhovovalo by ti to?"
"No a neudělala by si na mě vaše excelence čas tak za minutu? Aspoň na chvilku?"
"Excelence to zváží," řeknu naoko vážně.
"A?"
"Počkejte, návrh prochází sněmovnou."
"Moc vtipný. Ne, vážně. Máš ještě čas jít ven?"
"Já mám čas vždycky," zasměju se. I když to až tak moc vtipný neni, protože mám času tolik, že se mi to samotný nelíbí.
"A máš ho tak za tu minutu?"
"A kam bych tak měla přijít?"
"Stačí vyjít... Z domu," nadhodí Katka.
"Jo takhle ty," řeknu, zvednu se ze židle a nenápadně vykouknu z okna. "A kde máš bodyguarada?" zeptám se při pohledu na Katku přešlapující vedle naší branky.
Okamžitě se začne dívat do okna mého pokoje a když mě zahlédne, s úsměvem mi oznámí, "Dneska už má padla."
"Tak já jsem za chvíli dole," ujistím ji.
Katka mi zavěsí, zastrčí si mobil do kapsy džín a poťouchle se na mě zakření. Jo, tenhle úsměv znamenající "jo-jo-jo-hlavně-makej" znám. Popadnu bundu, kterou jsem předtím nedbale pohodila přes postel, do kapsy hodím mobil a dodusám do dolního patra. Nakouknu do kuchyně, kde stále ještě není dovybalený nákup, "Jdu ven s Katkou," oznámím mamce.
"Hm," řekne nepřítomně a dál zírá do hrnce. Nejspíš se zhypnotizovala míchající vařečkou. Usměju se, protože je mi jasné, že kdyby se tak nestalo, určitě by mi výlet před večeří a nejspíš i přes večeři neprošel. Rychle doběhnu do předsíně, obuju se do svých prvních bot, které najdu a rozrazím vstupní dveře.
"Co se ti stalo? Vždyť tady čekám ani ne minutu," rýpne si Katka.
"Mamka je mimo, takže mi všechno odkývala," usměju se, přibouchnu za sebou a jdu za ní.
Projdeme se spolu snad celým sídlištěm, které už vypadá spíš jako vesnice, než jako součást našeho hlavního města. Celou dobu tlacháme o prázdninách a o tom, jaká je škoda, že už končí. Já sama se vyhýbám přiznání, že David jde k nám do třídy a Katka se evidentně vyhýbá čemukoli, co se týká Lukáše. Tohle společenské tlachání nám vydrží asi půl druhé hodiny, ale pak už se přiblíží nevyhnutelné...
"A co ty a Lukáš?" zeptám se nejistě.
"No..." řekne Katka tiše. "Nic moc."
Zkoumám jí pohledem, ale nic neříkám.
"Docela to mezi náma skřípe," přizná po chvíli. "Pořád mě kontroluje a prakticky si nemáme co říct..."
"To mě mrzí..."
"Ne, to je dobrý. Buď se to zase vyřeší, a nebo holt ne. Život jde dál, ne?" usměje se na mě. Jo, život jde dál, to jenom já jsem zaseknutá ve věku, kdy by mě mamka s klukem ven ani nepustila.
"Jo," řeknu jenom.
"Hele, tys vůbec nemluvila o tom svym Davídkovi," ušklíbne se Katka. "Copak, copak?"
"No jo no, to asi nemluvila," připouštím.
"A?" doluje to ze mě dál neohroženě.
"A nic moc," usměju se.
"Vidělas ho, ne?"
"Jo, to jo. Několikrát..."
"Takže?" zeptá se natěšeně.
"Uvidíš," řeknu tajemně.
"No tak, řekni mi to," prosí Katka.
"Vzdej to," zasměju se. "Ze mě to dneska nedostaneš."
"Tak jo, ale zejtra jo, slibuješ?"
"To víš, že jo."
"Já se tě vlastně chtěla ještě na něco zeptat..."
"Povídej," pobídnu ji s úsměvem.
"Nemohla bych sedět letos zase s tebou?"
Obočí mi udiveně vyletí nahoru. "A Lukáš co?"
"Lukáš si může sednout zase s Patrikem, nebo s Honzou, vždyť je to fuk."
"No když myslíš," řeknu nakonec.
"Takže můžu?"
"Ještě aby ne," mrknu na ní. To znamená, že nebudu sedět s Davidem!!!!! A ani sama!! Budu sedět se svojí nejlepší kamarádkou a nikdo a nic mi v tom nezabrání! Juchůůůů!
 


