25. kapitola - Neumíš vrátit čas?

8. května 2008 v 16:23 | Lirael |  Natáhni ruku a dotkni se hvězd
Lirael se dobře vyspala, a tak si sedla k počítači a sepsala novou kapitolu.
Nějak mě už nenapadá, jak to ještě protahovat, takže vám na rovinu říkám, že kapitol už moc nebude... Vlastně myslím, že budou ještě tak maximálně tři, ale uvidím... Nechci vás dopředu nějak děsit/těšit.
Každopádně tahle kapitola je jenom dnešní nápad, nějak se mi to zachtělo napsat takhle, tak jsem to udělala. Bývala bych to mohla ještě další tři hodiny dopisovat, přepisovat a umazávat, ale takhle se mi to líbí.
Kromě toho, abyste kapitolu okomentovali (Pěkně prosím, smutně koukám. ), bych vás ještě chtěla poprosit o jednu věc... Na Blog.blog.cz (Oficiální blog adminů) je soutěž o nejlepší design... Já už mám ten design asi hotovej, ale nějak se mi pořád nelíbí. Ještě ho můžu předělávat až do nějakýho 23.5. No a právě, že to předělat chci. Člověk může používat jenom vlastní fotky... Takže dneska asi vyrazím s foťákem do širokého okolí... Prozatimní verze je k nahlédnutí na bluedesigns.blog.cz... Budu ráda za vaše názory... Mně se totiž ten design první den líbil a teď mi připadá hrozně okoukanej a kýčovitej... Já nefim.. Ale jestli o názory, tak vážně o upřímný názory... Jestli se vám v něčem ten design nelíbí, napiště, budu jenom ráda.
A zpátky k povídce: Nemůžu vám slíbit, že nová kapitola bude dneska... Nebo zítra... Ale budu se jako vždycky snažit, aby byla co nejdřív. To je sranda, vy ještě asi ani nemáte přečtenou tuhle a já už mluvím o další.
Tak si přečtěte tuhle a uvidíme, jestli pak tu další vůbec budete chtít.

_________________
"Nehodlám před tou nánou předstírat, že mi tam vůbec nevadí! Já jí na zkoušce prostě mít nechci!" zaječím opakovaně hystericky do polštáře.
"No tak, ty to zvládneš," nevdzává Klára povzbuzování. "Co ti vlastně tak vadí? Marek tě teď určitě na zkoušce nijak nebalí, když tam má Zuzku." zasměje se.
Posadím se na posteli a odevzdaně vydechnu větu, o které předem vím, že jí budu litovat, "No právě..."
Kláře údivem vyletí obočí. "Co?!" vyhrkne šokovaně.
"Neumíš vrátit čas?" zeptám se tiše.
"Podle toho kam," usměje se na mě Klára a obočí se jí zase vrací do normálu. Sedá si zase vedle mě a upřeně se na mě dívá.
"Do chvíle, kdy..." přestávám mluvit. Z Kláry vyzařuje takové nadšení, že ho nemůžu přejít bez povšimnutí. "Počkat...."
Klářino nadšení je rázem to tam. "Stalo se něco?" zeptá se tak nápadně omluvným, nepřirozeným a provinilým tónem, až se neubráním úšklebku.
"Jak se to vezme... Kdes vlastně byla včera tak dlouho?" zeptám se podezíravě.
"No, pro tu tašku přece, Marek mi dlouho neotvíral, už jsem to přece říkala Filipovi," zahuhlá Klára tiše odpověď. Když na ni nepřestávám zírat, několikrát si povzdechne a potom: "Tohle mi asi neprojde, co?" usměje se provinile.
"Tak to vyklop," navrhnu jí. "Stejně to z tebe jednou dostanu," směju se.
"Nejsem si jistá, že bych ti to měla říct... Budeš dost naštvaná," mumlá.
Vstávám z postele a jdu k oknu, za kterým se rozprostírá výhled na naši ulici prosluněnou jarním sluncem a rozkvetlou všudypřítomnými květinami. Od včerejška od večera jsem prostě Klářiny nápadně nepravdivé výmluvy nedostala z hlavy. Ve škole taky ne. A teď... Teď už to samou nedočkavostí nevydržím. Poodhrnuju záclonu a stále se dívám z okna. Na zátylku ale cítím známý zkoumavý pohled...
"Nebudu naštvaná, vážně ne," řeknu nakonec, i když sama vím, že jestli mě to, co by mi mohla říct, hodně naštve, asi se neudržím. "Budu se snažit nenaštvat," ujišťuju jí s úsměvem, otáčím se a sedám si zpátky na postel vedle ní. "Vážně," zakřením se po chvíli jejího nejistého mlčení.
Klára se ještě jednou omluvně usměje, zhluboka se nadechne a potom... "Tak jo, ale pochop mě... Já to takhle nemohla nechat." Zní tak napjatě, že jí nemůžu všechno neodsouhlasit. Pomalu kývnu a čekám.
"Dobře," vydechne Klára. "Tak pravdu... Já byla za Zuzkou," vydechne nakonec.
Pohledem se jí zabodnu do očí a zkoumavě si ji prohlížím. "Proč proboha?" vydechnu nakonec šokovaně.
"Protože mě mrzí, jak jste se spolu pohádaly..."
"Řekni, že to není pravda," zasměju se bezděčně, protože upřímně doufám, že za tou nánou nešla.
"Promiň, když mě to prostě mrzí... Připadá mi, že za to, že jste se neusmířili taky tak trochu můžu já, protože jsem tě Zuzce vzala... Chtěla jsem to nějak odčinit. Člověče, mně se tak ulevilo, když jsem ti to řekla," usměje se na mě šťastně. Ale já nejsem schopná odpovědět.
"Tobě to vadí?" zeptá se Klára po chvíli.
"Divíš se?"
"Docela jo," kývne Klára. "Co je špatnýho na tom, že jsem chtěla všechno spravit?"
"Nic," pousměju se. "Ale už to prosimtě nedělej... Co ti na to všechno Zuzka proboha řekla?"
"Vysmála se mi, znáš jí..." vyhrkla Klára rychle. "Nezlobíš se?"
"Ne, to vůbec, jenom mě to celkem překvapilo," uznám.
"Tak jo, když se na mě teda nezlobíš, řekneš mi, kam bys chtěla vrátit čas? Jedna pravda výměnou za druhou?" zakření se na mě.
"Na začátek," přiznávám.
"Na začátek čeho?" zeptá se Klára nechápavě.
"Toho všeho... Asi do dne, jak mi Sýkora nabídl účast. Nic z tohohle by se nestalo," mumlám.
"Zahrnuje to i mě a Filipa?" podívá se na mě Klára bázlivě.
"Ne, to jako jedno z mála ne. Aspoň si mě teď brácha tak nevšímá," ušklíbnu se.
"Takže bys chtěla vrátit i Zuzku?" zeptá se Klára skoro omluvně.
"O ní mi ani nemluv, to bych ani náhodou nechtěla zpátky.... To, co s ní bylo. Asi mě celou dobu jenom využívala, aby se dostala k Markovi, bůhví..."
"Tak mi řekni co, ať to z tebe nemusim pracně dolovat..." zaprosí Klára s úsměvem.
Nejistě jí úsměv oplácím. "Nebyla by soutěž... Nebylo by zkoušení písniček... Nikdy bych nechodila s Markem... Nikdy bych neviděla, jak se na něj ta koza věší... Nikdy bych nemusela sama sobě tohle všechno přiznat..."
"Tak to toho nemáš na seznamu zrovna málo," ušklíbne se Klára.
"Právě," povzdechnu si.
"To se spraví, zase to bude dobrý, uvidíš," ujistí mě.