Komentáře

1 Alienor Alienor | 29. července 2008 v 12:36 | Reagovat

Hmmm.... Vypadá to zajímavě... :-)

2 Sellena Sellena | 29. července 2008 v 15:51 | Reagovat

Hned jak jsem tu viděla kapitolku, dala jsem se do čtení:D ale první jsem si četla tvé kometíky na mé komentíky....hm, to zní ujetě, ale což.

Takže to všechno shrnu do jednoho kometu. Snad delšího....

Díky za krásnou odpověď k epilogu:D to jsem nečekala:D udělala jsi mi velkou radost! A je dobře, že se ti zvedlo sebevědomí:DDDDDDDD tak to má být! Určitě si chválu zasloužíš:D

ještě k tomu uškrcení:D Berme to jako internetovou horečku přenášející se na závisláky typu Selleny, která makala celý den na brigádě a na netu potom valí jen samý kódy a mozek prázdný. Proto autoři zábavných a čtivých kometářů kroutí hlavou nad debilitou některých čtenářů, jež si neuvědomují, co na klávesnici vyťukají. Ano, a teď se dostáváme k jádru, čili škrcení.........aneb jak zadarmo nabarvit krk. Při překročení mezí debility je možno neslušné čtenáře vyhnat z www stránek a ti (jako Sellena:D) dostanou záchvat nabubřelosti, agresivity, naštanosti na vlastní osobu apod... tím člověk dostane křeč a alergik, jako já se začne dusit. A'la v přrekladu přidušení ochraným komentářem:D

ufffff.......

radši to po sobě ani nebudu číst, jinak bych se zbláznila. Přeji příjemnou (upřímnou:DDDDD, jak může být soustrast příjemná?:D) sousrat. Takové hlody už jsem dlouho nevedla:D

Chápeš to?:DDDDD(já ne:D)

A konečně se dostáváme k hlavnímu tématu tohoto komentáře, čili k zhodnocení nově přidané kapitolky: Nádherná, úžasná, perfektní....atd:D známe:D

Už se těším, ajk budou ve škole. A s Davídkem:D vypadá to naprosto úžasně:D Mooooc se těším, úplně nadskakuji na křesílku:D(nedočkavostí:DDDDDDDD¨)

Katka a Lukin:D nějak to mezi nima skřípe......já myslim, že nevim. Rozejdou se? Ale to je fuk. Mě zajímá hlavní hrdinka aneb jak k Davidovi přišla( David je mé oblíbené jméno:D)

takže co ještě dodat? že se mi to líbilo už víš, koment je docela dlouhý, já jsem happy a ....nic.

Takže Aloha:D

P.S. kdy bude další kapitolka?:D

3 Ridana Ridana | Web | 29. července 2008 v 15:56 | Reagovat

No páni, Takže, zase jsem se zažrala do další povídky, i když u těch tvých to není žádná vyjímka, že...

Hrozně se mi to líbilo. Ty prostě víš, jak upoutat čtenáře:)

Btw: Co to četla za děsnou knihu? Odkaz dračích jezdců?? Pro boha, kde to vyhrabala?? :D

Samozřejmě *ironic* :D jako u té knihy u ničeho jinýho nee :D

4 Kolda Kolda | E-mail | Web | 30. července 2008 v 12:50 | Reagovat

užasný!!! ten lukáš se mi nějak nelíbí... jinak naprosto skvělý!! já se rozepisovat jak Sellena nebudu, teď trtám s hafňou ven(no,spíš by se mi to nepodařilo ani kdybych chtěla =D). Jen jsem potřebovala zkontrolovat tvou stránku a ujistit se, že všechny novinky tu znám. Neznám, takže se tu zase musim objevit jak se vrátim ;o) Straašně se těšim na pokráčko, takže honem sem s ním! =)

5 Zombííík Zombííík | E-mail | Web | 30. července 2008 v 16:41 | Reagovat

Hele, já nic nestíhám, koukám, že je skoro třičtvrtě na 5... Přečtu si to jindy, neva?? Skoro sem se dneska nehnula z místa - a to sem si toho tolik předsevzala... Chjo! ='o( Nemoh by mi něgdo vysvětlit, jak je možný, že si du po vobědě čistit zuby, a sem v koupelně skoro hodinu, než se k tomu konečně dokopu?? To je přece patologický!! =D :o(..

6 Dromedka Dromedka | Web | 24. září 2008 v 17:34 | Reagovat

Huh... krásná kapitolka... :D konečně jsem zjistila, kdo je Katka a Lukáš a hned mi ta 7. kapča dává smysl... :D KAždopádně, moc hezky napsané, poutavé a prost hned musím jít na další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.