"Tobě se to řekne," pousměju se zklamaně. "Takže ty teda neumíš vrátit čas?" zopakuju svou otázku.
"Pravdu?" zašklebí se Klára.
"Jak jinak," začnu se smát.
"Ne," řekne Klára tak dramaticky, že smíchem skoro spadnu z postele.
"Tohle mi nedělej," vyprsknu smíchy.
"Tak jo a ty to po mně nechtěj," ušklíbne se a popojde ke dveřím.
"Filip čeká dole," odpoví mi vševědoucně na mou dosud nevyřčenou otázku.
"Aha," zamumlám a zase si normálně sednu.
"Máte dneska ještě zkoušku?" zeptá se ještě ve dveřích Klára.
"Jo...." zahuhlám.
"A kdy?"
"Před pěti minutama," odpovím jí hned potom, co se podívám na budík vedle postele.
"Příšero," zašklebí se na mě Klára.
"No co? Já se za Zuzkou prostě už jenom z principu nepoženu," vyhrknu napůl naštvaně, napůl omluvně.
"Víš, že mě to ani nepřekvapuje?" zasměje se Klára ještě jednou a pomalu za sebou zavírá dveře.
Ještě chvíli ležím na poseli a poslouchám, jak jde Klára po schodech a o něčem se s Filipem potichu baví. Co o mně vlastně brácha za těch pár týdnů díky Kláře zjistil? Jak moc ho Klára změnila... Díkybohu, usměju se sama pro sebe a rukou nahmatám plyšáka, na kterého jsem si právě lehla, mám ho odmala. Vzpomínky, které se mi pomalu vkrádají do hlavy, mi na tváři zase jednou vykouzlí přihlouplý úsměv. Potom uslyším bouchnutí dveří a zase je ticho. Jenom díky pootevřenému oknu zaslechnu jednu jedinou pobavenou větu, "Ale měla jsem pravdu." Cože? Klářin zvonivý smích bych poznala kdykoli. Prudce se posadím a jedním skokem jsem u okna. Ještě zahlédnu Kláru s Filipem, jak jdou ruku v ruce od našeho domu. Oba se potutelně usmívají. Tak fajn, proč mám vždycky pocit, že si všichni okolo mě myslí, že jsem totální blázen, který nic nechápe a proč si tak kvůli nim začínám i připadat? Tady vážně něco nehraje.
oOooOooOo
Nejistě přešlapuju před dveřmi Markova domu. Je to ani ne minuta, co jsem stiskla zvonek a chvíli ho podržela... Zkouška měla začít před celou půl hodinou... Prostě jsem se sem nehnala. Břicho mi naplňuje známý strach z neznáma a já se jenom nezaujatě opírám o zábradlí a dívám se na okolní zahradu. Vlastně jsem na ní nikdy nebyla, vždycky jsme jenom zkoušeli... Navíc to tady předtím ještě nekvetlo. Teď je okolní vzduch prosycen těžkým pylem a všudypřítomným vedrem - asi bude brzy pršet... Bezděčně se zadívám na oblohu a při pohledu na tmavě šedá mračna se jenom smutně zašklebím... Aspoň pak bude chvíli venku líp... Mám ráda vůni po dešti... Vlastně, asi jsem divná, i během deště. Zasněně pozoruju bazén na sousední zahradě, jehož hladina se vábivě leskne.
Při podezřelém zvuku přicházejícímu od dveří, sebou trhnu a rychle se za ním otáčím.
"Ahoj," usměje se na mě Marek, který už mě evidetně chvíli pozoruje.
"Ahoj," odpovím ne zrovna nadšeně. "Jak dlouho tady stojíš?"
"Chvilku," pousměje se Marek tajemně. Otráveně se na něho zadívám a rukou si zastíním tvář, na kterou dosud nepříjemně pražilo slunce. "Co bys tomu řekla, kdybysme dneska zkoušeli venku?" zeptá se nakonec Marek.
Místo odpovědi ale nezadržím kýchnutí... Alergie je tady...
"Takže asi ne?" zasměje se vševědoucně.
"A co si o tom myslí Zuzka?" ušklíbnu se po chvíli.
"Neni to jedno?"
"Asi sotva, když bude chtít fandit..."
"Chtít může, ale venku nás nenajde," podotkne Marek pobaveně.
"Hmmm," zamumlám. A nemůžu se ubránit pocitu, že sám o její společnost nestojí.
"Takže?"
"Proč ne," usměju se na něj nakonec a sama sebe bavím představou toho, jak rozčilená asi Zuzka bude, když nás nenajde.
 


Komentáře

1 Alienor Alienor | 8. května 2008 v 20:03 | Reagovat

Ty jo, na jednu stranu chci strašně vědět, jak to dopadne, ale na druhou stranu nechci, aby to skončilo. Prostě jako se všema úžasnejma knížkama, znáš to... :-)

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 8. května 2008 v 20:04 | Reagovat

No Lir, to je všechno???? A pak že já sekám xD Jsem zvědavá, jestli se daj dohromady... Jo daj, vím to xD Taky už plánuju asi jen dvě kapitoly, už mě to nebaví a navíc mám plán na další povídku :D  

Ten lay je hezký, ale jak už jsem říkala, na mně moc světlej, ale pokud jsi to fotila sama, tak teda smekám:)

3 Kolda Kolda | Web | 9. května 2008 v 20:18 | Reagovat

moooc pěkný... sice sem to četla jen od nějaký 23.kapitoly, ale mooc mě to zaujalo.. ja vím, sem hrozná..ale už se vracím a začnu od jedničky...  FAKT! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.